Těšíte se z práce, která vás naplňuje, domů a z harmonického domova zase do zaměstnání? Pak patříte mezi hrstku šťastlivců, kterým se podařilo skloubit soukromý život s pracovním. Podle odborníků totiž většina lidí stále ještě minimálně jedno z toho šidí.
Foto: Profimedia.cz
Jana Hroníková je původní profesí klinická psycholožka. Když její manžel založil společnost Motiv P, která se zaměřuje na poradenství v oblasti lidských zdrojů, stala se druhou jednatelkou firmy a ocitla se v nekonečném pracovním kolotoči. Jako řada žen-matek musela řešit otázku, jak vést úspěšnou firmu a zároveň nezanedbávat rodinu. „Často jsem si třeba na dlouhých služebních cestách vyčítala, co všechno mi doma utíká, a strachovala se, jaké katastrofy děti potkají, když na ně nedohlížím,“ vypráví podnikatelka.
V souvislosti s podobnými problémy se stále častěji setkáte s pojmem work-life balance (WLB). „Jak tento anglický termín napovídá, jde o hledání rovnováhy mezi prací pro zaměstnavatele a ostatními aktivitami, které v životě chceme či musíme zvládnout. Každý má trochu jiné představy o ideálním sladění svého osobního a pracovního života a nebývá to takzvaně 50 na 50,“ říká Aleš Křížek, ředitel personální agentury Robert Half International pro Českou republiku.
Ženy i muži, kteří touží být co nejlepší v tom, čím se živí, a zároveň se dostatečně věnovat dětem a životnímu partnerovi, mohou snadno propadnout depresi, že to jaksi nejde. Přesto, že neexistuje univerzální návod, jak kariéru a soukromý život dokonale vyvážit, a mnohdy nám v tom navíc brání překážky, které neovlivníme, je možné se držet alespoň několika základních rad.
Buďte tam, kde jste
„Musela jsem si uvědomit, že na dálku rodinné věci zkrátka nevyřeším, a budu-li se jimi přesto v myšlenkách zabývat, můžu navíc pokazit pracovní úkol, kvůli kterému jsem od dětí odjela,“ vzpomíná Jana Hroníková, která dnes o WLB často přednáší. Rozhodla se proto pracovat na tom, aby ji věci, se kterými v daný moment stejně nic nezmůže, během práce nestresovaly. Jedním ze základních principů „vyvažování“ je podle Hroníkové právě koncentrované soustředění na to, co zrovna děláte.
To, že trávíte daleko více času v práci než doma, ještě neznamená, že jste například špatní rodiče. Koneckonců nikdy tomu nebylo jinak. Naši předci měli vinou daleko náročnější údržby domácnosti či šestidenního pracovního týdne na své ratolesti ještě méně času, než máme my dnes.
Nezlobte se proto na sebe, že s dětmi netrávíte každý den dlouhé hodiny. Podle Hroníkové to ani není nutné. Kouzlo se opět skrývá ve zmíněné koncentrované pozornosti. Například, vyzvedáváte-li děti ze školy, neřešte u toho urgentní pracovní telefonáty. Mobil vypněte a daný čas využijte k rozhovoru s dětmi. Zeptejte se, jak se měly, co se učily a o čem přemýšlejí. I chvilka této koncentrované pozornosti dodá dětem pocit, že se o ně skutečně zajímáte, a pak si mohou klidně několik hodin samy hrát, aniž by je to jakkoliv poznamenalo.
Nezapomínejte na to, že koncentrovanou pozornost ocení i životní partner. Pokud možno pravidelně proto plánujte program jen pro vás dva bez dětí.
Dělat kariéru není špatné
Součástí hledání rovnováhy mezi profesním a soukromým životem je mimo jiné nalezení skutečné hodnoty práce a toho, co jsme pro ni ochotni obětovat. „Jsou i případy, kdy firmy kladou na zaměstnance vysoké pracovní nároky, přičemž ale tito lidé nemají ani jistotu, že si budou moci vyčerpat dovolenou. Naopak jsou nuceni pracovat i o víkendech a po večerech,“ upozorňuje na extrémní situace Miroslava Duráková, projektová manažerka vzdělávací společnosti EDUA Group. V takových případech stojí za zvážení, zda vám toto pracovní nasazení skutečně něco přináší.
Budování kariéry by totiž mělo přinášet radost a pocit naplnění. „Přijde mi škoda, jak je slovo kariéra v naší společnosti devalvováno. Dělat kariéru přece není něco špatného. Není to honba za penězi či za planým úspěchem. Znamená to dělat, co mě baví, co mi dává smysl,“ konstatuje Hroníková.
Podaří-li se vám tento pozitivní přístup přijmout za vlastní, je dobré ho přenášet i na životního partnera, aby se dotyčný nestal jakýmsi nepřítelem vaší kariéry. Zkuste se se svými blízkými pravidelně dělit o své pozitivní pracovní zážitky. Samozřejmě to neznamená nemluvit o ničem jiném, než o betonárce, kterou zrovna projektujete. Je dobré si s partnerem určit jistá pravidla. Pokud například pracujete ve stejném oboru a rádi si o betonárce povídáte i nad nedělním obědem, není to nic proti ničemu. Pokud ale jeden z vás touží po půlhodině rodinné atmosféry bez „betonu“, měl by to ten druhý vědět a respektovat.
Láska v diáři
Jakkoliv to zní ohraně, komunikace je základ. A v řadě případů mohou dobře volená slova předcházet katastrofám. Například v období, kdy vás pracovní povinnosti zavalí a vy najednou víte, že se budete v příštích dnech či měsících vracet domů neobvykle pozdě. „V těchto případech je dobré partnerovi situaci vysvětlit a dát tomu nějaký časový rámec, aby věděl, že tato situace nebude trvat věčně. Jednoduché sdělení ve smyslu, že vám na partnerovi záleží, víte, že to bude těžké období, a prosíte ho o pomoc, zabere jen pár vteřin, ale dokáže hrozně moc,“ konstatuje Hroníková.
Poslední rada zní možná už poněkud bizarně, ale pro řadu lidí může být velmi užitečná. Pokud pracujete tak, že chodíte pozdě domů běžně a nemůžete své rodině nabídnout žádný časový rámec, do kdy se situace zlepší, začněte si partnera a děti zapisovat s předstihem do diáře. Buď pak přes tyto termíny „nepojede vlak“, nebo časem nezbyde nikdo, koho by mrzelo, že nikdy nejste doma.
