Život na U-křivce aneb kritický faktor pro zachování světového míru a blahobytu
Znají to muži i ženy, ten pocit přicházející po čtyřicítce, že život tak nějak protekl mezi prsty, který se často dostavuje minulým úspěchům navzdory. Každý to řeší po svém. Běžná jsou antidepresiva, omlazovací procedury všeho druhu, silné motorky z Wisconsinu, sportovní auta z Itálie, noví partneři, nadměrné užívání návykových substancí.
V redakční soutěži o to, kdo zná nejbizarnější český příběh „krize středního věku“, přesvědčivě zvítězil stárnoucí boháč, který se rozhodl vyřešit svoji diagnózu skutečně velkoryse: pořídil si nevěstinec. Jiný až odpudivě bohatý muž řešil „tu svoji“ závislost tím, že si koupil protialkoholní léčebnu.
K terapii přistoupil neméně svérázně - pil s jejím ředitelem. Jak dopadla ta první „investice“, nevíme, ale podle několika hodnověrných zdrojů se v tom druhém případě dotyčný své závislosti zbavil.
Údolí trapnosti
Kdo nemá prostředky na to, aby se s krizí vypořádal takhle nákladně a radikálně, měl by si hlídat alespoň její příznaky a zejména se vyvarovat vedlejších jevů, jež doprovázejí pokusy o únik. Krize-nekrize, někdy to bývá procházka hlubokým údolím trapnosti. Zažil jsem oslavu padesátin, na nichž oslavenec neustále obíhal své bývalé spolužačky z gymnázia a dožadoval se od nich ujištění, jak báječně vypadá a jak dobře udělal, když si vzal o čtvrtstoletí mladší ženu.
Což o to, vypadal skutečně dobře ajeho nová manželka taky. Opravdu velké rozladění vrstevnic ovšem vyvolal, když se vytasil s fotkami synka, jenž byl o pár let mladší nežli oslavencova vnučka. Nějak mu v záchvatu hlubokého sebeuspokojení uniklo, že dámy s rostoucí otevřeností odpovídající konzumaci probírají klimakterium…
Jak se dočtete uvnitř časopisu, bádání o krizi středního věku není nového data, i když termín sám je produktem 60. let.
Dodnes ale přetrvává určitá nejistota, zda něco takového skutečně existuje, nicméně z hlediska byznysu je to samozřejmě zlatý důl zvedající poptávku po všem možném.
Nebudu tvrdit ani náhodou, že celý koncept krize středního věku je výsledkem soustředěné a velmi důmyslné marketingové strategie, jež se snaží navodit takovou změnu chování, která by vyústila do růstu spotřebitelské poptávky. Koneckonců nějaký biologický základ tady musí být, když i ti orangutani a šimpanzi v jisté věkové skupině se na dně pomyslné U-křivky podle všeho také ocitají. Jenže oni, na rozdíl od nás, ten čas proflákají, hovádka boží. Tedy ne že by dominantní samci u vyšších primátů nedovedli projevit zvýšenou životní energii a zvídavost v případě obohacení výběhu o nové a mladé spolubydlící, nicméně rozdíl mezi člověkem a opicí je propastný.
Pohled do zrcadla
Považte jen, co znamenají úniky z krize v podobě nových partnerů pro trh nemovitostí, jak blahodárně se promítají na rozvahách ana výsledovkách bank, jež rády nové potřeby saturují zvýšenou úvěrovou emisí. Když už jsme se na začátku zmínili o těch motocyklech z Wisconsinu, jaké procento z celkových prodejů Harley-Davidson Motor Company asi tak připadá na klienty ve věkové kategorii 40 až 60, kteří si tím řeší tento pocit? Kolik sportovních aut v té opravdu drahé třídě si kupují muži mezi čtyřicítkou a pětapadesátkou? Jasně, mladí by taky rádi, ale velice často nemají cash flow.
Je to tak, v dnešní době, kdy centrální banky dělají psí kusy, aby zvýšily sklon ke spotřebě, jsou solventní muži a ženy, pohlížející zadumaně ráno do zrcadla, pravým darem z nebes. Tedy samozřejmě jen pokud dospějí k ráznému rozhodnutí, že s krizí je potřeba zatočit, ať to stojí, co to stojí.
Představte si, že by téhle vyvolané poptávky nebylo, že by naopak po splacení hypotéky celá tahle lukrativní věková a příjmová skupina naslouchala teorii životního cyklu a v souladu s ní vytvářela úspory. Kam by celá moderní konzumní společnost dospěla, kdyby krize středního věku nebylo, anebo kdybychom dali na rady psychologů a psychiatrů a nechali ji, samu od sebe, pouhým plynutím času, zase odejít. Hrůza pomyslet!
Kdepak jen tak se těšit na vnoučátka a pěstovat nevinné koníčky. Když světová konjunktura visí na úspěšnosti našeho boje s ranní chandrou jako na rezavé skobě, víte, co je vaše vlastenecká povinnost.
Proto se na sebe podívejte do zrcadla a něco s tím proboha dělejte.
O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz
