Dnešní norma je pouhý odvar toho, co začala připravovat Margot Wallströmová
V Evropském parlamentu se zrodil kompromis, s nímž není zřejmě vůbec nikdo spokojen. Pojmenovali ho REACH a představuje novou chemickou politiku. Ti, co v dresu chemického průmyslu prosadili v návrhu nejvíc změn, nejsou spokojeni proto, že vlastně nechtěli REACH žádný. Ti, co si od něj slibovali povinnost náhrady škodlivých chemikálií neškodnými a vůbec kontrolu nad látkami poškozujícími zdraví a přírodní prostředí, tedy zejména lékaři, ekologové, občané…, splakali nad výdělkem. Dnešní REACH je pouhý odvar toho, co začala připravovat Evropská komise za časů komisařky Margot Wallströmové.
Hned první útok proti nové evropské politice REACH v září 2003 byl toho nejtěžšího kalibru, protože se na něm bezvýhradně shodla trojička Schröder-Blair-Chirac a od té doby se na záměrech REACH spíš ubíralo, než přidávalo. Zákrok tehdy nejmocnějších mužů Evropy (v čem jiném ještě byli tak svorní?) byl vysvětlován snahou neoslabit konkurenceschopnost evropských chemiček vůči chemické invazi z Ameriky, ve skutečnosti byl vyvolán tlakem USA nekomplikovat dovozy chemických látek do Evropy.
V posledku stál za reformou chemické politiky výbor životního prostředí Evropského parlamentu, očesat se ji snažily evropské státy zastoupené v Radě EU, v níž se Česká republika zařadila po bok Německa a Británie do skupiny odmítačů proti obhájcům v čele se Švédskem a Dánskem. Na neutěšeném stavu nové chemické politiky má tedy Česko, a zejména ministři životního prostředí i průmyslu této i předchozí vlády, svůj nezanedbatelný podíl. Ve středu 13. prosince schválilo REACH plénum Evropského parlamentu.
Bude vůbec stát za to zavádět do života složitou evropskou normu, když se evropští zákonodárci spokojili s tím, že na rozdíl od původního návrhu nevyžaduje náhradu škodlivé látky dostupnou látkou neškodnou? Z lékařského hlediska to platí jen pro „privilegované nemoci“ způsobené hromaděním perzistentních a akumulativních látek v organismu. S přímým vyloučením ostatních nebezpečných látek se nepočítá. Rakovinotvorné látky - nic. Mutagenní látky ohrožující vývoj organismu - taky nic. A do třetice ani látky ohrožující reprodukci. Hurá k neplodné Evropě! Alespoň že se všechny potenciálně nebezpečné látky budou muset přednostně registrovat. Pro mnohé látky, vzbuzující vážné obavy, však bude muset stačit prohlášení dovozce nebo výrobce, že je bude „adekvátně kontrolovat“.
Přesto pro uplatnění politiky REACH i v této oblasti mluví ekonomické důvody. Celková cena zavádění celoevropského systému během jedenácti let se odhaduje na 2,1 až 3,6 miliardy eur. Po získání důsledné kontroly nad nebezpečnými látkami, která se předpokládá pátým rokem praxe, se podle oficiální studie Evropské komise za dalších 20 let počítá s úsporou při ochraně zdraví při práci 18 až 54 miliard eur. Tedy mnohonásobně víc, než bude vloženo.
Zatímco v Evropské komisi počítají s výhledovými zisky systému, ředitel Svazu chemického průmyslu Ladislav Novák prorokuje jen brzké ztráty. České náklady na zavedení systému odhaduje na sedm až jedenáct miliard korun. Nést by je měly z osmdesáti procent malé a střední podniky, což by vedlo k přírůstku 15 000 nezaměstnaných. Takže v Česku všechno špatně, jak nedostatečná náhrada nebezpečných látek, tak dopad na chemický průmysl. Jestliže z evropského pohledu se odhlasovaný dokument proti původnímu návrhu jeví jako slabý čajíček, pro Česko je to zřejmě silná káva.
A ještě k tomu nářky na rostoucí byrokracii. Kdo kdy narazil na úřední zvyklosti Evropské komise, snadno tomu uvěří. Pokud nepohlédne na prostý matematický příklad: REACH má nahradit 45 dosud platných povinných právních norem o chemii. Že by jeden REACH přinesl víc papírů než předchozích 45 právnických rýčků, je málo pravděpodobné. Ale přiznejme, že bude chtít po podnicích takové údaje, které bolí. Totiž o nebezpečnosti látek. A lékaři, ekologové i občané se budou jistě zajímat.
Mělo by také přestat strašení malých výrobců, protože většiny z nich se REACH vůbec nebo skoro vůbec nedotkne. A ti větší? Nepoložily je výkyvy ceny ropy o desítky procent, mělo by je snad ohrozit předpokládaných 0,05 procenta obratu evropského chemického průmyslu?
