Už jste se někdy pokoušeli otevřít konzervu, aniž byste měli otvírák? Důtklivě vám radím: nedělejte to, pokud nechcete skončit buďto (v lepším případě) hladový, nebo přímo na chirurgii. Vyprávět by o tom ostatně mohli i tři muži ve člunu (o psu nemluvě), kdy neotevřená, nicméně zcela zdemolovaná konzerva nakonec ozdobila dno Temže. Mimochodem – a už jste se někdy pokoušeli otevřít trh se zemním plynem, aniž byste měli k dispozici a včas potřebná pravidla a nástroje?
Blízké otázky.
Není v našem životě ekonomickém příliš mnoho oblastí, o kterých toho příliš nevíme, ačkoliv se nás bezprostředně týkají. Bývá zřejmě údělem všech důležitých procesů, že trpí buď naprostým veřejným nezájmem jak ze strany politiků, tak i obyvatelstva, nebo podléhají řadě omylů, mýtů a polopravd. Zdá se skoro, že platí: čím větší důsledek očekávané změny, tím menší zájem publika. Tato teorie se potvrzuje i v případě připravovaného procesu otevírání trhu se zemním plynem.
Správné nastavení parametrů celého procesu a jeho načasování je přitom zcela zásadní pro odpovědi na otázky, které jsou nám poněkud bližší: vyplatí se mi topit plynem? Budu si to moci dovolit? Bude dodávka bezpečná a spolehlivá? Budu mít dostatečné záruky? Stanu se suverénním a hýčkaným zákazníkem? Jde tedy vesměs o otázky, týkající se buď přímo naší peněženky, nebo oděvní výbavy, reprezentované dostatečným počtem teplých svetrů a houní.
Oddělení.
Považuji za užitečné trochu lépe popsat to, co se pod pojmem otevírání trhu skrývá (Angličané používají výraz unbundling, tedy rozvazování. Setkáte se s ním často i u nás). Koncem osmdesátých let uplynulého století došla Evropská unie k poznání, že jedinou schůdnou cestou k zajištění dlouhodobého úspěšného ekonomického rozvoje evropského prostoru je maximální liberalizace veškerého obchodu. Byla-li základní ekonomická filozofie patnáctky již dříve zaměřena na volný obchod, rozšířil se její zájem i na oblasti, které byly tradičně považovány za přirozeně neliberální – tedy na obchod s energiemi, přesněji na takzvaná síťová, infrastrukturní odvětví. Podnikání v plynárenství, ale také v elektroenergetice, bylo tradičně spojováno s pevným provázáním výroby, přepravy, distribuce a prodeje energií. Zákazník tak neměl možnost svobodné volby dodavatele energie a byl vždy odkázán na místně příslušnou energetickou společnost. Potenciální zneužití takového přirozeného monopolu si uvědomovaly všechny evropské vlády; proto určovaly prodejní ceny plynu či elektřiny pro odběratele na základě pravidla „nezbytné náklady, přiměřený zisk“. Takové pravidlo sice chránilo spotřebitele před přímým zneužíváním monopolu, avšak artificiální trh z rozhodnutí státu nepřinášel to hlavní, co tvoří samu podstatu trhu, totiž konkurenci. Ta se uplatňovala omezeně pouze v případě substitučního užití energií, tedy v konkurenci mezioborové (například při rozhodování spotřebitele o užití uhlí, plynu, kapalných paliv či elektrické energie pro vytápění).
Snaha vlád členských států Evropské unie se tedy zaměřila na posílení tržních pravidel i v takových oborech, které plně podléhaly přímé státní regulaci své činnosti. Liberalizace obchodu se zemním plynem spočívá v exaktním vymezení okruhu činností, které i nadále zůstávají ze své povahy přirozeným monopolem (doprava a distribuce zemního plynu) s tím, že všechny ostatní aktivity, zvláště pak obchod s plynem, se volně otevírají pro všechny obchodní subjekty. Přepravní služby tak lze přirovnat k činnosti železné dráhy, která se stará pouze o to, za kolik a kam přepravit zboží nebo pasažéry. Nabídka zboží, tedy plynu či elektřiny, je v rukách obchodníků. K tomu, aby se takový model stal funkční, je třeba právě zmíněného oddělení přepravních služeb od obchodu s komoditou. Jde o dosti zásadní systémovou změnu jak podmínek pro podnikání, tak i chování zákazníků.
Tři fáze.
Oddělení přitom proběhne ve třech fázích: oddělení informačních a účetních systémů, oddělení manažerské a cílově oddělení právní. Jestliže oddělení informačních a účetních systémů znamená vytvořit na sobě zcela nezávislé struktury pro obchod s přepravou a obchod s plynem, přináší manažerské oddělení i rozdělení řízení obou základních procesů. Oddělení právní pak představuje vznik dvou autonomních právních subjektů, které poskytují buď přepravní službu, nebo obchodují s plynem. Žádný z těchto nových subjektů přitom nesmí vykonávat činnost toho druhého. Je jasné, že takové změny nejsou možné bez přijetí náležité legislativy. Jakkoliv existují platné direktivy Evropské komise o liberalizaci trhu se zemním plynem, je jejich praktická aplikace v podmínkách národních legislativ poměrně pomalá. Ze současných 25 zemí Evropské unie splňují evropské legislativní podmínky pouze dvě: Nizozemsko a Slovinsko. Tento fakt nesvědčí jen o síle lobbystických plynárenských skupin, ale spíše o mimořádné komplikovanosti a finanční náročnosti právního oddělení.
Husité versus Komenský.
Česká republika prochází obdobím unijního noviciátu. Je proto zcela přirozené, že – nemaje nadhledu a jisté bohorovnosti tradičních členských zemí – usiluje vláda o co nejrychlejší aplikaci evropské legislativy do tuzemských podmínek. Připravovaná novela energetického zákona o tom vypovídá velmi zřetelně. Další vládní čárka v Bruselu však nutně nemusí být vládní čárkou u českého voličstva. Jestliže Bůh stvořil svět sedm dní, lze otevření trhu s plynem stihnout ze dne na den? Jistě – ale za jakou cenu? Toto není odmítání procesu, jehož základ je bezesporu dobrý a užitečný. Toto je odmítání překotných a málo koncepčních změn v termínech více než šibeničních. Opět se ukazuje, že jsme opravdu spíše národem husitů, nežli Komenského. Pokud měly plynárenské společnosti západní Evropy dostatečný časový prostor pro přípravu otevírání trhu, a přesto je stav jejich národních legislativ takový, jaký je, potom lze těžko akceptovat domácí snahy o rychlé otevření českého trhu s plynem, ať to stojí, co to stojí. Česká vláda svojí legislativou připravuje na plynárenství past: na straně jedné vyhoví podmínkám Bruselu, na druhé to bude právě plynárenství, které nebude schopné těmto podmínkám dostát. Proč tomu tak bude, ponechávám na úvaze laskavého čtenáře.
Snadné řešení.
K tomu, aby byl plynárenský trh liberalizován ku prospěchu spotřebitele – a o to tady především jde – je nezbytné vytvořit dobré podmínky, a to nejen legislativní, ale především termínové. Úplná absence jakéhokoliv přípravného období vytváří pro české plynárenství neřešitelný problém. Změny mají charakter systémový, ale termíny a podmínky jsou stanovovány bez ohledu na reálné možnosti. Nikdo zatím přesněji nespecifikoval, jaké náklady si oddělení přepravy od obchodu s plynem vyžádají. V podmínkách jiných zemí Evropské unie již byly tyto náklady vyčísleny, a pohybují se v řádech stovek milionů euro. Kolik milionů či miliard korun to bude v Česku? Kdo a jak je zaplatí? Je vůbec české plynárenství fyzicky schopné provést změnu řídícího modelu „přes noc?“ A je za tohoto stavu zajištěna dostatečná spolehlivost dodávky plynu odběratelům? Více otázek, než odpovědí.
Řešení je přitom jednoduché (jakkoliv mám ovšem zcela zásadní nedůvěru ke všem příliš jednoduchým řešením). V první řadě je to opravdu exaktní definice přepravní a distribuční služby, která zůstává i nadále předmětem státní regulace. Má-li být dosaženo maximální úrovně liberalizace trhu, potom sem náleží pouze potrubní systémy pro dálkovou dopravu a lokální distribuci plynu, a nic jiného. Například podzemní zásobníky plynu již mají dostatečný konkurenční potenciál na to, aby náležely do sféry činností liberalizovaných. Zjednodušeně vyjádřeno: klasifikace činností na regulované a liberalizované je prvním a zcela rozhodujícím krokem k liberalizaci trhu. U toho, co zůstane jako předmět státní regulace, musí mít zachován vnitřní rozvojový potenciál. Nelze například omezovat přirozené podnikatelské záměry přepravce plynu při rozvoji plošného zásobování území státu nebo exportních příležitostí ve jménu momentálně platných mimoekonomických, například sociálních kritérií. Je přece jasné, že extrémně drahá přeprava snižuje konkurenční způsobilost plynárenství oproti jiným energetickým substitutům, a to zvláště v liberalizovaných podmínkách.
Každá stať má mít své poselství, tato by neměla být výjimkou. Je to především poselství českému plynárenství: přijímejte změny, které vám zaručí důstojné a pevné postavení v plynárenské Evropě. Dále je to vzkaz české vládě a parlamentu: myslete nejenom na body z Bruselu, ale i na domácí podnikatele. Také je to vzkaz Energetickému regulačnímu řadu: ne každé momentální řešení je perspektivní. A zcela nakonec vzkaz českým a moravským spotřebitelům: buďte nároční, ale obezřetní.
Zkrátka: bez dobrého otvíráku se ani plynárenský trh otevřít nedá.
