Restrukturalizace českého zdravotnického systému má stále ještě velké rezervy
Systém veřejného zdravotního pojištění se znovu ocitl na rozcestí. Jeho příjmy už po několik let v zásadě stagnují, zatímco náklady na zdravotní služby neustále rostou. Rozdíly ve výši dvou až tří miliard ročně doplácejí zdravotní pojišťovny z rezerv vytvořených v předchozích letech. Příspěvek za státem hrazené pojištěnce ve výši 723 korun se nezměnil od ledna 2010. Restrukturalizace akutních lůžek a nemocnic samotných je zatím v počátku, zdravotnická síť je neuspořádaná a přebujelá. Moderní zdravotnická technologie a stále so? stikovanější léky si žádají stále více peněz, zatímco nemocných neubývá, spíše naopak…
Současné dění v krajích napovídá, že složitou situaci velice dobře pochopili představitelé jednotlivých regionů. To, co se nepovedlo zdravotním pojišťovnám loni – totiž centrálně restrukturalizovat zbytná nemocniční akutní lůžka – nyní realizují krajské samosprávy samy, podle vývoje a místních potřeb. A to v tichosti, bez přítomnosti médií, bez skandálů a bez samozvaného krizového štábu. Slučují oddělení i samotné nemocnice, vymýšlejí, jak racionalizovat zdravotní péči o své občany. Některé nemocnice už ukázaly, že rezervy najít dovedou a s prostředky od zdravotních pojišťoven umějí hospodařit tak efektivně, že generují zisk. Tuto cestu plně podporujeme.
STÁT MUSÍ PŘIPLATIT Jednou z dalších možností, jak získat pro systém nové zdroje, je prolomit embargo na valorizaci platby státu za své pojištěnce, tedy důchodce, nezaměstnané, děti, rodiče na mateřské či rodičovské dovolené a další. Fakt, že stát přispívá 723 korun na jednoho pojištěnce beze změny už prakticky čtvrtým rokem, je dostatečně silným argumentem pro zvýšení příspěvku od ledna 2014.
Jedním z hlavních problémů v systému ? nancování veřejného zdravotnictví je rovněž stále dominantní postavení VZP. Je třeba prosadit takové zákonné změny, aby si mohly zdravotní pojišťovny více a efektivněji konkurovat. Bylo by vhodné po tolika letech poněkud otupit monopol jedné pojišťovny, která má navíc historicky nasazené nejvyšší úhrady zdravotní péče. Ekonomové už léta nevěřícně vrtí nad touto skutečností hlavou – ten, kdo má z pozice dominantního hráče na trhu ceny diktovat, platí za zdravotní služby nejvíce. ŠETŘIT MOHOU I PACIENTI Možnost uspořit nemalé prostředky mají v rukou i samotní pacienti. Nelze jim ale slibovat nesplnitelné bonusy. Díky rozrůstající se elektronizaci a díky nejrůznějším produktům pojišťoven typu Karty života či Vita karty mají možnost soustředěněji sledovat, kolik pojišťovna za jejich zdravotní péči zaplatila.
Ze zkušenosti Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR (ZP MV ČR) mohu říci, že se zvyšuje počet případů, kdy nás pacienti upozorňují na nesrovnalosti v lékaři vykázané péči. Ačkoli jde v mnoha případech o omyl, o překlepy v rodném čísle či kódu výkonu, najde se i dost takových lékařů, kteří si chtějí nějakým výkonem vykázaným pojišťovně navíc – aniž by byl ovšem proveden – přilepšit.
Dá se rovněž předpokládat, že ekonomická recese nepotrvá věčně a díky rostoucí ekonomice a následně zvyšujícím se mzdám porostou i odvody na zdravotní pojistné. Zdravotní pojišťovny rozhodně nerezignují na soustředěnou kontrolu hospodaření s vybranými prostředky určenými na péči o zdraví občanů, i nadále podporují internetové aukce na léky a soustředění nákladné péče do specializovaných center.
Úsilí soustředíme i na práci s chronicky nemocnými pacienty. Tady vidíme velký zdroj úspor. ZP MV ČR například spustila pilotní projekt spolupráce s praktickými lékaři, nazvaný Léčebné plány, který ukazuje, že cílenou prací lékaře s chronicky nemocným pacientem se dá rychleji dojít k výraznému zlepšení zdravotního stavu pacienta a i k nemalému snížení nákladů včetně těch již zmíněných na zbytečně provedené – nebo jen neoprávněně vykázané výkony.
POJISTKA NA KOMFORT A vidíme ještě jeden zdroj ? nancí směrovaných do zdravotnictví. Je jím možnost soukromého připojištění pro ty, kteří si chtějí i v době nemoci dopřát jisté pohodlí. Není to cesta komfortu na úkor druhých. Není to ani vytváření dvoukolejného zdravotnictví pro chudé a bohaté.
Je to pouze možnost pro pacienty, kteří si chtějí připlatit za lehčí sádru, za výběr operatéra nebo za samostatný nemocniční pokoj s televizí a internetem… A je určená především pro občany se středními příjmy, kteří si komfort nezaplatí z vlastní kapsy, ale mohou si dovolit se na něj pojistit.
Jsme přesvědčeni, že toto jsou možné cesty, jak oživit skomírající ? nancování současného systému veřejného zdravotního pojištění a jak posunout české zdravotnictví zase o kousek dál směrem k vyspělé Evropě.
O autorovi| JAROMÍR GAJDÁČEK, generální ředitel ZP MV ČR a prezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR