Jak zachytit, že děti toho méně sní
Český statistický úřad (ČSÚ) v analýze věnované rodinným účtům za rok 1999 konstatuje: „Rozsah úspor výdajů na společný provoz domácnosti, které vzniknou elementárním sdružením dvou dospělých osob do jedné domácnosti, přesahuje osmnáct tisíc korun za rok . Tato poněkud šroubovaná kvantifikace poučky, že ve dvou se to lépe táhne, ale nebyla cílem práce a statistici, po pravdě řečeno, ani příliš nebazírují na tom, zda je to osmnáct, dvacet dva nebo šedesát. Množstevní sleva. Půvab analýzy, o které je řeč a která spatřila světlo světa mediálně nepovšimnuta, spočívá v tom, že uvádí do tuzemské praxe ve světě užívanou metodu analýzy spotřeby domácnosti na základě spotřebních jednotek. Ty doplňují druhý základní ukazatel úrovně spotřeby – přepočet na osobu – a mají oproti němu tu základní přednost, že berou v úvahu demografické charakteristiky členů domácnosti. To znamená, že první dospělá, ekonomicky činná osoba v domácnosti má jiný váhový koeficient než další dospělá osoba, děti zase mají jiný koeficient než dospělí. Umožňuje to lépe vystihnout zjevné, avšak mechanickým rozdělením na osobu špatně postižitelné skutečnosti, že některé zboží a služby (bydlení, vybavení domácnosti, provoz automobilu a podobně) spotřebovává celá domácnost, ale spotřebu jiných (oděvy, hračky) lze připsat jednotlivým členům rodiny. „Anebo že, upozorňuje ČSÚ, „některé druhy výdajů určené pro zajištění provozu domácnosti se nezvyšují úměrně s počtem osob a takto vzniklou úsporu mohou domácnosti použít ke zvýšení životní úrovně rozšířením jiných druhů spotřeby. To se týká případu zmíněného v úvodu, ale souvisí s tím také to, že nutné výdaje (jídlo, oblečení) dětí jsou nižší než dospělých, takže výdaje přepočtené na osobu jsou v početnějších domácnostech podhodnoceny ve srovnání s domácnostmi méně početnými. Návrat. Spotřební jednotka jakožto statistická veličina není nic revolučního. Je známa sto let a prakticky se u nás různá váha členů domácnosti bere v úvahu například při výpočtu životního minima. Ve statistice rodinných účtů se podle informace ČSÚ používalo podrobné stupnice spotřebních jednotek (členění nejen podle věku a pohlaví, ale například i podle namáhavosti práce) až do roku 1998. Jednotky však nebyly využívány pro analytické účely a nebyly publikovány ani příslušné přepočty. Nynější renesance spotřebních jednotek je spojena s využitím metodiky používané Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) a v modifikované podobě Evropskou unií. Původní stupnici statistický úřad opustil pro její komplikovanost a také proto, že přisuzovala příliš velkou váhu spotřebě potravin, což nelze použít při mezinárodním srovnání. Podle metodiky OECD se váhy jednotlivých členů domácností odvozují z postavení v domácnosti a věku, přičemž počet spotřebních jednotek na domácnost představuje součet koeficientů jednotlivých členů. Naruby. Připojená tabulka ilustruje, jak se při využití přepočtu na spotřební jednotku liší relace spotřebních vydání jednotlivých typů domácností od přepočtu na osoby. U domácností se shodnými demografickými parametry (dvoučlenná domácnost zaměstnanců versus dvoučlenná domácnost důchodců) se vzájemná relace dramaticky neliší. Naopak u demograficky rozdílných domácností jsou změny zásadní. Při srovnání bezdětné jednočlenné a dvoučlenné domácnosti se při použití přepočtu na spotřební jednotku zcela otočila vzájemná relace, která byla při přepočtu na osoby výhodnější pro jednočlennou domácnost. U druhé dvojice (neúplná zaměstnanecká rodina s jedním dítětem a úplná zaměstnanecká rodina se třemi dětmi) je zřejmé, jak přepočet na spotřební jednotku eliminuje původní podcenění společné spotřeby domácností. Eliminace (čtyři tisíce korun) však už není tak velká jako v prvním případě a pouze snižuje rozdíl. Použití spotřebních jednotek evidentně zlepšuje – objektivizuje – vzájemnou srovnatelnost spotřeby jednotlivých typů domácností. Vzhledem k tomu, že jde o fiktivní jednotky, vlastně matematický model, nelze však vyčíslenou hodnotu brát absolutně. V tomto směru budou i nadále směrodatné průměry na osobu. ČSÚ oprávněně zdůrazňuje, že uplatnění spotřebních jednotek se orientuje především na nejvyšší agregáty a má charakter porovnání životní úrovně, zatímco přepočet na osobu je určen hlavně pro desagregátní účely, pro porovnání jednotlivých příjmových a výdajových položek.
