Chlouba Londýna v ohrožení. London Clearing House se může stát obětí brexitu

27. 4. 2019

London Clearing House je přes 130 let jednou z nejlépe fungujících finančních institucí světa. Brexit jej hrozí vyřadit ze hry.

I Jeremy Clarkson se může mýlit. „Belgie - to je takový kus země určený k tomu, aby si na něm Britové a Němci vyřizovali účty,“ pravil před lety populární televizní šofér v neuctivém odkazu na bojiště obou světových válek. Dnes je to jinak: až si to rozdají finanční regulátoři z Washingtonu a Paříže, nejvíc škody to napáchá v londýnském City.

Jmenovitě to může položit London Clearing House, váženou instituci, která se už od roku 1888 stará o snižování systémového rizika při obchodu s nejrůznějšími finančními produkty. Kromě LCH je proto ohrožen i hladký chod mezikontinentálních transakcí, což je jeden ze základních výdobytků globalizace.

Porsche, nebo teta

Budete-li chtít spekulovat, řekněme, na vzestup cen západoevropské elektřiny, koupíte příslušný produkt, zde energetické „futures“, tedy kontrakt na (třeba) prodej stanoveného množství elektřiny ve stanovenou dobu za stanovenou cenu. Pokud v mezidobí elektřina zdraží, budete se rozhodovat, jestli vaše nové porsche bude černé, nebo červené; pokud zlevní, budete do smrti bydlet u tety.

Takové obchody s sebou pochopitelně nesou rizika, jež je dobré omezovat. Proto vznikl clearing; jako první s tou myšlenkou přišel jistý Philip Burlamachi, frankoitalský finančník anglického krále Karla I., jinak známý jako autor nápadu zřídit centrální banku.

Podstatou clearingu je, že si své futures na elektřinu sice koupíte od společnosti E.ON, ale za vaši schopnost krýt případnou ztrátu přebírá odpovědnost clearingový dům (stejně jako zrcadlově přebírá odpovědnost firmy E.ON pro případ její ztráty). Zároveň po obou stranách transakce požaduje zálohy, jejichž výše se odvíjí od statistik podobných obchodů. Ona záloha bývá nízká, třeba jedno procento.

Když začnete ztrácet tolik, že to vaše záloha nepokryje, clearingový dům vás vyzve k jejímu navýšení. Složíte-li dodatečnou zálohu, můžete vesele prodělávat dál; nesložíte-li ji, dům váš obchod ukončí. Postupem času vznikaly další a další ochranné vrstvy, aby riziko bylo co nejmenší (například společný fond všech klientů domu, z něhož se případný průšvih zaplatí; takový fond LCH loni čítal 7,4 miliardy liber).

Takto to v Londýně funguje od roku 1888; první srovnatelná kontinentální instituce vznikla v roce 1969. Dnes projdou přes London Clearing House, jednu ze dvou největších institucí svého druhu na světě (druhá je v Chicagu), transakce v celkové hodnotě 3,5 bilionu dolarů - každý boží den. Zhruba polovina objemu probíhá v dolarech, čtvrtina v eurech a čtvrtina v librách, případně dalších měnách.

Evropa versus USA

Dosud je tento mamutí provoz LCH zcela bezproblémový. Evropští politici sice odedávna zahlíželi na to, že tolik eurobyznysu závisí na Londýnu, ale dokud byla Británie součástí EU, tolerovali to. Zejména proto, že LCH zároveň umožňuje hladký obchod v dolarech. I příslušný americký regulátor CFTC pravidla LCH respektuje; nikdo nemá problém. „Za téměř dvacet let spolupráce s Bank of England jsme se sotvakdy dostali do sporu,“ citoval šéfa CFTC Christophera Giancarla list Financial Times.

S brexitem však vzniká problém. Evropská unie dala najevo, že Londýnu ponechá fungování clearingu jen pod podmínkou, že LCH bude podléhat pravidlům pařížského regulátora ESMA. A to se velice nelíbí Američanům, kteří nechtějí, aby se jejich dolarové kšefty musely řídit evropskými pravidly.

Nelad má reálný základ v odlišném pohledu na fungování finančních trhů. Kritický bod v běhu clearingu je chvíle, kdy se ona instituce rozhodne povolat od prodělávající strany konkrétní transakce zmiňovanou dodatečnou zálohu (margin call). Evropští politici nemohou LCH zapomenout, že v roce 2011 prohloubil evropskou dluhovou krizi, když takové dodatečné zálohy povolal na španělská a italská aktiva, ačkoli to bylo naprosto comme il faut.

Američané zase nejsou zvědaví na politické ohledy jedněch Evropanů vůči druhým.

Washingtonští a pařížští regulátoři přitom vedou spor zcela zřetelně přes hlavu Londýna. Pokud se naplní pesimistický scénář, přijde LCH o americkou polovinu svého byznysu, zatímco tu evropskou bude muset regulovat podle pravidel, jimž nevěří. Takto bere Británie otěže svého osudu do vlastních rukou, kdybyste nevěděli.