Neprojevili jsme příliš velký vděk. Doba se hodně změnila. Češi přestávají mít rádi Západ a demokracii. Co se stalo? Proč se dobrovolně řítíme zpět do období válek?
Lítá v tom celá střední Evropa. Možná je to nějaká verze postkomunistické postdemokracie, blbá nálada se přelila v blbou únavu z tradičních demokratických hodnot a vize společné Evropy. Je to paradoxní. Visegrádu se nikdy nedařilo ekonomicky tak dobře jako teď. Možná jde o únavu ze všech těch miliard, které sem západní Evropa za poslední desetiletí napumpovala.
Maďarsko, Slovensko i Polsko dnes spojuje vláda jedné strany. Tyto partaje se vlastně jen těžko dají zařadit někam do klasického politického spektra. V Maďarsku vládne údajně protikomunistická liberální strana, která omezuje lidské svobody a navazuje spojenectví s Vladimirem Putinem.
Na Slovensku drží moc údajní socialisté, kteří se tak brání několika stovkám uprchlíků, že kvůli tomu žalují Evropskou unii. Ficovu stranu by za to možná měli vyloučit ze Socialistické internacionály, takové soudruhy odmítající elementární solidaritu tam zřejmě ještě neměli. V Polsku už měsíc závádí nové pořádky údajní ultrakonzervativci, toužící po silné roli státu a bezplatném školství i zdravotnictví.
Dovedete si představit takovou pomatenou politickou stranu například v Německu, kde se už 70 let u vlády střídají sociální a křesťanští demokraté? Nebo v Británii, kde mezi sebou už 100 let soupeří (ti praví) konzervativci a (ti praví) labouristé? Je to o demokratické tradici, je to o vzdělání? Populismus vítězí tam, kde ho nepoznají.
Česko je teď jediným spojencem Západu ve střední Evropě. Měli bychom toho využít. Václav Havel by toho využil.
Lítá v tom i Česko. Ale přesto jsme zatím ještě nejstabilnějším ostrůvkem Visegrádu. I když chatrným. Nemáme tu vládu jedné strany ani vládu, která by popírala demokracii a evropské hodnoty. Ale i my máme ve vládě stranu, která se tváří jako liberální a přitom chce zavést největší státní kontrolu podnikatelů po roce 1989.
Její šéf v rukou třímá kombinaci moci dobře známé z postsovětských republik. Přesto se stále ještě vymykáme tomu tak nakažlivému visegrádskému syndromu, i když by se pětině Čechů při rozpadu Evropské unie ulevilo a polovině je to jedno. Proč?
Za pozornost stojí jedna výjimka, která nás od Polska, Maďarska i Slovenska odlišuje. V Česku jako v jediné z těchto zemí funguje silná sociální demokracie s více než stoletou tradicí. V Polsku a Maďarsku se sociální demokracie rekrutovaná z komunistů po čase definitivně rozpadla a tvoří okrajovou politickou sílu.
Na Slovensku funguje Smer jako jakási nacionalistická sociální demokracie jen deset let. Klasická sociální demokracie tam zanikla. Je velmi pravděpodobné, že ČSSD v Česku sbírá hlasy, které by při její neexistenci končily u těch pomatených stran jako v Polsku či na Slovensku. A ČSSD nemůže při respektu ke své historii jen tak začít omezovat lidské svobody nebo nesnášet Evropskou unii.
Česko je teď jediným spojencem Západu ve střední Evropě. Měli bychom toho využít. Václav Havel by toho využil. Nebylo by mu to jedno jako polovině z nás.
Čtěte další komentáře autora:
