U soudů leží žaloby na náhrady milionových škod, kterých se domáhají stavebníci odvetou za insolvenční šikanu
Přelomový insolvenční zákon se stal noční můrou šéfů stavebních firem s miliardovými obraty. Do rukou tisíců jejich malých subdodavatelů vložil zbraň, jak stavebníkům prostřednictvím stotisícové pohledávky notně zkomplikovat život. Ať už kvůli pochybné platební morálce, zdlouhavým soudním sporům nebo tvrdé konkurenci, stavební giganti se stali zřejmě nejviditelnějšími oběťmi takzvané insolvenční šikany. Část z nich si nyní přestala lízat rány a volá po trestu. Své trýznitele žalují o miliony. Zavedenou praxi očividně bezdůvodných návrhů na zahájení insolvenčního řízení se chystá utnout také ministerstvo spravedlnosti.
Žaloba jako argument pro vyjednávání
Jednou z prvních „obětí“ insolvenční šikany z řad velkých firem se stal největší tuzemský rezidenční developer. Karvinská společnost Šnapka stavby podala na firmu Central Group návrh na zahájení insolvenčního řízení v listopadu roku 2008, necelý rok po startu insolvenčního zákona. Dožadovala se uhrazení 42milionové pohledávky. O této události informovala snad všechna média včetně těch bulvárních. Kromě „morálních“ škod znamenalo zahájení insolvenčního řízení pro developera zásadní praktický problém. Banky totiž zareagovaly na tuto informaci poněkud nepřiměřeně – odmítly uzavírat na nemovitosti ve vlastnictví firmy zástavní smlouvy a uvolňovat bankovní úvěry.
Developer se s výpadkem financování vyrovnal, docházelo však k paradoxním situacím, kdy banky následně penalizovaly své klienty za to, že nevyčerpali včas hypoteční úvěr. Přestože se Central Group nacházel v insolvenčním řízení několik měsíců a prošel si kolečkem odvolacích soudů, vytrval a spornou pohledávku nezaplatil. Firma se obávala, že by tím spustila lavinu dalších šikanózních návrhů. To se podle zpráv z trhu stalo například stavební společnosti Karel Dvořák, která separátně uhradila nároky firmy, jež na ni podala insolvenční návrh. Vykoledovala si tím další tři podání.
Taktika neustupovat se zřejmě vyplatila. Žádný další návrh zatím developer řešit nemusel. Central Group navíc přešel do protiútoku a podal žalobu o náhrady škody přímo na šéfa firmy Šnapka Ivana Šnapku, podepsaného pod insolvenčním návrhem. Central Group spornou pohledávku nikdy nezaplatil, žalobu ovšem stáhl, což se stalo součástí komplexního narovnání mezi bývalými partnery.
Možnost zažalovat navrhovatele insolvenčního řízení, které soud následně zrušil, využívají i další poškozené společnosti jako taktický prostředek vyjednávání o samotné pohledávce. Také stavební gigant Hochtief dal v několika případech přednost mimosoudnímu vyrovnání. „Takovou dohodu považujeme oproti soudnímu řízení za rychlejší a v konečném důsledku za lepší řešení,“ konstatuje mluvčí firmy Michal Talián. Během tříleté praxe totiž začal insolvenční zákon poměrně efektivně fungovat, možnost domáhat se satisfakce ovšem nikoliv.
Dotáhnu to do konce!
Soud zatím podle publikovaných informací vynesl pouze jeden pravomocný rozsudek. Na začátku roku se řetězec Tesco domohl náhrady 200 tisíc korun za to, že skončil na 18 hodin v insolvenčním řízení. Jelikož se ale žalovaný neodvolal a rozhodnutí skončilo v první instanci, právní váha tohoto judikátu není natolik silná, aby se na něj mohli poškození bez obav odvolávat. Právě takový odstrašující rozsudek by ale byl potřeba, aby motivoval zhrzené navrhovatele k hledání jiného prostředku pohany, pomsty, konkurenční výhody nebo možnosti, jak se vyhnout klasické soudní při. U soudů ale nyní leží několik žalob stavebních společností, které přestaly počítat škody a chtějí se aktivně bránit. V hlase jejich manažerů je ještě nyní slyšet rozhořčení. „Jsme rozhodnuti dotáhnout to do konce a dosáhnout judikátu, který by pomohl všem ostatním podobně postiženým,“ říká František Vaculík, majitel jihlavské stavební firmy PSJ. Na provozních účtech měla firma půl miliardy korun, když skončila v insolvenčních řízení kvůli domnělým pohledávkám v řádu statisíců. Poprvé soud řízení zrušil za čtyři dny, podruhé za necelý týden, potřetí až za tři měsíce. Jedna slovenská banka zareagovala tím, že zesplatnila její dceřiné firmě úvěr. Jihlavané přišli minimálně o jeden zajímavý projekt a několik investičních záměrů museli odložit.
Jak ale vyčíslit tu škodu..
Žaloba na náhradu škody nebo jiné újmy představuje kromě aktivní komunikace se soudem prakticky jedinou v praxi využívanou obranu napadených firem. Překážkou ovšem bývá vyčíslení vzniklé škody. „Dlouho jsme hledali ústav nebo znalce, který by dokázal spočítat finanční újmu. Jak ale dokázat propad prodejů v důsledku poškození dobrého jména firmy?“ říká Jaroslav Janovec, právník společnosti Central Group, u níž znalec nakonec vyčíslil škodu jen na dva miliony korun.
Soudně uplatněné nároky se proto často omezují jen na přímé výdaje související s probíhajícím řízením, jako jsou náklady na právníky nebo marketingové služby v souvislosti s napravováním pošramocené pověsti. „Skutečná výše škody však obvykle spočívá v ušlém zisku. Z dosavadní judikatury vyplývá, že postižená společnost by musela prokázat, že přišla o určitou konkrétní obchodní příležitost, a to právě jen v důsledku podání šikanózního insolvenčního návrhu,“ vysvětluje Daniel Hájek, partner advokátní kanceláře Achour & Hájek. Jeho klientem je Strabag, který žaluje o náhradu škodu 2,5 milionu korun firmu Profesionalbau. Dva miliony korun si nárokuje v souvislosti se zakázkou, kterou jí zrušil zákazník v důsledku probíhajícího insolvenčního řízení. Na půl milionu korun vyčíslili stavebníci náklady na marketing a právní služby. Strabag už dosáhl vydání platebního rozkazu, když pardubický soud uznal, že jeho nároky mohou být oprávněné. Jeden ze žalovaných si ovšem rozsudek nevyzvedl, takže bude následovat klasické soudí řízení.
Trochu jinou taktiku zvolila již zmíněná společnost PSJ. Její právníci z kanceláře KŠD Šťovíček se rozhodli, že budou požadovat náhradu tzv. „jiné újmy“. Jelikož pověst firmy citelně utrpěla, v každé ze tří žalob se domáhá satisfakce pěti milionů korun a omluvy. „Gramotnost ohledně insolvencí ještě není taková, aby veřejnost a partneři dokázali rozlišit skutečný úpadek od insolvenčního řízení, které soud zahajuje vždy po podání návrhu,“ argumentuje právník Andrej Lokajíček.
K akci se šikuje i zřejmě nejznámější matador insolvenčního řízení ze stavební branže – brněnská firma OHL ŽS, která se v jeho režimu nacházela devět měsíců. Bývalý klient – zlínská firma Zlaté jablko – po stavebnících požadoval v rámci insolvenčního řízení zaplacení 98 milionů korun za to, že odmítli v roce 2007 pokračovat ve stavbě obchodního střediska v centru Zlína. OHL nyní svému sokovi prostřednictvím právníků vzkazuje, že pomsta bude mastná. „Již v tuto chvíli je rozhodnuto o podání žaloby na náhradu škody i náhradu jiné újmy. Příprava žaloby se nachází v pokročilé fázi a již byla vyčíslena i škoda řádově dosahující stovek milionů korun,“ říká bez bližších podrobností Jakub Joska z kanceláře Vyroubal Krajhanzl Školout. Podobně Geosan Group, který si plody insolventního řízení vychutnal třikrát, vyhrožoval, že bude vymáhat třináct milionů korun.
Zfušovaný návrh už neprojde
Zdá se, že prvotní vlna šikanózních insolvenčních návrhů už opadla. Zásluhu na tom mají zejména soudy, které se adaptovaly na nové podmínky a přistupují k insolvenčním návrhům podaným věřiteli dlužníků obezřetně. V minulosti přitom občas prošel i zfušovaný návrh o třech odstavcích. V několika mediálně sledovaných kauzách nedokázali soudci rychle reagovat, čímž sami přispěli ke zpopularizování šikany, soudí někteří advokáti. „V současné době soudy odmítají veškeré insolvenční návrhy věřitelů, které nesplňují zákonné požadavky, přičemž obecně vykládají tyto požadavky poměrně přísně. Tento postup pak vede k tomu, že většina návrhů podaných věřiteli je odmítnuta, jelikož nevěnují přípravě náležitou péči,“ říká Daniel Hájek. Očividně bezdůvodné insolvenční návrhy vnímá jako problém ministerstvo spravedlnosti, které připravilo „protišikanózní“ novelu. Z původní důvodové zprávy k novele vyplývá, že úředníci ministerstva jsou přesvědčeni, že zjevně bezdůvodných návrhů v souvislosti s ekonomickou krizí přibývá. V poslední době dokonce taková jednání „vykazují stále nápaditější znaky organizovanosti ze strany věřitelů“, tvrdí. Počet zjevně bezdůvodných návrhů odhadují na pět procent, což vychází na zhruba 240 případů ročně.
Ministerstvo si slibuje, že by mohlo prostřednictvím novely šikanózní návrhy eliminovat už v prvních měsících příštího roku. Tomáš Richter, právník kanceláře Clifford Chance a člen skupiny S22, kterou zřídil ministr Jiří Pospíšil k vyhodnocení praxe insolvenčního práva, nicméně soudí, že nejúčinnější by bylo, kdyby média přestala přisuzovat návrhu na zahájení insolvenčního řízení společenský význam, který neodpovídá tomu právnímu. „Insolvenční návrh je pouze insolvenční návrh a nic jiného. Nemá například žádný vliv na schopnost dlužníka ucházet se o veřejné zakázky, což je chybný mýtus, který v médiích koluje stále dokola. Omezující účinky návrhu dlužníka spíše chrání před věřiteli – před exekucí či výkonem zajištění – než aby ho ničily,“ upozorňuje.
Ministerské protišikanózní valy
Soud by měl mít v budoucnu možnost odmítnout návrh i tehdy, je-li zjevně bezdůvodný, například pokud navrhovatel dokládá pohledávku, která je zjevně sporná. A navrhovatel, který takový zjevně bezdůvodný návrh podá, nezůstane bez trestu. Soud mu bude moci uložit pokutu do 50 tisíc korun. Soud mu také bude moci předběžným opatřením nařídit, aby u něj složil paušální částku na náhradu škody. Pokud se poškozený rozhodne ke klasické žalobě o náhradu škody, částka se vrátí.
Firma, na kterou bude podán insolvenční návrh, by také měla mít možnost soud hned požádat, aby navrhovatel složil jistinu, která by po skončení řízení pro jeho bezdůvodnost sloužila jako náhrada újmy. Pokud by například domnělý dlužník prokázal, že mu „utekl“ výhodný obchod, který by jinak uzavřel, bude jistina sloužit k jeho odškodnění.
Samotné ministerstvo si uvědomuje, že i deset dnů insolvenčního řízení může mít pro zdravou firmu devastující účinky. Soud by měl mít nově možnost předběžným opatřením omezit některý z důsledků probíhajícího řízení, například může povolit firmě v insolvenčním řízení nakládat s vlastním majetkem. Současná právní úprava tuto možnost sice zmiňuje, ne ale natolik jednoznačně, aby ji soudy využívaly. Návrh protišikanózní novely prošel připomínkovým řízením a během tohoto měsíce by jej měla projednat vláda.