HNED NA POČÁTKU 90. LET A V JEJICH PRŮBĚHU ZAČALY ZA KATASTRÁLNÍMI HRANICEMI ŘADY ČESKÝCH MĚST A OBCÍ VZNIKAT NOVÁ SATELITNÍ MĚSTEČKA. PODOBNÁ SÍDLIŠTĚ SE STAVÍ I DNES, BYŤ TROCHU JINAK A TAKÉ PRO ŠIRŠÍ KLIENTELU.
Pro architektonické excesy je už menší prostor než na začátku 90. let
Satelitní městečka mají řadu nedostatků, přesto jsou „dobrou“ adresou
Pro satelitní městečka z počátku devadesátých let minulého století se vžilo označení „podnikatelské baroko“. Podle odborníků stála u jeho vzniku hlavně média popularizující alpskou či bavorskou architekturu. „Do jisté míry šlo i o reakci na unifikované stavební produkty z předchozího období,“ domnívá se architekt Petr Šípek. Protože tyto objekty jako první začali většinou stavět ti, kteří rychle zbohatli, sloužily domy do značné míry k prezentaci jejich majetnosti - hojně se vyskytovaly nejrůznější balustrády, arkýře, věžičky apod., obvykle nepříliš vkusné. „Lidé také snadno podléhali módě zimních zahrad, jezírek i venkovních bazénů,“ říká dále Šípek.
ODPOVĚDNOST MAJÍ OBCE Názory na podnikatelské baroko jsou různé. Někdo tyto stavby zatracuje, jiný je chválí, téměř vždy se ovšem upozorňuje na jeho malou kompatibilitu se starou zástavbou - to byl mj. důsledek mizerného fungování stavebních úřadů. Jisté je ovšem jedno - mohly vzniknout jen na základě stavebního povolení, které vydal obecní nebo městský úřad. „Buďme upřímní - spousta podobných stavebních povolení byla udělena jen díky tomu, že se někdo nechal podplatit,“ tvrdí sociolog Jan Svoboda. Podle jeho slov dalšímu rozvoji neregulovaného podnikatelského baroka může zabránit jedině důsledné uplatňování územního plánu - předpokladem je ovšem jeho existence. Lze říci, že dnes se už v zásadě rozhoduje kvalifikovaněji a většinou na jeho základě. Vedle toho jak se stát, tak samospráva už dokáží poměrně efektivně ubránit vyslovenému nevkusu - to ale na druhou stranu vede ke vzniku standardizovaných a dosti fádních satelitů. Podíl na tom má i rozšíření počtu zájemců o bydlení v satelitních sídlištích - nejde už jen o zákazníky vysloveně bohaté, a tak je prostor pro architektonické excesy výrazně menší. BEZPEČNÉ NOCLEHÁRNY
Panelová sídliště byla za dob totality právem považována za pouhé noclehárny, které ani v nejmenším nemohly plnit širokou škálu funkcí skutečných měst. Podle Šípka je charakter satelitních městeček prakticky totožný. Jelikož se nacházejí na okrajích měst a obcí, a ty jsou relativně snadno dostupné, obvykle nemají žádnou infrastrukturu - ať už mluvíme o obchodní síti nebo o školských či kulturních zařízeních. „Chybí také nějaké náměstí nebo prostě místo, kde by se lidé mohli scházet,“ říká Šípek. Na druhou stranu jsou satelitní městečka maximálně bezpečná, což je přednost, kterou v současnosti řada lidí oceňuje. Přehledné prostory satelitních městeček spolu se „sousedským“ charakterem soužití v nich jsou pro kriminalitu všeho druhu spolehlivou bariérou, vjezd do těchto lokalit také bývá ztížen závorami. Na druhou stranu jsou pochopitelně zvláště výstavnější domy lákadlem pro zloděje, právě kvůli zjevné prosperitě jejich majitelů. To souvisí s tím, že bydlení v satelitním městečku mezi úspěšnými podnikateli je také otázkou společenské prestiže. Dobrá adresa je součástí image osobnosti, což je další důvod, proč lidé zmíněné lokality vyhledávají a nehledí na to, že zhusta mají ráz luxusních ghett. A spokojeni jsou nakonec i v obcích. Pro ně totiž nárůst počtu obyvatel znamená více peněz do obecní pokladny. Veřejnost vnímá i to, kdo ve které obci bydlí a pokud někde nastane větší koncentrace „celebrit“, neoficiální statut obce roste - stačí připomenout třeba Jevany, Řitku, v poslední době například Kouřim atd.
CENY BYTŮ VYHÁNĚJÍ LIDI Z MĚST
Jedním z důvodů vzniku satelitních městeček v současné době jsou rostoucí ceny bytů zejména ve velkých městech, což platí především pro Prahu. Při aktuálních cenách, které se nyní v metropoli pohybují kolem 35 tisíc korun za metr čtvereční bytové plochy se řada lidí rozhoduje pro odchod do přilehlých obcí - tam je možné pořídit za cenu bytu v Praze nový rodinný domek. A to přesto, že se ve většině případů musí od základu změnit životní styl. „Když jsme se rozhodovali, že opustíme Prahu, hledali jsme dopravně dostupnou lokalitu se základním vybavením typu škola, lékař či nákupní možnosti,“ popisuje rozhodování Jana Nováková, která nyní žije nedaleko jižního okraje Prahy v Kamenici. Pro odchod z města se rozhodují zejména lidé, kteří nemají školou povinné děti. A pak ti, kteří hledají potřebný klid. Proto není ani divu, že řada známých tváří bydlí mimo Prahu. „Je to také do jisté míry otázka módy vlastnit nějaký rodinný dům za Prahou a dojíždět do města do práce,“ myslí si Jan Borůvka z Asociace realitních kanceláří.
