Stráského obrana proti kůrovci je experiment, který si koleduje o trestní oznámení
Byl Zelený čtvrtek, v devíti šumavských hospodách se točilo zelené pivo a připíjelo na zelenou Šumavu. Oslavy organizované národním parkem ale hned ráno zkalil zastáncům razantního tažení proti kůrovci ministr životního prostředí Tomáš Chalupa (ODS). Dopoledne totiž oznámil, že nedal úplně zelenou průlomovému plánu ředitele Jana Stráského, který vyvolal zděšení u ochránců přírody. Veřejnost ministr současně ujišťoval, že další postup proti broukovi bude efektivnější a přitom mnohem šetrnější k nejpřísněji chráněným místům šumavského parku. Co vlastně Chalupa po téměř měsíčním zvažování rozhodl?
V žádném případě nedal Stráskému volnou ruku k tomu, aby do nejcennějších zón jednoduše pustil těžaře, zapomněl na platné zákony a po Velikonocích spustil masivní kácení. Chalupa pochopil, že je ministrem životního prostředí a nemůže úplně přeslechnout hlasité varování vědecké obce před devastací unikátní přírody. Zakázal proto kácení v místech, kde by to ekologické organizace vnímaly jako největší barbarství. Ani do dalších lokalit první zóny, které ministr výslovně nejmenoval, nemohou dřevorubci jen tak. Stejně jako dosud musí správa parku nejdříve vyřídit výjimky na kácení.
Platí, co platilo
Chalupova pravidla pro boj s kůrovcem vlastně neříkají nic nového. Proč přikazovat vyloučení leteckých postřiků na celém území parku? Stejně se nedělají, protože jsou neúčinné, tudíž nesmyslné. Podobně zbytečné je extra zdůrazňovat zákaz používat chemii na hubení kůrovce v prvních zónách, když se to nesmělo ani dosud. Totéž se týká techniky. Ministr proto nemusí vyhlašovat, že do prvních zón mohou těžaři jen s ruční motorovou pilou. Nemusí ani opakovat, že pokácené stromy je třeba zbavit větví a kůry a nechat ležet, aby zetlely. Lesníci z šumavského parku to dobře vědí. Pokud nechtějí porušovat platné předpisy, ani nemohou konat jinak.
Od toho, aby se mohlo kácet v nejpřísněji střeženém území, jsou výjimky. „Loni jich bylo uděleno 115,“ oznamuje Chalupa proto, aby ukázal, že i v předchozích letech se podřezávaly smrčiny v nejvzácnějších lokalitách. Jaromír Bláha z Hnutí Duha udělování výjimek kritizuje. „Je potřeba zrušit výjimky, nikoli ochranu,“ zdůrazňuje.
Odborníky, kteří vědí, o čem je řeč, ministr neopije slibem, že takzvané bezzásahové území bude respektovat více než minulé vedení parku. Jak prohlásil, místo loňských necelých 10,7 tisíce hektarů je rozšíří na 12,8 tisíce hektarů.
„Ďábel je v detailu, a v tom je problém Šumavy,“ říká totiž Jakub Hruška, předseda stínové vědecké rady šumavského parku. Minulý týden ji založili vědci, kteří oficiální radu opustili na protest proti příchodu ředitele Stráského. „V první zóně, která má sto hektarů, se pokácelo třeba jen pět stromů. Výsledná čísla jsou pak zkreslená, když se do nich započítá celých sto hektarů,“ vysvětluje docent Hruška. Aby údaje o bezzásahovosti byly vypovídající, musely by se srovnávat například kubíky pokáceného dřeva.
S přírodou se nekšeftuje
„Politický kompromis vyjednaný v ministerské kanceláři není správné řešení. S přírodou se nekšeftuje,“ zchlazoval Jan Dušek z koalice Pro Naturu 2000 mírný optimismus vyvolaný čerstvou Chalupovou zprávou. Prohlásil to na předvelikonoční demonstraci, kam lidé přišli protestovat proti kácení smrků v přísně chráněném území. Lesníkům z národního parku bylo v tu dobu jasné, že označených 8700 stromů rozhodně nepadne. „Čas hraje proti nám,“ konstatoval Chalupa. Krásné teplé dny povzbudily kůrovce, na Velikonoce se čekalo hlavní rojení. „I kdyby ministr prohlásil, kácejte v prvních zónách hlava nehlava, je už pozdě. Brouk stačil vyletět a pak je těžba protizákonná,“ vysvětluje lesník, který se vyzná v regulích správy parku.
Pochybný experiment, k němuž nepotřeboval ministrovo posvěcení, zkouší šéf parku u obrany proti kůrovci. Lapačů a lapáků, které mají brzdit jeho gradaci, nechal rozmístit výrazně méně než obvykle. Naopak feromonové návnady se věší na zdravé stromy. Jejich osud i okolních smrků je tím zpečetěn, zákonitě padnou. Kritici této nestandardní metody, kterou Šumava nezažila, čekají, až brouci zaútočí ve velkém. Pak mohou žalovat správu parku za úmyslně způsobené škody.
