V Londýně se čeká důležité rozhodnutí v nejdelší české arbitrážní kauze. Výhra Diagu Human by otevřela cestu k zabavování státního majetku
Vrchní soud v Londýně v nejbližších dnech patrně dospěje k verdiktu, jenž by mohl přehodit další pomyslnou výhybku v mnohaletém sporu mezi společností Diag Human a českým státem. Sudí Jejího Veličenstva sice nemůže firmě podnikatele Josefa Šťávy rovnou přiklepnout požadované miliardy korun za údajné překažení obchodů s krevní plazmou, přesto půjde o hodně. Pokud zvítězí Diag, otevře se tím hrozba exekucí českého majetku. V paměti ještě zůstává šok, který před třemi lety vyvolalo zabavení uměleckých předmětů ve Vídni. Česká republika sice v Rakousku posléze vyhrála v odvolacích instancích a Diag slíbil, že už na památky nesáhne, strach z dalších záborů ale zůstal.
Oč vlastně technicky běží? Královská divize vrchního soudu řeší otázku, zda je vykonatelný nález českého rozhodčího senátu z roku 2008, jenž Diagu přiřkl náhradu osm miliard korun. Obě strany se sice před pěti lety dohodly, že tento nález znovu posoudí ještě přezkumný senát, postupně se ale úplně znesvářily a Šťávův právník Jan Kalvoda nakonec přišel s tezí, že Česká republika se vůči původnímu nálezu odvolala neplatným způsobem. Rozhodl se využít mezinárodní úmluvy o uznávání rozhodčích nálezů a poslal podněty na několik zahraničních soudů.
Kromě přechodného úspěchu v Rakousku a Lucembursku, kde Česku zablokovaly bankovní účty, ovšem bez reálného dopadu na státní pokladnu, zatím Diag v cizině prohrával. V Londýně si nicméně dělá naděje. Soudce se totiž začal probírat spletitým případem nad očekávání podrobně, což by mohlo nahrávat spíše firmě.
Jednání je vypsáno od 12. do 15. května.
Soud se soustředí na otázku, zda Česká republika předepsaným způsobem požádala o přezkum nálezu z roku 2008. Podle Diagu žádost nesprávně podepsal bývalý ministr zdravotnictví Tomáš Julínek a generální ředitel Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) Miloslav Vaněk. Podle občanského soudního řádu i zákona o ÚZSVM měl stát zastupovat pověřený zaměstnanec úřadu. Ministerstvo zdravotnictví, jež vede obhajobu státu v zahraničí, ale namítá, že stát tehdy pro jistotu podal vícero mutací žádosti a listina s podpisy Julínka a Vaňka byla pouze jednou z nich. Experti na obou stranách Díky pečlivosti soudce se na jednání přetřásaly také další peripetie, které s touto fází kauzy souvisejí. Například kontroverzní stanovisko předsedy rozhodčího senátu Květoslava Růžičky, jenž nejprve v roce 2011 přitakal argumentaci Kalvody, posléze ale svůj podpis pod stanoviskem odvolal a dvakrát byl několik dní nezvěstný.
Diag se v Londýně také snaží zpochybnit legitimitu rozhodců přezkumného senátu – právníka Milana Kindla, šéfa Hospodářské komory ČR Petra Kužela a ekonoma Jiřího Schwarze. Zdůrazňuje, že ani jeden z rozhodců nebyl vybrán za Šťávovu stranu. U každého z uvedené trojice Kalvoda také namítá konflikt zájmů se státem či se zahraničními firmami, které se snaží do sporu zasáhnout. Diag i ministerstvo zdravotnictví si v Británii najaly právníky z první advokátské ligy a zalovily také vysoko v domácích vodách.
Soud požadoval, aby obě strany jmenovaly experty, kteří vypracovali posudek podle stanovené struktury. Po vzájemné výměně analýz následovaly upřesňující posudky a neúspěšný pokus odborníků o dohodu. Diag si najal profesora Alexandra Bělohlávka, v tuzemsku asi největší kapacitu na mezinárodní rozhodčí řízení (Bělohlávek je členem Mezinárodního rozhodčího soudu ICC v Paříži a rozhodcem v dalších zemích). Předběhl tak stát, který měl zálusk na téhož odborníka.
Bývalý ředitel Ústavu státu a práva Akademie věd Vladimír Balaš, na něhož přišla řada, ale jistě také patří mezi českou arbitrážní elitu. Soudce by měl tento týden oba experty podrobit křížovému výslechu, jeho průběh zřejmě napoví konečný výsledek.
Jan Kalvoda se minulý týden nechtěl k nadcházejícímu jednání soudu jakkoli oficiálně vyjádřit. Neodpověděl ani na dotaz týdeníku Euro, po jakém majetku by Diag v případě úspěchu v Londýně sáhl. Pouze potvrdil, že umění zůstává pro exekuce tabu.
Ani právník ministerstva zdravotnictví David Kotris nechtěl líčení dopředu komentovat.
Vítězství před královským soudem by pro něj znamenalo jen přechodnou úlevu. Takzvaná Newyorská úmluva o uznávání rozhodčích nálezů totiž platí ve zhruba 150 zemích po celém světě. Diag tak může příště vyhrát třeba v Tádžikistánu. A pravomocné vítězství v jedné zemi by znamenalo automatické uznání jinde. V důsledku by Česko muselo vyplatit Diag Human podle nálezu z roku 2008.
Hlásí se třetí vzadu Současně se zahraniční linií sporu se stále vyvíjí také její tuzemská dimenze. Stát sice loni na soudech uhájil i třetího rozhodce Jiřího Schwarze, přezkumný senát ale od té doby přešlapuje na místě. Rozhodci se marně domáhají příslibu odměny, kterou si vyčíslili na 30 milionů korun. Bez odklepnutí peněz rozhodci nechtějí v řízení pokročit.
Bezvýchodnost jednání využívá Kalvoda, který senát formálně neuznává a blokuje dohodu, jejíž uzavření předpokládá rozhodčí smlouva a zákon o rozhodčím řízení.
Skoro zapomenutý začátek Kauza Diag Human je starší než Česká republika. Ministerstvo zdravotnictví v roce 1991 vyhlásilo soutěž na zpracování krevní plazmy. Předběžně se sice dohodlo s dánskou firmou Novo Nordisk a společností Diag Human (do roku 1993 s názvem Conneco), tyto firmy ale nakonec ve výběrovém řízení neobstály. Některá média v té době spekulovala o nečistých obchodech Josefa Šťávy s krví nakaženou HIV. V březnu 1992 ministr Martin Bojar napsal společnosti Novo Nordisk, že nevyhrála, protože česká strana má „pochybnost o solidnosti“ firmy Conneco. Diag se tím cítil poškozen a začal s vyčíslováním škod.
Ministr zdravotnictví Jan Stráský se v roce 1996 přiklonil k rozhodčí smlouvě a začíná první řízení. Od té doby padlo několik rozhodnutí, vystřídalo se několik rozhodců. V roce 2003 se vláda Vladimíra Špidly rozhodla, že Diagu na základě částečného rozhodčího nálezu zaplatí téměř 330 milionů korun. (pto) l Když se na straně státu začal rýsovat způsob, jak rozhodcům vyjít aspoň částečně vstříc a přes tarify rozhodčího soudu při Hospodářské komoře jim rozdělit něco přes 18 milionů, nasadil Šťávův právník ke komunikační ofenzivě namířené na nové vedení ministerstva financí. To má totiž v gesci Úřad pro zastupování státu, jenž má zastřešovat postup státu v české jurisdikci.
Hlavním Kalvodovým cílem je ale ministerstvo zdravotnictví, které de facto postup státu řídí. Diagu hraje do noty, že ministr financí Andrej Babiš (ANO) má od nástupu do funkce na resort vedený Svatoplukem Němečkem (ČSSD) ostře našlápnuto. A podle týdeníku Euro neskončily Kalvodovy podněty na financích bez povšimnutí.
Mezitím se do hlavního proudu kauzy začala znovu zapojovat švýcarská společnost Towit Machinery Trading, napojená na Vítkovice Machinery Group Jana Světlíka. Towit v minulosti odkoupil necelou čtvrtinu pohledávky Diagu vůči státu od bývalého Šťávova právníka a duchovního otce celé arbitrážní konstrukce sporu Jiřího Oršuly. Přezkumný rozhodčí senát vedený Kindlem se v prosinci usnesl, že k projednání takzvané hlavní intervence Towitu nemá pravomoc. Tím sice švýcarskou firmu nevpustil do řízení, současně jí ale nepřímo doporučil, aby se obrátila na obecný soud.
Towit si to podle výkladu, který má týdeník Euro k dispozici, vyložil jako faktické bránění toho, aby jeho podnět byl vůbec projednán.
Obecný soud podle jeho advokátky Ivany Slivkaničové žalobu firmy také nemůže přijmout, což Towit staví do situace, kdy se nemůže dovolat svého nároku. Východiskem by mohl být podnět na Ústavní soud. Pokud by u něj Towit uspěl, mezitím přijatý přezkumný nález by mohl být zrušen. A s ním i milionové odměny rozhodcům.
O autorovi| Tomáš Pergler, pergler@mf.cz
