Že Rusnok po křesle v radě centrální banky dlouhou dobu touží, není žádným tajemstvím. I on sám byl ve svých ambicích poměrně transparentní, stejně jako hradní kancelář, která minulý týden potvrdila, že předseda úřednické vlády má místo v ČNB v podstatě jisté. Je veřejným tajemstvím, že se s ním počítá i jako s nástupcem současného guvernéra Miroslava Singera, kterému končí mandát v polovině roku 2016.
Jako ekonom Rusnok bezpochyby veškerou erudici splňuje. Jeho členství v centrální bance se navíc jeví poměrně zajímavým. Rusnok je oproti většině členů rady ČNB zastáncem přijetí eura a nízká inflace pro něj není nedotknutelným svatým grálem, jak bylo v Česku vždycky zvykem. Podobné názory v Bankovní radě ČNB dosud moc často nezaznívaly.
Jiná věc je jeho velmi silné propojení s prezidentem Milošem Zemanem. Samo o sobě by žádným problémem nebylo, vždyť guvernéři Josef Tošovský i Zdeněk Tůma měli nadstandardní vztahy s Václavem Havlem, zatímco o Singerovi se v době jeho zvolení mluvilo jako o oblíbenci Václava Klause. Potíž může být právě s Rusnokovým angažmá ve vládě, a to ne jen tak ledajaké. Jde o vládu, která v krátké době rozdala rekordní počet veřejných zakázek, vyměnila rekordní počet lidí ve státních firmách a dost se činila i v rámci legislativy.
Nešlo přitom o úřednický kabinet, jak bylo deklarováno, ale o politickou vládu par exellence. Vzpomeňme na nedávný politický pokus většiny Rusnokových ministrů v řadách SPOZ. To jsou všechno přívlastky, které jsou v Evropě a ve světě dosti neobvyklé, mají-li patřit osobě v čele centrální banky. Ale počkejme si rok a půl, až dojde na lámání chleba. Třeba se naše optika do té doby nějakým zázrakem změní. Třeba už si nikdo nevzpomene, že existovalo cosi jako SPOZ a Rusnokova vláda.
Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně:
Vítejte zpátky, neveřejné zakázky
