Jihočech Martin Kuba je profesí anesteziolog a jeden čas jezdil i se záchrankou. Svým způsobem není daleko od svého oboru ani jako ministr průmyslu a obchodu. Systém obchodního zastoupení Česka v zahraničí je totiž nutné resuscitovat podobně jako technické školství. A obojí chce Kuba zachraňovat co nejdříve.
Vláda ve svém programovém prohlášení zmiňuje termín ekonomická diplomacie. Kdo a jak by podle vás měl hájit české ekonomické zájmy v zahraničí?
Především je třeba sjednotit a zefektivnit roztříštěnost zahraničních zastoupení, což už se nám daří. Dokázali jsme ušetřit 200 milionů korun, které použijeme pro rozšíření zahraničních misí. Společně s Hospodářskou komorou, Svazem průmyslu a Mezinárodní obchodní komorou chceme na ambasády vysílat jakési obchodní přidělence – stejně jako má armáda své vojenské přidělence. Měli by to být lidé se zkušenostmi z byznysu, kteří budou fungovat jako prostředníci pro české firmy. Vyhledávat jim příležitosti a kontakty, být jim nápomocni.
Na neevropských trzích, kam vstupujeme, panuje jiná tradice politické kultury. Vedou se tu politická jednání, a ta nemůže zajišťovat zaměstnanec nějaké státní agentury. Tady je nutná úzká spolupráce ministerstev průmyslu a zahraničí a shoda na tom, že každé z nich by mělo mít své zástupce v cizině.
Znamená to, že vaši lidé by měli dostávat diplomatický pas?
O tom ještě jednáme s resortem zahraničí. Každopádně by ti lidé, ať už jim budeme říkat obchodní přidělenci nebo ne, měli být zaměstnanci ministerstva průmyslu, kteří budou pracovat na ambasádě, a měli by být k dispozici velvyslanci. Z jejich statusu by mělo být zřejmé, že hájí české zájmy.
Co se pak stane se současnými obchodně-ekonomickými úseky ambasád?
Právě díky zmíněným úsporám jsme schopni na velvyslanectví dodat své lidi. Tam by měly být úkoly jasně rozděleny. Zatímco ministerstvo zahraničí by mělo hájit zahraničněpolitické zájmy, my máme v gesci obchod. Je jasné, že všichni musejí vytvořit jeden funkční tým v rámci jednoho velvyslanectví.
A jak budou fungovat zahraniční kanceláře CzechInvestu a CzechTradu?
Jde nám o to vytvořit jednotnou strukturu českého zastoupení v zahraničí a rádi bychom kanceláře integrovali do nového konceptu. Musí být jasné, že to zastřešuje ministerstvo průmyslu, mimo jiné proto, že ti lidé musejí být úkolovatelní a kontrolovatelní. Zkrátka je třeba, aby fungoval efektivní systém řízení, který dosud postrádám.
Zahraniční firmy u nás zaměstnávají přes statisíce lidí, obtížně ale hledají absolventy, kteří by se orientovali v praxi. Proč se českým podnikům nevyplatí vychovávat si svoje budoucí zaměstnance?
Myslím, že je to obecně problém českého školství, které zaznamenalo odklon od technických oborů. Panuje představa, že humanitní obory jsou jediné, které přinesou prosperitu. Velmi významné mezery máme především v technickém středoškolském vzdělávání. Bezesporu je problém v angažovanosti firem. Právě pro firmy musí být zapojení do vzdělávacího procesu ekonomicky atraktivní a daňově výhodné. Naší snahou je vytvořit systém, v němž bude vzdělávání daňově uznatelnou položkou. Jedině tak firmy vtáhneme do děje.
To je pozitivní motivace firem. Jak ale nalákat na technické obory studenty?
Musí jít o ucelený systém. Už na základní škole je třeba žáky motivovat k tomu, aby se nebáli matematiky a technického vzdělání obecně. Určitě je třeba dát i jasný signál rodičům, aby se pak nestávalo, že mají potomka s titulem Mgr., který ale sedí doma, protože nemůže, jako dejme tomu manažer cestovního ruchu, nikde najít práci. Pokud jde o vysoké školy, pak by stát měl v případě zavedení školného či zápisného ekonomicky stimulovat studium technických oborů.
Na každém stupni lze vymyslet nějaké motivační prvky. Jisté je ale to, že problém českých škol a technického vzdělávání je třeba řešit rychle, protože začínáme mít v mezinárodní konkurenci opravdu deficit.
Výroba se z Evropy čím dál častěji přesouvá do levnějších zemí. Naopak tu zůstává věda a výzkum. Co na tomto poli může český pracovní trh zahraničním firmám nabídnout?
Představu, že Česko bude centrem vědy a inovací, považuji za nereálnou. Naše ekonomika vždy stála na zdravém průmyslu velmi vzdělaných a šikovných lidí a my musíme být schopni takové zaměstnance dále generovat.
Kromě toho nesmí být česká pracovní síla mimo možnosti trhu. Jde o to vytvořit optimální nastavení ceny práce. A samozřejmě cen energií. Česko si musí prosadit svůj energetický mix, který mu zajistí stabilní a cenově atraktivní vstupy. Pak věřím, že jsme schopni zůstat průmyslovou velmocí. Vedle toho je třeba samozřejmě rozvíjet inovace a klíčové obory, třeba ICT. Česko jako země závislá na exportu potřebuje malé a střední firmy, které budou umět své nápady kapitalizovat. Čili jde o propojení dvou trendů – základního nastavení trhu a inovací k tomu.
Co se vědy a výzkumu týče mohl by být dobrou inspirací Izrael, kde se výrazně dbá na to, aby objevy byly co nejdříve uvedeny do praxe. Máte představu, jak toho dosáhnout také v Česku?
Izrael pro nás inspirací být určitě může, a proto s ním také spolupracujeme. Máme s ním společný program Gesher/Most, který naplňuje mezivládní Dohodu o dvoustranné spolupráci při podpoře průmyslového výzkumu a vývoje v soukromé sféře. Cílem programu je podpora společných výzkumných či vývojových projektů českých a izraelských podniků, jejichž výsledky budou inovativní a budou mít tržní potenciál. Rovněž jednáme o stážích a výměnách vědeckých a univerzitních pracovníků, kteří se podílejí na transferu technologií. Právě v oblasti uvádění objevů do praxe je Izrael světovou jedničkou.
Malé a střední firmy, o nichž jste mluvil, mají ve svých začátcích v Izraeli velkou podporu státu. Dalo by se v této oblasti pomoci i českým společnostem?
Izrael má jednu z nejúspěšnějších politik státní podpory malých a středních začínajících inovativních firem v počáteční fázi existence. My se snažíme české malé a střední technologické firmy podporovat například prostřednictvím programu CzechAccelerator 2011–2014, který administruje agentura CzechInvest. V ČR se v současnosti jedná o první iniciativu organizovanou státní správou, která cíleně podporuje komerční rozvoj startupů a přispívá k jejich prosazení na světových trzích. Jednou z destinací, kam mohou české firmy vycestovat a sbírat tam zkušenosti, je právě Izrael.
Zmiňoval jste oborové preference – nemáte pocit, že se Česko příliš orientovalo na autoprůmysl?
Automobilový průmysl vidím jako realitu, která má své historické i geografické kořeny. Je třeba v něm udržovat kvalitu a inovace a zároveň vyhledávat další obory, které přinášejí co největší přidanou hodnotu. Benefit musí zůstávat v Česku, což se v autoprůmyslu vzhledem k nízkým maržím při přeprodávání zboží mateřským firmám ne vždy daří.
Před dvaceti lety Česko platilo za zemi se slušnou základnou technického vzdělávání a s velmi levnou pracovní silou. Co budeme schopni nabídnout za dalších dvacet let?
Doufám, že stále schopnou a vzdělanou pracovní sílu. A pak také transparentní podmínky pro podnikání spojené s cenově atraktivní energií. Spíše než o výhled jde ale o nastavení priorit. A ty jsou jasné: významně posílit technické vzdělávání, udržet únosnou finanční zátěž pro investory a podnikatele, nastavit stabilní energetické prostředí a rozumně pracovat s různými podporami a pobídkami.
Martin Kuba (39)
- Narodil se v Českých Budějovicích, vystudoval 1. lékařskou fakultu Karlovy univerzity.
- Pracoval jako anesteziolog na oddělení kardiochirurgie Nemocnice České Budějovice, věnoval se i podnikání – byl společníkem sítě Fruit Frog, provozoval českobudějovickou pekárenskou franšízu Fornetti.
- Od roku 2006 zastupitel a radní Českých Budějovic za ODS, od roku 2008 předseda jihočeské ODS a náměstek hejtmana Jihočeského kraje.
- Od listopadu 2011 ministr průmyslu a obchodu.
