„Když nemáte ocel, nemáte ani svou zemi.“ Za autora tohoto citátu by člověk považoval Mao Ce-tunga nebo Kim Ir-sena, ale počátkem března jej na svůj twitterový účet umístil americký prezident Donald Trump. Trump tímto výrokem odstartoval celní válku, která může nepříjemně zasáhnout i české oceláře.
We must protect our country and our workers. Our steel industry is in bad shape. IF YOU DON’T HAVE STEEL, YOU DON’T HAVE A COUNTRY!
— Donald J. Trump (@realDonaldTrump) 2. března 2018
Statutární ředitel Ocelářské unie Daniel Urban varuje, že zásah proti volnému obchodu s hutními produkty přichází v nevhodnou dobu. Export železa a oceli z Česka do Spojených států amerických loni vzrostl o 44 procent na 5,1 miliardy korun. „Do USA vyvážíme produkty s vyšší přidanou hodnotou - hlavně bezešvé trubky, kolejnice a důlní výztuže,“ vyjmenovává Urban.
Pokud nepočítáme země Evropské unie, tak se Spojené státy staly největším exportním trhem pro české oceláře - společnosti ArcelorMittal Ostrava a Třinecké železárny. Po zavedení 25procentních cel ze strany Trumpovy administrativy to tak těžko zůstane.
Hra o výjimku
Podle Urbana bude dopad různý v závislosti na výrobku. „V případě speciálních produktů, u nichž Američané nemají vlastní výrobní kapacity, se clo pouze promítne do ceny a odběratel za ně zaplatí více. V případě běžné produkce bude evropský dovoz nahrazen,“ tipuje reprezentant českých ocelářů.
Přístup Donalda Trumpa a jeho vlády je nestálý a selektivní. Původně chtěl zavést cla na ocel a hliník ze všech zemí, později udělil výjimku Kanadě, Mexiku a Austrálii. Výměnou za množstevní omezení vývozu se má celní zátěži vyhnout i Jižní Korea. Země Evropské unie zatím chrání výjimka platná do konce dubna. Od května už budou muset evropští oceláři clo platit, pokud se tedy nestane zázrak a nepodaří se v rekordně krátké době vyjednat kompromisní dohodu.
Realita je taková, že Spojené státy jsou zčásti závislé na dovozu hutních produktů. Jen loni importovaly 35,6 milionu tun oceli. Zatímco základní surovinu dodávají často hutě z Brazílie, Mexika, Ruska či Turecka, produkci s vyšší přidanou hodnotou na severoamerický trh vyvážejí oceláři z Evropské unie, Koreje a Japonska. Trumpův cíl je zřejmý: podpořit domácí průmysl a snížit deficit mezi spotřebou a výrobou oceli na minimum.
Hutní průmysl je zranitelný z více důvodů. Po celém světě je přebytek výrobních kapacit a různé země se přetahují o tržní podíl s využitím nefér metod - skrytých i zjevných dotací či jiných forem státní podpory. Například na evropský trh se valí miliony tun oceli nejen z Číny a Ruska, ale také z Ukrajiny, Turecka, Jižní Koreje a nově už i z Íránu. Dlužno dodat, že nejen v komunistické Číně politici vítají každý další vyrobený milion tun oceli s budovatelskou radostí.
Jak se proclila ocel. Spor Číny a USA může způsobit i války
Evropští výrobci jsou oproti nim v nevýhodě. Svazují je přísnější ekologické limity i platby za emisní povolenky. Zahraniční konkurence zatím nejvíce drtí britské hutě, které i s ohledem na vysoké mzdy a drahou elektřinu musely snížit výrobu oceli z 12 milionů tun v roce 2014 na loňských 7,5 milionu. Kapacita se omezovala i v Česku - před necelými třemi lety ukončila výrobu oceli společnost Vítkovice Steel v Ostravě.
Aby se něco takového neopakovalo, Evropská unie jedná poměrně rázně. „Stále doufáme, že jako spojenec USA bude Evropská unie z celní zátěže vyjmuta,“ uvedla komisařka pro obchod Cecilia Malmstromová. A pokud ne? Její úřad zveřejnil desetistránkový seznam importních položek z USA, které by Evropa mohla zatížit odvetnými cly. Na seznamu je vedle hutních produktů třeba rýže, pomerančový džus, whisky i silné motorky, jaké vyrábí podnik Harley-Davidson.
Takový zásah je namístě, ale řeší jen část problému. Turecko, Rusko i země východní Asie se jistě pokusí vynahradit si ztracené zakázky v USA nárůstem exportu do zemí Evropské unie. Výhled pro oceláře ze starého kontinentu tudíž nevypadá příznivě.
Obavy mají potravináři i strojaři
Které další obory české ekonomiky budou celní válkou - i s ohledem na reakci Číny a další eskalaci sporu - postiženy? Svaz průmyslu a dopravy ČR varuje před přílivem zemědělských komodit a produktů ze Spojených států, které si budou chtít kompenzovat ztrátu části čínského trhu. Američtí farmáři jsou díky odlišným podmínkám schopni některé plodiny a potraviny produkovat levněji a mohou převálcovat evropské konkurenty.
Dalším poškozeným oborem může být strojírenství. „V současnosti mají z celní války strach především naši členové z řad podnikatelů ve strojírenství,“ říká hlavní analytička Hospodářské komory Karina Kubelková. Zmínila též obavy ze zvýšení cen pohonných hmot, což by zasáhlo českou ekonomiku napříč všemi sektory.
Přečtěte si komentář Miroslava Zámečníka: Umění obchodní války
Oslovení mají jasno v tom, že celní válka nikomu ze zúčastněných nepomůže. „Každá regulace, tedy i růst cel, se v řádu několika týdnů obvykle projeví i v Česku - poklesem dovozu a vývozu či zvýšením ceny. Pokud neexistuje okamžitá náhrada, teprve v dlouhodobém horizontu dojde k narovnání. Například když EU uvalila antidumpingové clo až 63 procent na perlinku do fasád dováženou z Číny, čínští výrobci dokázali takřka okamžitě zareagovat přesunutím části výroby do Bangladéše,“ uvedl Luděk Procházka ze společnosti Gerlach, která patří mezi největší poskytovatele celních služeb v Česku.
Jindy je dopad negativní, ale jen po omezenou dobu. „Když Evropská unie a Rusko na sebe navzájem uvalily embargo kvůli Krymu, silně to pocítily české strojírenské a zemědělské firmy. Minimálně po dobu jednoho roku, než začaly postupně vyvážet do nových destinací,“ připomněl Luděk Procházka dění před čtyřmi lety.
Kdo ničí americký průmysl
Nemalou nervozitu vyvolalo měsíc staré vyjádření Donalda Trumpa o možném zavedení cel na evropská auta dovážená do Spojených států. To by byla těžká rána hlavně pro německé automobilky, které jen loni do USA vyvezly půl milionu aut a dalších 800 tisíc vyrobily v amerických montážních závodech. Vzhledem k pozici Česka - velmoci ve výrobě autodílů pro všechny hlavní evropské automobilky - by takový zásah poškodil i naši ekonomiku.
Také zde je Trumpovým cílem snaha podpořit domácí výrobce. Jenže jak upozornil ředitel německého Centra automobilového výzkumu Ferdinand Dudenhoffer, hlavní podíl na zániku pracovních míst mají americké automobilky General Motors a Chrysler, které stále více vozů vyrábějí s nižšími náklady v Kanadě a Mexiku a poté je dovážejí do USA. Trump by proto měl začít s účtováním u nich.
Čtěte o protekcionistických tendencích USA: