Do žní je sice daleko, řada pěstitelů řepky má ale už budoucí sklizeň lukrativní olejniny prodanou. Obchodníci, pivovary, sladovny, mlýny, výrobci biopaliv a další zpracovatelé naprosto běžně uzavírají se zemědělci smlouvy na nákup pšenice, ječmene, řepky, cukrovky, chmele i dalších rostlinných komodit několik měsíců, dokonce i let předtím, než kombajny vjedou do polí a sklidí již prodanou úrodu. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře a Agrární komoře České republiky (RS) ovšem zaběhlé obchodní uzance neuznává. Vyplývá to z rozhodčího nálezu postaveného na zásadě „nelze převádět věc, která neexistuje“. Dva rozhodci při posuzování obchodního sporu dospěli k názoru, že před sklizní nelze uzavřít platnou kupní smlouvu na semeno hořčice. Míní, že možná je jen smlouva o smlouvě budoucí. Pozoruhodné stanovisko arbitrů znejistilo zemědělskou veřejnost a jejich odběratele. Český rozhodčí soud bourá základy, na nichž stojí světové komoditní burzy. Co řeknou na svérázný nález prodejci automobilů, kteří se zákazníky uzavírají pevné smlouvy předtím, než nové vozy sjedou z výrobních pásů?
Vzácná neshoda
Pod průlomový nález, nad kterým v agrárním světě zůstává rozum stát, se podepsali bývalý děkan Právnické fakulty Západočeské univerzity Milan Kindl a současný první náměstek ministra spravedlnosti Daniel Volák (ODS). Třetí z rozhodců, pražský advokát Vojtěch Trapl, který je mimo jiné členem Mezinárodní obchodní komory, Německé instituce pro rozhodčí řízení a Londýnského mezinárodního rozhodčího soudu, svůj podpis pod osobitý rozhodčí nález nepřipojil. Znamená to, že měl jiný právní názor než jeho dva kolegové.
Je běžné, že se trojice arbitrů neshodne a jeden z nich nález nepodepíše? „Běžné to není. V minulém roce se to stalo asi v pěti případech,“ říká tajemnice rozhodčího soudu Marie Moravcová. Celkově RS loni vydal 1430 rozhodčích nálezů. Na své webové stránce se chlubí, že je jediným stálým rozhodčím soudem, který má zkušenosti s rozhodováním mnoha sporů ze širokého spektra podnikatelských odvětví. Ač samotný název značí, že soud má blízko k Agrární komoře, uvedený verdikt znalost agrárního prostředí nepotvrzuje.
Hodně překvapil i prezidenta komory Jana Velebu, který je členem předsednictva RS. „Rozsudek je pro mne obtížně pochopitelný. Nejsem právník, ale takové rozhodnutí pokládám za nesmyslné a absurdní,“ reagoval Veleba. Aby zemědělci uzavírali kupní smlouvy s odběrateli v předstihu přede žněmi, považuje za potřebné a žádoucí. „Například v tomto období se uzavírají smlouvy na ozimou řepku,“ poznamenává. Jak doplňuje Josef Svoboda, ředitel Českomoravského sdružení organizací ZZN obchodujících s rostlinnými komoditami, u řepky je to v podstatě norma, že prodej je nasmlouvaný dlouho dopředu. „U některých komodit je předem prodáno i sedmdesát procent úrody,“ dodává.
Co arbitráž, to originál
„Nález Rozhodčího soudu považujeme za protiprávní. Usilujeme o jeho zrušení u obecného soudu,“ říká Miroslav Fess, majitel společnosti Proteco Praha, která se arbitráží snažila vyřešit spor s obchodním partnerem. Zemědělec Zdeněk Horák z Havraně – Saběnic u Mostu totiž pražské firmě nedodal pšenici a semeno hořčice, jak se v kupních smlouvách uzavřených předloni na jaře zavázal. Proteco tedy využilo arbitrážní doložku, která je stálou součástí jeho smluv. „Předtím jsme vyhráli podobný spor s jiným zemědělským podnikem. Rozhodci byli ale s výjimkou doktora Trapla jiní,“ poukazuje Fess. V případu, který Proteco prohrálo, se domáhalo zaplacení 480 tisíc korun smluvní pokuty kvůli nedodání semene hořčice. Následovaly žaloby na nesplnění Horákových závazků vyplývajících z dalších smluv na pšenici. Se stejným nálezem. Šéf Proteka nepochodil u předsedy RS Zdeňka Somra, kterého prostřednictvím svého právního zástupce požádal o prošetření případu. Předseda soudu totiž není oprávněn zasahovat do průběhu rozhodčího řízení tak, aby ovlivňoval jeho průběh nebo výsledek. „Na rozdíl od obecných soudů se rozhodci neřídí judikáty, které ani nejsou zveřejňovány, neboť rozhodčí řízení je ze zákona neveřejné a rozhodci jsou povinni rozhodovat vždy nezávisle a nestranně,“ sdělil Somr ke stížnosti pražské firmy.
Když se střetnou právníci
Arbitrážní nález, pod který se podepsali Kindl a Volák, se přitom odvolává na judikát Nejvyššího správního soudu z roku 1934. „Podle něj je rozdíl mezi odvážnou smlouvou (dnes smlouvou o smlouvě budoucí) a smlouvou o pachtu (dnes nájemní smlouvou) právě v tom, zda pronajímatel (tehdy pachtýř) již má věc, které se smlouva týká, v držbě, anebo ne.“ Tolik citace z nálezu. Rozhodci se navíc ztotožnili s názorem žalované strany, že na spor dopadá verdikt Nejvyššího soudu z roku 2010. Ten říká, že prodávající musí být vlastníkem věci, kterou prodává, a tato věc musí v době prodeje existovat. Uvedený judikát se však týkal převodu nemovitosti. „Věc, která neexistuje, nelze převádět bez ohledu na to, zda jde o věc movitou či nemovitou,“ konstatuje nález signovaný Kindlem a Volákem.
Docent Kindl se k dotazům týdeníku Euro konkrétně nevyjádřil s tím, že je vázán mlčenlivostí. Poukázal jen obecně na situaci, která může nastat při prodeji budoucí úrody, kdy očekávanou sklizeň zničí povodně nebo sucho. Tyto případy řeší obchodní partneři individuálně. Takzvaný zásah vyšší moci ale nebyl důvodem, proč zemědělec z Mostecka kontrakt nesplnil. „Zcela jistě jsem nebyl předsedou senátu, který rozhodčí nález vyhotovuje,“ poznamenal k případu Kindl. Dotazy tímto přehrál na kolegu Voláka. „Daná věc rozhodně nebyla jednoznačná. Byl tam střet právních názorů,“ vzpomíná Volák. Protože spis neměl k dispozici, nemohl se detailněji vyjádřit.
Atmosféra pro spekulace
Každý sedlák ví, že i přede žněmi „věc“ existuje. Pšenice a hořčice roste na poli, jenom ještě není zralá. Jenže někteří zemědělci jsou se seriózností na štíru a nectí podepsané smlouvy. Když po žních vyletí výkupní ceny a úrodu mohou jinam prodat dráž, zapomenou na závazek, který předtím dobrovolně uzavřeli. Pro takové spekulace byl příznivý právě rok 2010, odkdy se vleče zmíněný spor.
Slibovanou výhodou arbitráže má být rychlost. Daří se to, ale jak kdy. Viz kauza Proteco versus Horák. Ústní jednání se uskutečnilo loni 21. července. Rozhodčí senát se tehdy usnesl, že oběma stranám dá ještě možnost, aby během patnácti dní předložily závěrečný návrh. Poté měl přistoupit k vydání nálezu. Arbitři ale na žádné písemnosti nečekali, když rozhodčí nález nese datum 21. července. K žalující straně ovšem doputoval po řadě urgencí až v listopadu.
„Běžné je, že se vyčká na závěrečné návrhy. U jednání jsem neseděla. Nemohu tedy posoudit, co tam bylo,“ říká ke zmatečným termínům tajemnice RS Moravcová. Beztak by nemohla komentovat konkrétní případ, když jednání je neveřejné. Nesmí se prý vyjádřit ani k dotazu, zda se kauzou zabývalo předsednictvo rozhodčího soudu, jak to majiteli Proteka slíbil předseda soudu Somr.
Jak to chodí na severu
O přešetření této záležitosti požádal Fess začátkem prosince také ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (ODS). Zatím se mu nedostalo odpovědi ve věci, která se týká Pospíšilova prvního náměstka Voláka, jehož právní názor vyzněl ve prospěch zemědělce Horáka. Oba muži jsou z Mostecka. „Byl jsem v této věci naprosto nezaujatý. Pan Horák byl pro mě zcela neznámou osobou,“ ujišťuje Volák. Zdeněk Horák je členem představenstva Okresní agrární komory v Mostě, a ta je členem celostátní Agrární komory, s jejímž názvem je spojen rozhodčí soud. Volák, který byl starostou Litvínova, vystudoval práva na pražské Univerzitě Karlově. Vysokoškolský titul ale získal na plzeňské právnické fakultě, i když v jeho případě se neobjevilo žádné podezření, jejichž lavina se provalila při aféře s neoprávněným rozdáváním titulů a opisováním vědeckých prací. Školu musel poté opustit docent Kindl. Nyní má advokátní kancelář Kindl & partneři s pobočkami v Praze a Chomutově. Známý advokát úřaduje v severočeském městě. K Okresnímu soudu v Chomutově nakonec dospěla i firma Proteco. Domáhá se tam zrušení verdiktu arbitráže. Mezitím šéf Agrární komory Veleba požádal předsedu Rozhodčího soudu, aby absurdní závěr dotyčného řízení zařadil na příští setkání rozhodců. „Měla by proběhnout odborná diskuse. To je jediné, co se dá dělat,“ říká Veleba. Rozhodci se scházejí jednou za rok. Většinou v listopadu.
Arbitrům navzdory? „Smlouvy se běžně uzavírají předtím, než je produkce sklizena. Tento systém uplatňujeme při nákupu ječmene ve všech zemích,“ říká Miroslav Mucha, manažer pro komodity ve společnosti Soufflet Agro patřící do francouzské skupiny Soufflet, která je druhou největší sladovnickou firmou na světě. Mucha je přesvědčen, že včasné kontrakty jsou oboustranně výhodné. „V době, kdy se zemědělci rozhodují, co budou pěstovat, chtějí vědět, za jakých podmínek budou produkci zpeněžovat a spočítat si ekonomiku. Sladovny zase mají jistotu, že dostanou surovinu za dohodnutou cenu,“ vysvětluje jejich zástupce. Stejným způsobem si obstarává ječmen na slad i tuzemská pivovarnická jednička Plzeňský Prazdroj. „Český ječmen odebíráme zejména od zemědělců, se kterými máme dlouholetou spolupráci. Výjimkou nejsou ani víceleté smlouvy,“ uvádí mluvčí Prazdroje Jiří Mareček. Arbitrážní doložku používá pivovarnická firma jen výjimečně u mezinárodních smluv. Soufflet na arbitráže při případných sporech vůbec nespoléhá. „Standardní cesta je přes místně příslušný civilní soud,“ doplňuje Mucha.
