komentář
Poslanci a senátoři vzali rozum do hrsti. Koncem minulého roku schválili novelu zákona o rozpočtových pravidlech, která by měla odstranit nesmyslné komplikace při čerpání státních dotací. Města a obce si totiž stěžovaly, že kvůli různým pochybením musely nejenom vracet peníze, ale ještě k tomu platit velké pokuty. Zástupci lidu si vše ověřili a zjistili, že se vrací až 70 procent dotací – naprostá většina kvůli čistě formálním chybám.
Obě komory Parlamentu se shodly na tom, že je nutné odlišit závažné a formální porušování pravidel při žádání o dotace. Ve druhém případě bude postih mnohem menší. Nesmyslné byrokratické průtahy, které beztak často končily tím, že ministerstvo financí pokuty odpouštělo, tak snad končí. Nepříjemné pocity ale zůstávají. Jestliže Češi nezvládali proces využívání vlastních dotací, jak to asi bude vypadat s čerpáním peněz z fondů Evropské unie? Sáhneme si vůbec na nějakou podstatnější část z oněch 80 miliard korun, které se nám z tohoto zdroje pro první tři roky členství nabízejí?
Loňský zásah poslanců a senátorů na první pohled nemá s fondy EU nic společného. Čerpání těchto financí se totiž bude řídit odlišnými pravidly. Jenže staré případy skutečně přinášejí varování do budoucna. Ukazují totiž, že Češi umějí vybudovat dokonalou byrokracii, přes kterou neproklouzne ani myška. Navíc to i tentokrát budou právě obce, které by měly patřit k hlavním příjemcům evropských peněz. Dosavadní zkušenosti ukazují, že bezchybné podávání žádostí není právě to, čím by se mohly chlubit.
Zásady pro čerpání z fondů EU jsou samy o sobě velmi složité a žádnému zájemci o tyto peníze nelze závidět úřednickou práci, kterou s předkládáním žádostí a dalších dokumentů bude mít. Brusel přichází se složitým mechanismem, který si však Češi mohou ještě dále pořádně zkomplikovat. Zdejší euroskeptici označují Evropskou komisi za ráj byrokratů. Ironií osudu to však byla právě tato bruselská komise, která loni varovala Čechy, že celý systém příliš byrokratizují. Projekty pro čerpání z fondů EU hodlají schvalovat na dvou, či dokonce třech úrovních.
Byrokracii v Česku máme, ale dobří byrokraté nám chybějí. Není přitom pochyb o tom, že země potřebuje schopné úředníky, kteří budou na centrální i regionální úrovni pomáhat žadatelům o evropské dotace. Příslušné instituce však teprve zjišťují, co vše je bude čekat. Ostatně zde se právě ukáže, zda Česko dokáže zapomenout na staré tradice kocourkovské byrokracie, která lidi spíše odrazovala a zastrašovala, k byrokracii moderního typu, jejímž hlavním cílem musí být služba veřejnosti.
Nemá smysl přeceňovat význam a množství peněz, které fondy EU nabízejí. V poslední době se však spíše stává módou jejich podceňování. Škarohlídi tvrdí, že financí bude málo a že Němci se svými spojenci v EU budou výdaje evropského rozpočtu na rozvojové programy a regionální rozvoj ještě snižovat. Nedělejme si iluze, volají a zdůrazňují, že nakonec budeme do společné kasy více platit, než z ní dostávat. Od takového postoje je už jenom pár kroků k tomu, aby potenciální příjemci strčili jako pštrosi hlavu do písku a tvrdili, že fondy EU jsou beztak k ničemu.
Nejsou. Mohou přispět k tomu, že se zdokonalí struktura veřejných výdajů – byť přerozdělovaných přes Brusel. Evropské peníze mají zamířit tam, kde jsou z hlediska hospodářského a sociálního rozvoje nejvíce potřeba – do budování dopravní infrastruktury, podpory inovací, malých a středních podniků, rozvoje lidských zdrojů, obnovy venkova a ochrany životního prostředí. Pokud Češi dokáží ony miliardy investovat efektivně, budou se na ně nabalovat další prostředky a to třeba i ze soukromých zdrojů. Někdejší úsilí o zachraňování neživotaschopných podniků a „velké třesky“ může být definitivně nahrazeno rozvojem irského typu.
Na Češích ovšem záleží, zda budou předkládat kvalitní projekty a zda v rámci možností vytvoří dostatečně dobré potrubí, kterým peníze poputují ke konečným příjemcům. Od toho se pak bude odvíjet také poměr mezi českými výdaji a příjmy ze společného evropského rozpočtu. Také Irové byli pochopitelně úspěšní nejen kvůli balíku peněz, který jim posílal Brusel, ale především díky tomu, že tyto finance uměli investovat při dokonalém využití svých dalších výhod – včetně své geografické polohy, výhodné pro americké investory mířící do Evropy. Rovněž Česko pořád může využít svých komparativních výhod včetně stále relativně nízkých mezd.
Koneckonců i v oné hysterii, která následovala po oznámení největších plátců do rozpočtu EU, že hodlají své příspěvky omezit, něco uniklo pozornosti. Němci totiž nežádají, aby se nově přistupující země střední a východní Evropy vzdaly svých nároků. Naopak – přesvědčují ty, kteří dosud měli z fondů unie největší zisk, včetně Španělů, aby teď dali příležitost zase novým členům. Ti na to mají nárok vzhledem k nízkému domácímu produktu.
Teoretizování o tom, zda by fondy EU měly existovat, či nikoliv, ale nyní nemůže být pro Čechy tou hlavní starostí. Ony peníze zde jsou a je třeba jich využít.
