Člověk se stává tím, na co celý den myslí. Když soustavně myslíme na věci dobré, vede se nám dobře. Když jsme stále plni obav a myslíme na neúspěch, také se dostaví.
Foto: archív Profit
Podvědomí člověka funguje tak, že co intenzivně očekáváme, to dostaneme. Mozek se stane jakýmsi magnetem, který přitahuje události a lidi, jež napomohou úspěchu. Podvědomí pak nutí vědomí, aby napřímilo všechno úsilí na dosažení cíle a využívalo skrytých příležitostí a veškerého potenciálu
Výmluvy na dětství nepomohou
I když naše vědomá paměť na nějakou událost zapomene, či ji psychika vytlačí, v podvědomí zřejmě zůstává uloženo vše, co jsme prožili. Pochybnost se z podvědomí do vědomí vkrádá proto, že podvědomí bylo od malička „živeno“ výčitkami rodičů, prarodičů, školy, církve.
Tisíce kritických poznámek o našem zevnějšku, o našem chování, o naších chybách vytvořilo v nás za dětská léta základní nedůvěru v sebe sama. Nedostatek pochvaly a uznání nestačily vytvořit tak potřebnou základní jistotu, že vše vždy dobře dopadne. A naopak, člověk, který byl celé dětství povzbuzován a chválen, si vytvořil trvalý pocit sebedůvěry. Že se mu vždy vše podaří. A když náhodou nepodaří, pak se nic nestane. Podaří se podruhé.
Čím krmíme svou psychiku
Do podvědomí vkládáme denně stovky různých pocitů. Ty tvoří převažující naladění, které pak ovlivňuje myšlení jako trvalé pozadí. Něco jako operační systém v počítači. Proto zkusme programově každé ráno očekávat příjemný den. Ubude problémů? Primárně nikoliv. Ale sekundárně ano. Protože nezáleží tolik na tom, co se nám děje, ale záleží na tom, co si o tom myslíme.
Slyšel jsem v trolejbuse stěžovat si mladou ženu na to, že už čtrnáct dnů nemůže sehnat vhodnou halenku: „Je to strašné, mám z toho depku“. Před tím jsem slyšel v televizi člověka, který děkoval Bohu za to, že přežil vážnou autonehodu a zůstal na vozíčku. „Všechno se dá nahradit, jenom život ne“, řekl.
Kolik pozitivních a kolik negativních zážitků mám za den, jaké z nich převažují každý den? To záleží jenom na nás. Záleží jen na nás, čím každý den krmíme svou duši. S kým se opakovaně setkáváme, na jaké filmy se díváme, co čteme, zda umíme relaxovat, zda máme koníčky, případně psychologa jako rádce na životních křižovatkách. Setkávejme se s pozitivními lidmi. Skoncujme s výčitkami a pocity viny. Zaobírejme se malými každodenními drobnými úspěchy. Zkusme si denně říkat: Den ze dne se mi po všech stránkách vede lépe a lépe. Když to budete dělat uvědoměle a procítěně dvakrát denně celé tři měsíce, uvidíte, jak se to začne uskutečňovat.
„Škarohlídi a prudiči“
Všichni máme ve firmách lidi, kteří ve všem vidí problémy a jsou posly špatných zpráv. Jen je potkáme, už máme nepříjemný pocit. Co když je v zaměstnání devadesát procent demotivovaných, frustrovaných, otrávených nebo vyhořelých lidí? Pak spolehlivě otráví život zbývajícím lidem. Jaké to má důsledky?
Firma nemůže dosáhnout vysokých cílů. Lidé chodí do práce a hledí si jen svého, aby si zasloužili výplatu. Po práci si všichni nesou domů plno negativních emocí, které přenášejí na své blízké. V rodinách přibývá sociální entropie a vztahy se drolí. Všichni si pak do práce přináší stres a pohotovost k absorbci špatné nálady. Místo konstruktivního přístupu se pak pracovníci snadno přidají k tomu, kdo kolem sebe šíří negativní energii. Jack Welch doporučuje, abychom tyto prudiče z firmy bez milosti vyhodili, i kdyby byli sebelepšími odborníky. Bez nich totiž půjde všecko lépe.
Při výběru pracovníků bychom měli hledět nejenom na odbornost a praxi uchazeče, ale hlavně na jeho osobnost. Je to pozitivní člověk? Vidí všude příležitosti nebo problémy? Zaměstnanec „sluníčko“ se vždy se usměje a řekne něco hezkého. Obvykle je poslem dobrých zpráv. Nikdy nedělá z komára velblouda. O problému hovoří jako o výzvě a příležitosti. Když máte v práci takových „sluníček“ více, je to radost v takové firmě pracovat. Dejte si záležet na výběru pozitivních lidí. Ty negativní nechte konkurenci.
Programování ve firmě
Samozřejmě, že záleží hlavně na tom, co lidem říká majitel či ředitel firmy. Povzbuzuje zaměstnance? Říká jim pozitivní věci? Umí je pochválit? Každý ředitel či majitel firmy by měl se svými lidmi hovořit o svých záměrech – vizi a strategických plánech. Otevřeně až po „posledního člověka“. Získat je pro ně. Nadchnout je pro ně. Aby se tyto cíle staly i jejich cíli. Pak je pověřovat náročnými úkoly se slovy, „vám se to určitě podaří. Jste dobří“.
Je třeba i velkoryse přehlížet chyby a omyly při hledání nových cest. Celé verbální a neverbální vyjadřování majitele či ředitele musí vyjadřovat důvěru v zaměstnance. Co majitel či ředitel očekává, to dostane. Tajemství, jak udělat z dobré firmy nejlepší, je ukryto v programování lidí.
Autor je předseda Asociace pro rozvoj kreativity a inovací.