Kdeže jsou časy, kdy nová slova vymýšleli spisovatelé a dramatici. Čapek a jeho robot či Shakespeare, který je mimochodem i autorem úsloví „Není všechno zlato, co se třpytí“. Nebo brusiči jazyka českého – taková plujbojka, to je věc.
Foto: Profimedia.cz
Slova nová, neotřelá už netvoří ani spisovatelé ani brusiči, ale právníci a politici a – jiní. Maně zavzpomínám na „koalování“, „odrekreování“ či „vydodání zboží“, případně „nápad trestné činnosti“. Tyto jazykové perly jsou s námi už dlouho, stejně jako výrazy „rekognoskace terénu“, „lidová demokracie“, „vedoucí manažer“ nebo „kontrolní lustrace“.
Od tunelování z let 90., které proniklo i do angličtiny a způsobilo, že jeden můj spolužák už neříká, že je tunelář, ale že se živí ražbou tunelů, jsme se dostali leckam. Právníci začínají spolu s novým občanským zákoníkem používat slova známá jen historikům. Třeba „věci zakopané, zazděné nebo jinak skryté“ nebo „rozhradí“. Prý je v této zemi plná krdel právníků… Krdel je pak nikoliv synonymum pro jiné označení zadní části těla, ale hejno, přeneseně zástup, množství cizího panstva. Viz Trávníčkův slovník jazyka českého. Jedna JUDr. pak pravila: „Divoké zvíře je bez pána, dokud žije na svobodě.“ To je § 990 nOZ.
Sousloví „realizace pachatele“ je neodmyslitelně spjato s blondýnami a chlapci v uniformách, kteří mají před jménem titul Bc. a hodnost (chápu, že tenhle slovník se někde učit musí). Pak známe „kolaterální škody“ a „přátelskou palbu“. Autoři mají před jménem plk. nebo gen.
Poslední perlou, draze hýčkanou na mé hrudi, je odklonění. Exministr Kocourek takto vtipně odklonil peníze od své bývalé (v té době ještě aktuální) manželky k mamince. Takové pěkné, emocionálně neutrální slovo. Ukrást nebo podvést zní hůř.
Novotvary dneška jsou zhoubným bujením jazyka. Na druhé straně aspoň víme, že čeština umí vystihnout všechno…
