Petr Fejk letos odejde z ředitelského postu Zoologické zahrady v Praze-Troji. Vrátí se zpět k podnikání? „Ještě nevím. Podnikat ale asi nebudu. Nechci zase začínat od nuly. Jsem spíš typ, který potřebuje dostat úkol. A to nejlépe někde, kde je to na huntě,“ říká.
PETR FEJK, ŘEDITEL ZOOLOGICKÉ ZAHRADY V PRAZE-TROJI: Stal jste se manažerem roku. Jaké však bylo vaše nejhorší manažerské rozhodnutí?
Jednou jsem proti vůli ostatních rozhodl o výběhu opic kotulů, které měly žít na ostrově obklopeném vodou. Návštěvníci pak měli na ostrov přijít a být tam s nimi. Viděl jsem to ve spoustě zahrad a chtěl jsem to také zkusit. Když jsme tam tyto opice pustili, všechny okamžitě utekly, půl roku žily v zahradě a pak uhynuly, protože přišla zima a my jsme je bohužel nebyli schopni chytit. Nedá se ale říci, že bych udělal nějakou závažnější chybu, která by přinesla velkou finanční ztrátu zahradě nebo chybu, která by nějak negativně ovlivnila vývoj zahrady. Občas se spletu při výběru zaměstnanců.
Podle čeho je vybíráte? Záleží hodně na profesi. Pokud jde o ty vrcholné, tak hlavně intuitivně. Samozřejmě se ptám i na znalostní výbavu. Když uchazeč nezareaguje na odborné otázky, je to důležitá indicie, ale klíčový je intuitivní rozhovor. Většinou to nebývá vyloženě špatná volba. Někdy se však stane, že výběr je sice kvalitní, ale jen do určité míry. Někdo například přestává zvládat zátěž a začne věci řešit konfliktně. Jednou se mi ale opravdu stalo, že jsem člověka neodhadl vůbec. Vybral jsem ho do vrcholové funkce a on tři čtvrtě roku brzdil práci, protože se nedokázal adaptovat. Proč si naopak myslíte, že jste se stal nejlepším manažerem? Pro mě to má hlavně ten význam, že si hodnotitelé všimli neziskového sektoru. To nebývá zvykem. Manažer příspěvkové organizace ještě pořád není považován za plnohodnotného. V prostředí neziskové organizace je to navíc těžko změřitelné, protože nejsme společnost produkující zisk. I dotazníky na manažera roku byly výrazně stavěny na růsty zisku. Podle čeho to nakonec vyhodnotili? Museli zvolit nestandardní způsob. U nás je to například poměr nákladů a zvyšování návštěvnosti nebo investic. Mě to samozřejmě potěšilo, ale žádný jiný význam to pro mě nemá. Do značné míry je toto ocenění výsledkem toho, že zahrada je velmi viditelná. Oproti úspěchům jiných, kvalitnějších manažerů, je můj výkon vidět. Máme kvalitní public relations, já nemám problém ukazovat se před médii, zoo má návštěvnost 1,2 milionu lidí ročně. Podmínky v podniku jsou ale pokaždé jiné. Menší úspěch manažera v jednom podniku může být naopak mnohem výraznější než velký úspěch manažera jiné firmy. Je to nezměřitelné. Řekl jste, že letošní rok je pro vás poslední v této funkci. Už víte, kam půjdete? Začnete znovu podnikat? Ještě nevím. Podnikat ale asi nebudu. Nechci zase začínat od nuly. Já jsem spíš typ, který potřebuje dostat úkol a to nejlépe někde, kde je to na huntě. Asi ve veřejné službě. Nerad bych pracoval tam, kde z mé práce zbohatnou jednotlivci. Rád dělám něco, co má potom pozitivní vliv na co nejširší okruh lidí. Můj odchod samozřejmě souvisí i s určitým vyčerpáním. Jsem v zoo deset let a vždycky se tu pracovalo na sto procent. Pomalu ztrácím vnitřní motor. Nové prostředí mi snad nalije krev do žil. Hodláte cestovat? Ne, to ne. Mám hypotéku, na účtu skoro nulu, takže si to nemohu dovolit. Nemám žádné rezervy. Není to právě také jeden z důvodů, proč odcházíte z tak zajímavého postu? Částečně. Byl jsem deset let hodně vytížený, mezitím jsem se oženil a mám dvě děti. Rodina mě skoro nevidí, a já považuji za samozřejmost, vracet jí to alespoň jiným způsobem. Až se budu ohlížet po něčem jiném, budu hledat práci zajímavou a pokud nebudu doma, chci mít možnost vracet to rodině alespoň jinou formou. Ve své funkci jsem odměňován podle tabulek, nikoli podle výkonu. V Česku neexistuje motivace na výsledek práce. Jsem odměňován stejným způsobem jako uklízečka na ministerstvu. Podle mě je to obrovský handicap všech příspěvkových organizací. Studoval jste humanitní vědy, učil jste na střední škole, pak jste dokonce vlastnil hudební klub. Jak jste se vlastně stal ředitelem zoo, když jste neměl patřičnou kvalifikaci? V novinách jsem našel inzerát a přihlásil jsem se na konkurz. Absolvoval jsem poměrně členité výběrové řízení. Nabídl jsem manažerský způsob řízení zahrady a netušil jsem, že právě to chtěli slyšet. Všichni ostatní totiž nabízeli odborné, zoologické nebo veterinární kvality. Byl jsem první neodborný ředitel v dějinách českých zoo. Moje nevýhoda se nakonec ukázala jako přednost. Vy jste ale přece neměl ani manažerské vzdělání. Manažerskou, ekonomickou a organizační výbavu jsem si odnesl právě z toho hudebního klubu. Všechno jsem si tam dělal sám, od účetnictví až po produkci. Samozřejmě jsem se toho v zoo musel hodně naučit, protože příspěvková organizace je svět sám pro sebe. Moje práce je hlavně organizační. Svou neodbornou výbavu jsem nikdy nebral jako handicap, naopak mi vždycky dávala určitý nadhled. A zahrada sama má obrovský potenciál, včetně možností si vydělat podnikatelskými aktivitami. Stačilo jen je zorganizovat. Jak jste se vlastně dostal k vlastnictví hudebního klubu Belmondo? Dobrovolně jsem utekl ze školství a hledal něco nového. Se známým jsme se shodli, že by nám vyhovoval vlastní prostor, kde bychom měli dramaturgii ve vlastních rukou, a kde bychom dělali divadlo, hudební koncerty a filmy. Jakmile jsme našli vhodný sál, rozjeli jsme kulturní klub, ale kvůli penězům se z něj později stal normální rockový klub. Zpátky k zoo. Kdy vám při jejím řízení nejvíce zatrnulo? Měl jsem dvě nejtěžší chvíle. Nejprve to byly personální změny na začátku. Někteří zaměstnanci mi totiž nevěřili a nechápali rozhodnutí města. Zjistil jsem, že je budu muset nutit dělat práci trochu jinak. Bez personálních změn to bohužel nešlo. A potom povodeň. To byla rána pod pás, protože jsme pět let dělali na nové zoo. Představa, že by se to mělo opakovat, je nesnesitelná. Další trauma pro ředitele zoo je únik nebezpečných zvířat a s tím související zranění. Děkuji osudu, že se to zatím nestalo. Zoologická zahrada asi není běžné podnikání. Kupují se některá zvířata kvůli tomu, aby se po nějaké době se ziskem prodala?
Jsme relativně bohatá zahrada, takže si můžeme dovolit bez jakýchkoli problémů dodržet nejvyšší etický standard. Je naprosto vyloučeno, aby jakákoli činnost v zahradě spojená se zvířaty byla motivována zvýšením příjmů. Nefunguje to tak a ani to nemáme zapotřebí. Mezi evropskými zahradami, které přistoupily na etický kodex evropské asociace zoologických zahrad a akvárií, funguje výměnný nebo darovací systém. S ohroženými zvířaty vůbec neobchodujeme.
Jaké zvíře má největší hodnotu?
U nás má nejvyšší hodnotu žirafa - tři čtvrtě milionu korun. Do značné míry je to vlastně jedno. Jsou to totiž jen účetní hodnoty. Potřebujeme je pouze k vyjádření hodnoty majetku. Kdybychom mluvili o skutečné „tržní“ ceně, například právě žiraf, ovlivňuje to mnoho faktorů: jak je stará, z jakého je chovu, jestli je to samec nebo samice, a celá řada dalších okolností. A hodnota stejné žirafy se tak každým rokem mění.
Na jaký exemplář ze své zahrady jste nejvíce pyšný? Máte nějakého miláčka?
Největším miláčkem je můj pes. Jinak mám rád plachá zvířata, ale i bizarní jako jsou žirafy nebo sloni. Pak se samozřejmě zajímám o zvířata, která se zapsala do dějin této zahrady. Sem patří lachtan Gaston, sloni či gorily. Vztah se zvířetem navážete ale jedině tak, když s ním budete dennodenně, a když o něm víte maximum. Takový vztah, jaký mám se svým psem, jsem v zahradě neměl čas navázat.
Existuje nějaká zoologická zahrada na světě, která je pro vás vzorem? Navštěvování zahrad je pro mě základním zdrojem informací a představ o kvalitní zoo. Nenašel jsem si však jeden vzor, ale z každé zahrady jsem si odnesl něco použitelného pro naše poměry. Zahrady se liší. Například Němci jsou hodně vědečtí, v Japonsku mají nádherné zahrady, ale zvířata tam nemají zas tak optimální podmínky pro život. V Asii je obecně snížená kultura vztahu ke zvířatům. Nejkrásnější zahrady jsem objevil v Holandsku, ve Francii a ve Skandinávii. Americké zahrady jsou samozřejmě také nádherné, i když trochu připomínají Hollywood. Když voláme podnikatelům, většina z nich je dost vytížených. Jedinou výjimkou byl snad jenom Radim Jančura, majitel Student Agency. Je to tím, že nechodí na žádné schůzky, na to má lidi, pouze hledá chyby a volí strategii. Jak jste na tom vy? No, je dobrej. Každý, kdo má čas, je dobrej, a když ho někdo nemá, tak jako já, cosi na své práci nezvládá. Můj problém je ten, že mluvím do všeho a všechno chci vědět. Je to takový můj handicap. Často se mi stává, že řeším stejně vážně detail jako podstatnou věc. Má to ale samozřejmě i svoje pozitiva. Byl jste volit? Co říkáte výsledku voleb?
Volil jsem, když jsem byl na služební cestě v Moskvě. Naštěstí mě tam nikdo nenutil volit podle ruské tradice. Podle mě měla volby vyhrát jedna dominantní politická strana, ať už pravá nebo levá. Je mi vlastně jedno která, ale pat je problém. Myslím si, že není dobře, když země pořád váhá a není jednoznačně rozhodnutá. *
PhDr. PETR FEJK
Jednačtyřicetiletý ředitel Zoologické zahrady hlavního města Prahy pochází z Mostu. Vystudoval český jazyk, literaturu, historii a pedagogiku na Univerzitě Karlově. Pracoval jako středoškolský učitel. Později byl majitelem hudebního klubu Belmondo. Do povědomí lidí se zapsal radikální modernizací zoologické zahrady po ničivé povodni v roce 2002.
