Svěřenské fondy se měly stát „náhradou“ anonymních firemních akcií. Nestalo se tak, fondů je po dvou letech pouhých 75
Když nový občanský zákoník uvedl na začátku roku 2014 do našeho právního řádu dosud neznámý institut -svěřenský fond, tedy obdobu zahraničních trustů, vzbudilo to pozdvižení. Advokátní kancelář Schaffer & Partner vyvěsila u pražského mostu Barikádníků bigboard s mnohoslibným nápisem „Svěřenský fond - víte, jak legálně ochránit svůj majetek? My ano!“, někteří právníci mluvili o stovkách zájemců a aktivisté v čele s Nadačním fondem proti korupci pro změnu varovali, že jde o ideální prostředek, jak ukrýt nelegálně nabytý majetek.
Nyní po necelých dvou letech jsou jasné dvě věci. Ze svěřenských fondů se náhrada zlopověstných anonymních akcií opravdu nestala, ovšem zároveň se nenaplnila ani očekávání právníků, že se tento prostředek umožňující bezpečné a decentní financování čehokoli či ochranu rodinného majetku před spády rozhazovačných příbuzných rychle rozšíří.
Makabrózní dohra
Čísla jsou neúprosná. Z údajů finančního úřadu pro Prahu 7, který je daňovým správcem pro všechny české svěřenské fondy, plyne, že se u něj do dnešního dne zaregistrovalo pouhých 75 svěřenských fondů. Ve skutečnosti je těchto fondů zřejmě o něco více, protože zdaleka ne všechny se podle Petra Jakubce z Asociace pro podporu a rozvoj svěřenských fondů finančnímu úřadu nahlásily: „Víme řádově o dvou či třech stovkách svěřenských fondů.
V případě těch nenahlášených jde o lidi, kteří o této povinnosti nevědí, o lidi, kteří se k tomu ještě nedostali, a pak samozřejmě nejde vyloučit ani to, že někteří lidé o něco takového nemají zájem.“ Ani toto číslo ale není podle Jakubce konečné, protože některé fondy jsou jen pokusné (založili si je právníci, aby si jejich fungování vyzkoušeli v praxi) či z nějakého důvodu málo funkční: „Domníváme se, že smysluplných, reálných svěřenských fondů může být zhruba 100 či 150.“
Je to málo a ministerstvo spravedlnosti navíc připravilo novelu občanského zákoníku, která nařizuje povinnou registraci svěřenských fondů s tím, že některé údaje budou veřejně přístupné. Balada o nenarozeném dítěti tak nejspíš bude mít poněkud makabrózní dohru, ve kterém bude nebožátku propíchnuto srdce kůlem.
Jeden ze spoluautorů nového občanského zákoníku František Korbel říká, že pomalý rozjezd svěřenských fondů je „důsledkem nejistoty veřejnosti vyvolané politickými prohlášeními“ a dodává, že jen málokdo „sáhne k podobnému řešení, pokud se neustále spekuluje, že tato úprava bude změněna nebo dokonce zrušena“. Jakubec zase tvrdí, že svěřenské fondy jsou příliš nové, připomíná mezery v legislativě, „ne zcela optimální daňový režim“ a malé zkušenosti na straně zakladatelů, správců i státních orgánů.
Zatím nikomu se nepodařilo zaznamenat, že by některý český svěřenský fond prokazatelně sloužil k něčemu nekalému, což připouští i Janusz Konieczny z Nadačního fondu proti korupci. Čeští darebáci podle něj dávají přednost starému osvědčenému prostředku -neprůhlednému řetězci firem, „na jehož konci stojí právnická osoba v zemi, která nepřistoupila k mezinárodním dohodám o potírání korupce a praní špinavých peněz“.
Podle Korbela to dokazuje, že „jde o prostředek pro dlouhodobou správu majetku, a nikoli pro nějaké finanční machinace“. Nějaká evidence fondů je podle něj sice na místě, postačila by ale ta „na úrovni finančních úřadů“. Zastírání peněz
Ministerstvo spravedlnosti podle své mluvčí Adriany Kocmanové na povinné registraci trvá: „Byť by se svěřenské fondy nestaly prostředkem pro zastírání peněz, nelze vyloučit, že by se takovým nástrojem v budoucnu stát mohly.“ Ministerstvo připomíná prevenci kriminality a dodává, že registrace „se jeví potřebná zvláště při zvážení reálií českého právního řádu, pro který je dnes institut svěřenského fondu značně exotický“. Ministerstvo má nepochybně pravdu, že svěřenské fondy potenciál pro zastírání majetku skutečně mají. Týdeníku Euro to ostatně loni přiznal i Aleš Eppinger z výše zmíněné „bigboardové“ advokátní kanceláře Schaffer & Partner, podle kterého je anonymita osob stojících za svěřenským fondem velmi silně chráněna: „Normálním věřitelům či třetím osobám to (odhalení skutečného vlastníka - pozn. red.) ztížíme naprosto, státu či státním orgánům velmi.“ Přičemž dodával, že silnou ochranou je už samotná neexistující evidence svěřenských fondů.
Rovněž je fakt, že ministerstvo spravedlnosti původně uvažovalo o daleko masivnějším zásahu, ale nakonec „vyměklo“.
Ve hře byla i možnost úplného zrušení fondů (to by bylo docela pikantní, protože svěřenské fondy prosadila do občanského zákoníku významná česká obchodní právnička Irena Pelikánová, matka současného minisÚpadek tra spravedlnosti Roberta Pelikána), nakonec však zvítězila varianta, že postačí jejich povinná registrace. Evidováno má být nejen jméno správce svěřenského fondu - to jediné se dnes hlásí či se spíš má hlásit finančnímu úřadu, ale i jeho zakladatele a beneficienta, tedy toho, kdo z fondu bude dostávat peníze.
Podle původního ministerského návrhu novely občanského zákoníku měly být všechny tyto údaje veřejně vyvěšené v internetovém rejstříku. Po kritice, že takové snahy daleko překračují požadavky příslušné evropské směrnice a že by v takovém případě svěřenské fondy ztratily veškerý smysl, ministerstvo ustoupilo. Přístup ke zmíněným údajům mají mít podle aktuální podoby novely některé státní instituce, jako jsou soudy, policie, kontrarozvědka či finanční úřady, přičemž do veřejně přístupného rejstříku nakonec pronikne jen jméno svěřenského správce.
Náročný legislativní proces
Kdy a v jaké podobě vstoupí registrace svěřenských fondů v platnost, není zatím kvůli intenzivnímu lobbingu úplně jasné. Podle původních plánů by to mělo být už od příštího července, ovšem, jak připoští Kocmanová -„vzhledem k náročnému a nepředvídatelnému legislativnímu procesu je třeba počítat s tím, že tento termín může být ještě posunut“.
Co je svěřenský fond
Podstata svěřenského fondu je jednoduchá. Zakladatel fondu vyčlení část majetku a dá jej do opatrování svěřenskému správci. Ten se o majetek stará a výnos odvádí osobě (beneficientu neboli obmyšlenému), kterou zakladatel určí. Platí přitom tyto premisy: Zakladatel a beneficient může být jedna a tatáž osoba (majetek lze tedy do fondu uložit pro sebe samého). Do fondu vyčleněný majetek není vlastnictvím zakladatele, beneficienta ani správce, a jde tedy o „majetek ničí“. Zakladatel musí vydat a u notáře uložit statut fondu, ve kterém určí beneficienta. Svěřenský fond (neboli trust) pochází z britských ostrovů a odtud se rozšířil do řady dalších států (v Evropě je to třeba Francie či Lichtenštejnsko). České svěřenské fondy vycházejí z podoby trustu používaného v kanadském Québecu. Tradičně se svěřenské fondy používají pro dlouhodobé a bezpečné financování čehokoli (studia dítěte, školy, muzea, psího útulku, sebe samého), zabezpečení rodinného majetku před marnotratnými příbuznými či tehdy, když je třeba decentně schovat majetek.
Čeští darebáci podle něj dávají přednost starému osvědčenému prostředku - neprůhlednému řetězci firem, „na jehož konci stojí právnická osoba v zemi, která nepřistoupila k mezinárodním dohodám o potírání korupce a praní špinavých peněz“.
O autorovi| Václav Drchal, drchal@mf.cz
