Zatím relativně v klidu mohou zůstat všechny zainteresované subjekty na našem trhu, úrokové sazby bankovní rada centrální banky minulý týden nezměnila, a popravdě ani to nikdo příliš nečekal. Letošní rok přinesl po předchozím klesání na historická minima již dvojí mírné zvýšení, a to celkem o půl procentního bodu.
Klíčová repo sazba, od níž se odvíjí sazby na trhu, tak činí 2,5 %. Doporučení být v klidu ovšem neznamená usnout na vavřínech. Sám guvernér centrální banky po jednání bankovní rady svými výroky jasně naznačil, že další zvýšení úrokových sazeb lze čekat. Ostatně do konce roku jej očekává i většina analytiků. Nepůjde ale velmi pravděpodobně o žádný skok, spíš o další mírný čtvrtprocentní krůček vzhůru. Jen mírnému zvyšování sazeb odpovídají ostatně i poslední zveřejněné makroekonomické prognózy (musíme si uvědomit, že zvýšení sazeb dnes ovlivní ekonomiku nejdříve za půl roku). Ministerstvo financí očekává v příštím roce vývoj inflace kolem 3,3 %, což je sice trochu více než letos, ale v mezích inflačního koridoru, který stanovila ČNB. Hrubý domácí produkt by měl růst 3,6% tempem, tedy téměř stejně jako letos. Míra nezaměstnanosti by se měnit podle prognózy také neměla, schválený schodek státního rozpočtu na příští rok má činit něco málo přes 83 mld. korun, což odpovídá strategii jeho mírného snižování. Rozpočtová politika by tak neměla přespříliš provokovat ekonomiku k růstu podloženému dluhy. Měnové nástroje by na základě těchto údajů měly působit pomalu, postupně, bez zvučného ostření zbraní. Ani Evropská centrální banka zatím ke zvýšení sazeb nepřikročila (hospodářský růst eurozóny žádná sláva) a drží základní sazbu na úrovni dvou procent, tedy ještě o něco níže než ČNB. Připomeňme si, že měnová politika jako součást hospodářské politiky tady není pro nějaké předvádění se s tím, jakou má inflace krásnou linii, nýbrž hlavně pro to, aby vytvářela podmínky pro stabilní hospodářský růst. Nízká hladina sazeb by jej měla podporovat. A jeho tempo u nás ani v eurozóně není nijak omračující. Jak se budou v tomto prostředí chovat banky? Jak se mají chovat jejich klienti? Většina bank odvíjí svoje úrokové sazby od základní, kterou určuje ČNB, a promítají pohyb sazeb do pohyblivého úročení nabízených produktů. Zvedají-li se centrální sazby, zvedají se i pohyblivé úroky vkladů a úvěrů. Mají tedy klienti dát přednost pevným sazbám u úvěrů a pohyblivým u vkladů? Nikoliv bezhlavě. Je rozumné porovnat aktuální výši pevné a pohyblivé sazby. Do té pevné totiž banky promítají svoje očekávání vývoje sazeb, takže nyní může být nastavena výš než pohyblivá. Dá se tedy říci, že kolem centrální banky a jejích sazeb se příští rok nic mimořádného dít nebude? To zcela jistě nikoliv. Blíží se totiž doba volby nových členů bankovní rady. Příští rok v únoru by měl prezident republiky rozhodnout o třech ze sedmi členů, o rok později o dalších třech. Už z toho titulu, že členy bankovní rady volí a odvolává právě prezident, lze vyvodit, že diskuze kolem ní bude. Ostatně už začala. A v rámci ní se jistě bude hovořit jak o nastavení měnové politiky, tak o strategii načasování přijetí eura v ČR. Zatím ČNB volí cestu poměrně rychlého přistoupení k eurozóně, cestu jen mírného zvyšování sazeb. Volba nové bankovní rady bude pro finanční trhy určitě klíčovou informací, podle níž může být přehodnocen vývoj úrokových sazeb i strategie přijetí eura. Právě volba bankovní rady bude tedy příští rok tím hlavním nástrojem měnové politiky. Vládnout jím ale nebude centrální banka, nýbrž především prezident.
