Jak do finále volební kampaně zasáhla policie
Zbytečně se premiér Jiří Paroubek po celý minulý týden rozčiloval, že se těsně před volbami začalo mluvit o spojení ČSSD a organizovaného zločinu. Nebyl to totiž ani policejní plukovník Jan Kubice, ani ODS, ale někdejší předseda sociální demokracie Miloš Zeman, který už před rokem prorokoval straně mafiánskou budoucnost. „U Stanislava Grosse jsem se vždy obával jeho klientelismu,“ řekl Zeman v rozhovoru pro týdeník EURO loni v březnu (EURO 10/2005) před partajním sjezdem, když vrcholila krize kolem Grossova bytu. „Z ČSSD se stane mafiánská sekta. Takže já nepokládám tuto aféru za překvapující. Dokonce ani za konečnou,“ dodal tehdy bývalý předseda vlády. Zdá se, že v tomto případě se Zeman v politice skutečně nemýlil.
Kruh se uzavřel.
Aféra kolem takzvané tajné zprávy ředitele Úřadu pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Jana Kubice ovládla poslední týden před víkendovými volbami českou politiku. Ač vypukla nenápadně, uzavřela jako svorník klenbu řady zdánlivě nesourodých afér spojených s lidmi ze sociální demokracie a jejich osmiletou vládou. Tomáš Pitr, premiérem Paroubkem označený za nepřítele státu, si myslí, že prazvláštní, neobyčejně vyhrocený vztah mezi jeho podnikatelskou skupinou, o níž Kubicova zpráva velmi čile referuje kvůli vyšetřování lednové vraždy Pitrova kolegy Františka Mrázka, a částí ČSSD se zrodil již těsně po nástupu socialistů k moci. Mělo to být v roce 1998, kdy se vedla jednání o deblokaci ruského dluhu. Mrázek, označovaný dnes za kmotra kmotrů české mafie, o odkup pohledávky za Ruskem tehdy usiloval po boku Baraka Alona (nechvalně známého z tunelování Komerční banky). Na ministerstvu financí tehdy seděl Ivo Svoboda, k němuž měl Mrázek velmi blízko. Nakonec vláda pohledávku prodala firmě Falkon Capital. Pitr říká, že v době, kdy se o věci ještě jednalo, sháněl Mrázek „body na svou stranu“. Oním esem v rukávu měla být směnka držená podnikatelem Ivanem Lhotským, věřitelem sociální demokracie (peníze ale ve skutečnosti ČSSD poskytl Karl-Heinz Hauptmann). „Lhotský tu směnku začal nabízet různým lidem a Franta Mrázek zvažoval, že ji odkoupí. Někdo pak z toho dostal strach a dal Lhotského zabít,“ říká Pitr. Atentát z března 1999 se nakonec nezdařil, Lhotský s doživotními následky přežil. Mnozí jiní si však naopak myslí, že to byl právě Mrázek, kdo poslal na Lhotského vraha (hovoří o tom i zmíněná zpráva ÚOOZ). Ať tak či onak, Pitr říká, že „ruským dluhem a Lhotským to všechno začalo“. Kubicovou šokující zprávou to končí.
Výkřik za minutu dvanáct.
V pátek 26.května se Jan Kubice obrátil na předsedu sněmovního Výboru pro obranu a bezpečnost (VOB) Jana Vidíma (ODS). Tvrdí, že organizovaný zločin ovládl státní správu a že Policejní prezidium, ministerstvo vnitra a předseda vlády mají snahu ovlivňovat vyšetřování kauz korupce kolem biolihu, vraždy podnikatele Františka Mrázka a podvodu na společnosti Čepro. Zároveň šéfovi výboru předává třicetistránkovou zprávu, označenou stupněm utajení „D“ (důvěrné). Vidím pak svolává na pondělí 29. května mimořádné zasedání výboru. Teprve tady skandál vzplanul v plném rozsahu.
Bouřlivý průběh schůze se dal tušit už z předběžných vyjádření předsedy ODS Mirka Topolánka a premiéra Paroubka. Topolánek totiž realisticky připouštěl, že utajovaný dokument a utajované skutečnosti nebude výbor moci projednávat veřejně, zatímco premiér Paroubek okázale trval na veřejném projednávání, dokonce navrhl přímý televizní přenos. Že však sociálním demokratům nešlo o otevřenou hru, ale jen o líbivou televizní politiku, se mělo brzy ukázat.
Hlavně nečíst nahlas.
Kritizované špičky policie a resortu vnitra přišly na jednání výboru oponovat Kubicovi a jeho třem přítomným kolegům z ÚOOZ v nejsilnější sestavě: ministr vnitra František Bublan, policejní prezident Vladislav Husák, šéf Inspekce ministerstva vnitra Miroslav Borník a nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká. Zejména ČSSD debatu od samého počátku silně politizovala. Všechny její zástupce ve výboru zajímaly především formální nedostatky Kubicovy zprávy a ředitelův nestandardní postup, méně už obsah dokumentu. „Ten materiál je zcela tendenčně a účelově zpracovaný a já myslím, že máme dvě možnosti: buď ho tady otevřeně projednáme, anebo ho hodíme do koše,“ vyzýval kolegy například Radim Turek z ČSSD. Kubice však argumentoval, že o obsahu tajné zprávy nelze jednat veřejně. „Tak si pana Kubice vyslechněme neveřejně, asi má k tomu důvod, a pak můžeme veřejně diskutovat o tom, co dál,“ replikoval lidovecký poslanec Pavel Severa.
Kolotoč obstrukčních pokusů ČSSD nečekaně ukončil předseda výboru Vidím, když se rozhodl vzít návrhy ČSSD na veřejné projednání celé zprávy vážně. Navrhl, že podstoupí riziko protizákonnosti a že celou Kubicovu zprávu veřejně přečte. Socialisté zkoprněli a jejich místopředseda výboru Petr Ibl požádal o pětiminutovou pauzu na jednání se svými spolustraníky.
Vyměklí socialisté.
Po přestávce si ODS mohla vychutnat převahu. Zatímco Vidím začal číst a Vesecká se ve snaze neasistovat protiprávnímu činu chystala opustit místnost, sociálnědemokratičtí poslanci se jako o závod hlásili, aby Vidíma včas zastavili a mohli dodatečně souhlasit s neveřejným jednáním. To nakonec jednomyslně schválili všichni poslanci včetně těch, kteří předtím trvali na zcela veřejném slyšení.
Ostudnou porážku si na závěr zasedání vynahradili usnesením přijatým výhradně hlasy komunistů a sociálních demokratů (10) proti občanským demokratům, lidovcům a unionistům (6). Ředitel Kubice prý poslance nepřesvědčil o tom, že Bublan, Husák nebo Paroubek ovlivňují práci Kubicova útvaru. „Předložená písemná informace v režimu důvěrné neobsahuje žádné důkazy,“ konstatuje se dál v usnesení výboru. Přesto mohl být Kubice spokojen: výhrady pronikly včas na veřejnost. Navíc stránky zprávy byly publikovány na webových stránkách Českého rozhlasu Radiožurnál. Nejvyšší státní zástupkyně Vesecká minulou středu po zasedání vlády oznámila, že má v úmyslu vyšetřovat, zda zveřejnění těchto tajných informací nebyl trestný čin a jakým způsobem vůbec k úniku došlo. Dokonce kvůli tomu mají vzniknout analytické týmy složené ze čtyř státních zástupců a ze čtyř elitních kriminalistů. Zamést by si však měla i před vlastním, občanským prahem. Během pauzy jednání výboru totiž Vesecká sama nevšímavě ve vzdálenosti pouhých desítek centimetrů míjela skupinu fotografů, kteří nepřehlédnutelným způsobem právě fotografovali tajný dokument, ponechaný otevřený na stole. Na což ostatně zrovna hlasitě upozorňoval poslanec Turek. Vesecká však nijak nezasáhla.
Schwarzová a Grégr.
O pravdivosti údajů, které zpráva obsahuje, lze mít v některých případech pochybnosti, určité informace lze asi zařadit jen do kategorie drbů, jako celek však dokument poměrně výmluvně charakterizuje, kam dospěla vláda sociálních demokratů nad resortem vnitra. Zapojení některých policejních složek do zločineckých struktur se zdá být neoddiskutovatelné stejně jako vzájemný boj jednotlivých útvarů. Je velkou otázkou, jak dlouho se celá země z této války policajtů bude vzpamatovávat. Ukazuje se, že ústřední postavou tohoto způsobu vládnutí byl od počátku až do samotného konce Stanislav Gross, bez ohledu na to, zda zrovna zastával či nezastával post ministr vnitra nebo premiéra. Nejvěrohodnější - a to i díky již vznesenému obvinění několika osob spjatých s ČSSD - se zdá být ta část zprávy ÚOOZ, která se týká vyšetřování takzvané kauzy biolíh. Název je to ovšem zavádějící, protože s biolihem souvisí jen okrajově: spíše jde o několik případů korupce sociálně demokratických politiků a úředníků kvůli zajišťování státních zakázek, vyšetřovaných pod krycím názvem Antropoid. Kromě dnes již známých jmen tajemníka Státního fondu dopravní infrastruktury Josefa Lázničky, Škromachova tajemníka Jana Hanáčka a lobbisty Františka Vybírala se ve zprávě nově vynořila i intimní vazba mezi Ludmilou Schwarzovou z ministerstva dopravy a exministrem průmyslu a obchodu Miroslavem Grégrem, přítelem expremiéra Miloše Zemana, jehož odsudkem grossovského klientelismu tento článek začíná. Zapleten do těchto obchodů měl být i Zemanův bývalý šéfporadce Miroslav Šlouf a také bývalý ředitel poradců ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha Jan Kostelecký. Toho shodou okolností nedávno vláda jmenovala členem správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny. Co se týče samotné kauzy biolíh, zpráva konečně ukazuje důvod, proč zástupci kolínského lihovaru Bioferm Jaromír Janata a Rostislav Polák korumpovali zrovna úřadníky z resortu dopravy, kterým problematika věcně vůbec nepřísluší. Šlo jen o osobní vazby. Kolínští totiž usilovali, aby petrochemická firma Unipetrol právě s nimi podepsala smlouvu o odběru lihu (jenž se od příštího roku má povinně přimíchávat do benzinu). Poskytli patnáct milionů korun na úplatky lobbistovi Františku Vybíralovi, který kontaktoval svého známého Lázničku z dopravního fondu, Láznička pak kolegyni Schwarzovou z ministerstva dopravy, jež měla zařídit schůzku u svého přítele Grégra, místopředsedy dozorčí rady Unipetrolu. Nejvýznamnější a nejčtenější částí dokumentů se však vzhledem k volbám staly pasáže týkající se předsedy vlády Jiřího Paroubka.
Kočkové na Vystrkově.
O Paroubkovi se ve zprávě mluví hlavně v souvislosti s pozadím lednové vraždy Františka Mrázka. U podnikatele Tomáše Pitra totiž vyšetřovatelé ÚOOZ zajistili materiály, kterými chtěl Mrázek kompromitovat Paroubka a zejména jeho vztahy s rodinou Kočkových. Podnikatel Václav Kočka starší, organizátor pražské Matějské pouti, minulé úterý na tiskové konferenci důrazně a emotivně odmítl, že by jeho rodina měla cokoliv společného s vraždou Františka Mrázka, dokonce uvedl, že Mrázka „v životě neviděl“. Přesto Kočkovi s Mrázkem jedna věc spojuje: Vystrkov - bývalý rekreační areál ÚV KSČ na břehu Orlické přehrady. Mrázek měl v polovině devadesátých let několik měsíců pronajatu vilu č. 6 v tomto areálu. Zdroje týdeníku EURO tvrdí, že právě tento objekt si po Mrázkovi pronajali Kočkovi. Nelze zcela vyloučit, že jde jen o náhodu a Kočkovi se s Mrázkem vůbec neznali, ale je to málo pravděpodobné. Za připomínku stojí, že na Vystrkově měl až do loňského roku pronajato jedno apartmá i uprchlý miliardář Radovan Krejčíř.
„Byl jsem se tam jen asi dvakrát vykoupat,“ připustil pro týdeník EURO Václav Kočka, přičemž podotkl, že areál kdysi sám „pomáhal stavět jako pracovník jáchymovských dolů“. Na opakovanou otázku, zda měla jeho rodina na Vystrkově pronajatu vilu a zda to byla vila, v níž předtím žil Mrázek, odpověděl pokaždé vyhýbavě. „Vždyť Vystrkov je hotové město, tam jezdí spousta lidí,“ reagoval například. Kočka starší Mrázka skutečně znát nemusel, na Vystrkově se údajně rekreovali hlavně jeho synové Jan a Václav mladší. Potvrdil to i Mrázkův kolega Pitr, který v areálu žil ve stejném čase jako Mrázek (v centrálním objektu, v takzvaném prezidentském apartmá). „Vím, že tam jednu dobu měli jednu z vil pronajatou Kočkové, ale zda to byla zrovna šestka po Frantovi, to si jistý nejsem. Je to klidně možné. Každopádně si ji pronajali až poté, co se Mrázek odstěhoval. Že by se spolu vůbec neznali, by mě sice překvapilo, ale vyloučit to nelze,“ uvedl Pitr.
Sám se však Kočkových zastal, když prohlásil, že nevěří, že by právě oni mohli mít Mrázkovu smrt na svědomí. Stejně tak nevěří, že by s tímto zločinem mohl mít něco společného premiér Jiří Paroubek. Pitr ukazuje prstem na Grossovy lidi ze zvláštního policejního týmu „Mlýn“, o němž hovoří jako o Grosstapu (v tajné zprávě jsou v nelichotivých souvislostech zmiňováni elitní policisté Oldřich Kopp a Milan Dvořák, kteří též měli do tohoto týmu patřit). „Tento tým používal pány Mrázka, Šebestu, Javornického, Konečného jako své spolupracovníky a všichni tito lidé jsou dnes mrtví. Tady já vidím souvislost. Verze Kočka je nesmyslná,“ říká Pitr.
Ve slušné společnosti.
Přestože MF Dnes minulý čtvrtek zveřejnila informaci, že agenti BIS museli v roce 1998 zastavit vyšetřování styků mezi Kočkovými a ruskojazyčnými mafiemi, a to na údajný zásah Zemanova šéfporadce Šloufa, i samotný premiér Paroubek dává za Václava Kočku staršího ruku do ohně: „Pan Kočka není žádná hlava podsvětí. Obvinit slušného člověka je hnusné,“ zastal se svého přítele při debatě v TV Prima. Jakýmkoli komentářům na adresu jeho synů se však důsledně vyhnul.
Fantaskněji vyznívá jiná část zprávy, která tvrdí, že Paroubek měl mít při návštěvách na jadranské jachtě svého přítele Bohumíra Ďurička „k dispozici“ jeho nezletilou dceru. Kvůli této pasáži podali premiér i Ďuričko na Kubice trestní oznámení. Už loni měl Paroubek kvůli Ďuričkovi problémy, když zrušil dovolenou na jeho jachtě poté, co na přítele prasklo, že byl agentem StB. V tajné zprávě se navíc píše, že Ďuričko má dobré kontakty na příbramského podnikatele Jaroslava Starku (prodal mu totiž fotbalový klub) a že informace z tohoto prostředí předává Paroubkovi.
Že řada informací obsažených v Kubicově zprávě by přes svou „exotičnost“ mohla mít reálné základy, svědčí například i zprávou zmiňované hrozby vražd exministrů Grosse a Tvrdíka. Vždyť oba politiky skutečně v minulosti několikrát střežila ochranka kvůli zvýšenému nebezpečí fyzického napadení a ochrana se týkala i jejich rodin. „Policie za pomocí utajených svědků vykonstruovala, že Jarda Starka dal zabít Šebestu a já společně se Starkou zase chystal vraždu Grosse. Je to totální nesmysl. ČSSD využívá policii podobně jako KSČ Státní bezpečnost k likvidaci nepohodlných lidí,“ tvrdí však „nepřítel státu“ Pitr. Kdo je křivopřísežník? Kubice? Gross? Paroubek? Pitr? Kéž volbami pátrání neskončí.
Co mimo jiné říká Kubicova zpráva
- „Při domovní prohlídce (v akci Loreta) u Tomáše Pitra byly nalezeny materiály, které byly majetkem Františka Mrázka. Z těch je zřejmé, že Mrázek měl množství informací včetně kompromitujících na Jiřího Paroubka a jeho vztahy na rodinu Kočkových. V těchto materiálech se dále uvádí, že Kočkovi o vraždě Mrázka hovořili již před jejím provedením. Ze Správy hl. města Prahy byl zaslán poznatek, že vražda Mrázka byla provedena osobou Kočka…. V poznámkách je mimo jiné uvedeno, že o vraždě Mrázka jednali bratři Kočkové několik dnů před Mrázkovo zastřelením…..Ve dnech 1.-5.ledna 2006 v době jednání o uvalení vazby na Tomáše Pitra se konala schůzka, kterou vedl Václav Kočka, poradce Paroubka z Agentury 1. Česká produkční v restauraci v centru Prahy, za účasti: Jana Kočky a Václava kočky staršího a několika dalších příbuzných osob, kdy se při této schůzce mluvilo o zabití Mrázka. O úmyslu zabít Mrázka se měl Fr. Mrázek dozvědět od neustanovené osoby z pražského podsvětí někdy kolem 15. ledna, tato informace mu měla být potvrzena jeho známým jménem Spěvák…“
- „JUDr. Stanislav Gross: velmi přátelské vztahy s Přibylem, Gross se ho ptá, zda posílal svého známého na Zbraslav (sídlo ÚOOZ) a jestli z toho něco je. Mrázek měl mít výrazný podíl na jeho odstoupení z pozice premiéra, Gross posílal Mrázkovi prostřednictvím další osoby SMS zprávu ve znění „že již skládá funkci a ať ho už nechá na pokoji“ - z toho vyplývá, že tehdejší premiér měl z Mrázka strach.“
- „Informace o vraždě policejního důstojníka Janíčka, že za vraždou stojí advokátka Rejholcová, která má úzkou vazbu na dalšího policejního důstojníka Pichlíka.“
- „Informace o existenci zahraniční firmy, přes kterou Gross spolu s Paroubkem a Sobotkou vyvážejí své peníze ven do zahraničí a současně skrze tuto firmu platí své soukromé aktivity a objednávky, aby nemuseli platit daně.“
- „Izraelská společnost Kenvelo je v úzkém kontaktu se Stanislavem Grossem, kterého firma Kenvelo sponzoruje…“
Pramen: www.izurnal.cz
Jan Kubice: Vzpoura loajálního policisty Mohl-li někdo vystavit osmiletému působení ČSSD v resortu vnitra a v policii věrohodné vysvědčení, pak to byl právě plukovník Jan Kubice. Přečkal totiž jako jeden z mála policistů ve vysoké funkci všechny tři sociálnědemokratické ministry vnitra (Grulich, Gross a Bublan), přestože se šéfem Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu stal již k prvnímu lednu 1995 za ministra Jana Rumla (ODS). Problémy měl tento čistě polistopadový policista jen za premiéra Miloše Zemana v roce 2000, kdy se jej neúspěšně pokusili odstranit „staré struktury“ působící v tajných službách. Až do minulého týdne bylo Kubicovo jméno veřejnosti prakticky neznámé: médiím i politikům se vyhýbal. „Až do současnosti jsem se nikdy osobně nesetkal nejen s dosavadním stínovým ministrem vnitra ODS Ivanem Langerem, ale ani s předsedou strany Mirkem Topolánkem, jeho poradcem Markem Dalíkem nebo šéfem poslaneckého klubu ODS Vlastimilem Tlustým,“ ujistil Kubice minulé pondělí při jednání sněmovního Výboru pro obranu a bezpečnost. Kubice se dušuje, že svým vystoupením před poslanci nechtěl ovlivnit volby, ale naopak zachránit výsledky dosavadního vyšetřování tří kauz (korupce kolem biolihu, vražda podnikatele Mrázka a podvod na státní firmu Čepro), jež se dle něj snažili ovlivnit politici a vedení policie. Premiér Paroubek nacházel během uplynulého týdne pro Jana Kubice jen nejtvrdší slova odsudku. Nazval jej „křivopřísežníkem“, „lhářem“ a „prolhancem“, obsah tajné zprávy pak mimo jiné „hnusnou lží“.
