Zemřel olympijský plavec, vynálezce a herec Carlo Pedersoli. Také si říkal Bud Spencer a svého času nafackoval polovině komparzistů světa
Komu se poštěstilo vyrůstat v 70. a 80. letech, nemohl vousatého obra na filmovém plátně nepotkat. Spencer se vyznačoval tím, že podobně jako Old Shatterhand vyšel vítězně z každé fyzické konfrontace.
Obvykle volil ránu pěstí vedenou obloukem shora, k jeho „rukopisu“ ale patřila i tzv. dvojitá facka. Předcházelo jí roztažení rukou, které dopadly na protivníkův obličej z obou stran současně.
Navzdory vysoké kadenci úderů neutrpěli příjemci ran viditelná zranění. V desítkách filmů se Spencerem vlastně nikdy netekla krev a chyběl v nich i sex, takže to celé působilo jako „násilí schválené ministerstvem školství pro druhý stupeň základních škol“. A školy v ČSSR tuto produkci také s oblibou pouštěly.
Bud jako Budweiser
Carlo Pedersoli (31. října 1929 – 27. června 2016) se narodil do bohaté rodiny, která před válkou našla útočiště v Brazílii. Po válce byl závodním plavcem, jako první Ital překonal 100 metrů v čase pod jednu minutu, dvakrát startoval na olympijských hrách. S plaváním se dostal až do Moskvy, kde prý „ztratil víru v komunismus“, jak napsal ve své autobiografii. Ve druhé půli 50. let vystudoval práva v Římě, poté se podle svých slov ocitl „na mrtvém bodě“ a odjel na tři roky stavět dálnice do Amazonie. Po návratu se oženil, na patentovém úřadě si zaregistroval několik „vynálezů“ (zubní kartáček se zásobníkem pasty, berle s opěrným stolkem) a zase nevěděl, co dále.
„V životě je třeba si přát, ale nesmíte mít plány,“ napsal Pedersoli v autobiografické knize Jím, tedy jsem.
V roce 1967 se přihlásil do konkurzu na korpulentního hrdinu ve špagetovém westernu Bůh odpouští, já ne! a dostal za úkol zvolit si umělecký pseudonym. Vybral si příjmení Spencer (po oblíbeném herci Spencerovi Tracym) a jméno Bud (po oblíbeném pivu Budweiser). Hrát se nikdy nenaučil, dokonce ani anglicky ne. I tak pronikl až do základního školství komunistického bloku, přestože z jeho úst málokdy zaznělo více než pověstné krkání a mlaskání.
Dva machři
Už v prvním filmu s ním hrál modrooký krasavec Terence Hill (vlastním jménem Mario Girotti), s nímž postupně natočili 17 filmů (např. Dva výtečníci, Dva machři mezi nebem a peklem, Jestli se rozzlobíme, budeme zlí), které se liší jen lokací výprasků, jež bez únavy udělovali různým komparzistům. Není pravda, že by ve filmech chyběly dialogy. Mezi Spencerovy nejznámější hlášky patří: „Už ti někdo udělal pěšinku kladivem?“ Anebo: „Ještě jednou a udělám ti z uší sušičku.“ A také: „Když si pořádně nenacpu žaludek, tak si pořádně nezajdu na záchod. A když si nezajdu na záchod, nejsem pořádný člověk. S láskou se to má podobně, že ano?“
Peníze vydělané ve filmu Pedersoli investoval do továrny na dětské oblečení a vlastní firmy na vrtulníkovou přepravu Air Mistral. V roce 2003 natočil CD s kantátami, které sám složil a nazpíval. Napsal též knihy Můj život, mé filmy, V osmdesáti kolem světa a Co jsem nestihl říci. Měl pro čtenáře řadu rad, třeba aby se nechodili koupat hned po jídle a aby nepřivazovali psy. Životní krédo? Fluttetene. V neapolském dialektu to znamená něco jako „kašli na to“.
Pronikl až do základního školství komunistického bloku, přestože z jeho úst málokdy zaznělo více než pověstné krkání a mlaskání.
O autorovi| Luboš Heger heger@mf.cz
