Někdo vidí ironii, jiný tragédii. Takový byl život spisovatele Oty Filipa
„Žiji ve světě rozděleném češtinou a němčinou a pochopil jsem, že - pokud jde o jazyk - nejsem teď už nikde doma, nikde jako host, ale všude napolo zdomácněný, napolo cizí“Tolik Oskar Měšťáček, vypravěč v patnáct let staré knize Sousedé a ti ostatní. Jeho ústy ke čtenářům promlouvá autor Ota Filip (9. března 1930 - 2. března 2018), jenž patřil k jedněm z nejkomplikovanějších československých spisovatelů druhé poloviny 20. století.
Pocházel ze Slezské Ostravy, jeho rodiče se po březnu 1939 přihlásili k Němcům, a Ota proto opustil českou obecnou školu a nastoupil na německou. Spisovatel později vzpomínal, že tohle němectví na něj spadlo jako „pohroma“ - na německou školu jej prý otec zapsal proti jeho vůli. Ještě než v roce 1951 nastoupil na vojnu, stihl posbírat první zkušenosti jako sportovní redaktor Mladé fronty.
Během vojenské služby prodělal další životní veletoč. Zřejmě i kvůli svému otci musel sloužit u nechvalně proslulých praporů PTP. Tam se seznámil s dalšími čtyřmi mladíky a společně začali chystat útěk na Západ. Jenže Ota Filip plán vyzradil a čtveřice jeho souputníků musela do vězení.
On ne.
V roce 1954 svlékl mundúr černých baronů a začal se opět živit jako redaktor.
V následujících sedmi letech prošel okresními novinami na západě Čech i Valašsku. Poté se vrátil do Ostravy, kde se po vyhazovu z nakladatelství Profil -z politických důvodů - živil jako horník či řidič. Až do roku 1970, kdy byl odsouzen na osmnáct měsíců za podvracení republiky.
V polovině 70. let emigroval do Mnichova.
Když potom v roce 1998 bavorská televize připravovala o úspěšném spisovateli Otu Filipovi, který v Německu vydal řadu knih, dokument, dotkla se i jeho pétépácké historie a udání čtveřice kamarádů. Po odvysílání snímku spáchal Filipův syn sebevraždu.
„Ne že bych to zapíral, ale řeknu vám, že ze studu jsem o svém selhání nechtěl mluvit. Mám svůj podíl viny na té věci.
Nesu za své selhání a za slabost velkou část odpovědnosti. Té se nezbavím a vlastně se jí ani zbavovat nechci“ vracel se Filip v rozhovoru pro deník Dnes k událostem z 50. let.
Ostatně části svého života promítal do většiny díla, ať už je to Cesta ke hřbitovu (1968), nebo parodické Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy (1974) o funkcionáři fotbalového klubu.
Ota Filip zemřel v nedožitých 88 letech na bavorském venkově. Napolo zdomácněný, napolo cizí. 9
Zřejmě i kvůli svému otci musel sloužit u nechvalně proslulých praporů PTP. Tam se seznámil s dalšími čtyřmi mladíky a společně začali chystat útěk na Západ. Jenže Ota Filip plán vyzradil a čtveřice jeho souputníků musela do vězení.
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
