Česká republika by měla pro zlepšení výběru daní efektivněji pracovat s informacemi, které již má. Místo toho se ale neustále soustředí na vytváření nových zákonů, říká v rozhovoru vedoucí partner daňových a právních služeb společnosti PwC a bývalý náměstek ministerstva financí Peter Chrenko. EurActiv s ním také hovořil o vysokém zdanění práce nebo o třetí sazbě DPH, tedy o problémech, které Česku vyčítá Komise v letošních doporučeních.
Ta výtka je samozřejmě oprávněná. Ze studií, které porovnávají, jak se evropským zemím daří snižovat mezeru DPH (rozdíl mezi teoretickým a skutečným výběrem DPH, pozn. red.), vyplývá, že Česká republika společně s dalšími státy V4 je v přijímání účinných opatření pomalejší, než jiné země.
Minulá opatření byla silně kritizována za to, že zatěžují daňové subjekty. Výběr daní se díky nim navíc nezlepšoval. Současná vláda si proto nyní hodně slibuje od zavedení elektronické evidence tržeb (EET) a kontrolních hlášení.
Evropská komise se v letošním souboru doporučení pro Českou republiku zaměřuje mimo jiné na oblast daní. Začněme daňovými úniky. Podle Komise se státu nedaří vybírat zejména spotřební daně a daň z přidané hodnoty (DPH). Jak tuto kritiku vnímáte? Jsou daňové úniky opravdu tak časté? Jak jsou na tom jiné členské země EU?
Ponechme tato konkrétní opatření zatím stranou a podívejme se na to obecněji. Co by Česká republika měla dělat, aby se výběr daní zlepšil?
Česká republika málo sleduje trendy, které existují v rozvinutějších evropských zemích. Málo si všímá, jak tyto země využívají informace, které již mají k dispozici, k lepší identifikaci subjektů, které se vyhýbají daním. Oproti zemím jako je Portugalsko, Lucembursko nebo Belgie český stát nevyužívá dostatečně analytické nástroje a nepracuje dostatečně s nástroji pro elektronickou daňovou kontrolu.
V České republice se zaměřujeme hlavně na daňové podvody. Všechno řešíme zákonem, ale těm, co by daně platit chtěli, příliš nepomáháme. Chybí tu lepší monitoring a součinnost ze strany správce daní například v podobě větší podpory při vyplňování daňových přiznání nebo lepší metodiky k novým legislativním opatřením. Legislativní proces trvá dlouho a všechno se pak dělá na poslední chvíli. Subjekty, které své povinnosti plnit chtějí, pak nemusí mít dostatek času, aby se na nová pravidla připravily.
V případě, že se bude chorvatský model v českých podmínkách implementovat správně, může jednoznačně zajistit dodatečné příjmy. Problém tkví ale v detailech a já dnes nedokážu posoudit, jestli zavedení systému bude úspěšné
Můžete to lepší využívání informací ze strany státu nějak přiblížit?
U nás se přijetí nových legislativních opatření, jako jsou kontrolní hlášení nebo elektronická evidence tržeb, odůvodňuje nedostatkem informací. Přitom ale nevyužíváme ty informace, které jsou součástí daňových přiznání nebo účetnictví daňových subjektů.
Belgie například díky lepší práci s informacemi byla schopná identifikovat, kde jsou karuselové podvody, a dokázala tím snížit svou daňovou mezeru.
(Karuselové podvody využívají toho, že dovoz zboží mezi členskými státy EU je osvobozen od DPH. V nejjednodušším schématu podvodník nakoupí zboží ze zahraničí bez daně, poté jej prodá dál už včetně DPH, daň ale nikdy finančním úřadům nepřizná ani neodvede, protože mezitím zkrachuje. V sofistikovanější verzi figuruje taková firma jako první článek v řetězci firem, které si navzájem zboží přeprodávají, aby nakonec skončilo v zemi, z které jej „dovezla“ první firma. Podvodníci mohou takto stejné zboží protočit přes hranice několikrát a vždy tím stát připraví o DPH; pozn. red.).
Česká republika namísto lepší práce s informacemi zavádí kontrolní hlášení, aby měla informací ještě víc (novela zákona o DPH z roku 2014 zavádí od ledna 2016 povinnost plátců DPH podávat Finančnímu úřadu pravidelné měsíční přehledy s vydanými a přijatými fakturami; pozn. red.). Jestli nám ale víc informací pomůže k efektivnějšímu vyhledávání daňových a karuselových podvodů, není vůbec jisté.
Naše daňová správa stále pracuje podobně jako před patnácti nebo dvaceti lety. Ve vyspělých ekonomikách se přitom mnohem víc využívají elektronické nástroje
Proč ty pochybnosti? Finanční správa bude mít o daňových subjektech daleko víc informací…
To nesporně ano. Kromě daňového přiznání, které má k dispozici dnes, bude mít navíc přehled veškerých transakcí se všemi protistranami. Zatím si ale nejsem jist, že s tím množstvím informací bude Finanční správa umět efektivně pracovat a bude schopná zjistit, kde dochází k daňovému podvodu. Daňový podvod nestačí jen identifikovat, je třeba také co nejrychleji zakročit: vyřešit karuselový podvod a rychle obstavit prostředky na bankovních účtech. V opačném případě hrozí, že přijdeme s křížkem po funusu, protože podvodník ty prostředky mezitím převede jinam.
Pojďme se nyní podívat na druhé opatření, kterým chce vláda zlepšit výběr daní – elektronickou evidenci tržeb, pro níž ministerstvo financí hledá inspiraci v Chorvatsku. Opravdu je tamní model tak úspěšný, že může sloužit jako vzor i pro Českou republiku?
Pokud chceme tržby evidovat v reálném čase, představuje chorvatský model výbornou inspiraci. V případě, že se bude v českých podmínkách implementovat správně, může jednoznačně zajistit dodatečné příjmy. Problém tkví ale v detailech a já dnes nedokážu posoudit, jestli zavedení systému bude úspěšné.
Každý model je specifický a tvoří se s ohledem na podmínky dané země. V České republice je mnohem víc subjektů, které se budou muset do systému zaregistrovat, což znamená, že nároky na komunikaci s centrálním úložištěm budou v ČR větší než v Chorvatsku. Z tohoto pohledu je správné, že se systém bude zavádět postupně (nejprve se do něj zapojí poskytovatelé stravovacích a ubytovacích služeb).
Systém tedy určitě může generovat větší příjmy státnímu rozpočtu, zároveň je to ale i nástroj, který bude pro firmy znamenat velkou zátěž.
Přestože obecně se Evropská komise k výběru daní v doporučeních pro Českou republiku vyjadřuje kriticky, některá opatření ocenila. Jedním z nich je rozšíření režimu přenesené daňové povinnosti na další zboží a služby. Do jaké míry toto opatření může zlepšit příjmy státní pokladny?
Každé z těch opatření, o kterých jsme až dosud mluvili, představuje podle ministerstva financí jednu součást uceleného systému. Kontrolní hlášení mají přispět ke správnému stanovení daňové povinnosti a postupně vést ke zvyšování inkasa DPH. Ať už proto, že subjekty budou tržby přiznávat, nebo proto, že hlášení pomohou odhalit karuselové podvody. Elektronická evidence tržeb by měla řešit zamlčené nebo nepřiznané tržby a rozšíření režimu reverse charge má státu pomoci rychleji reagovat na daňové podvody.
U nás trvá daňová kontrola v případě velkých daňových subjektů často déle než 12 měsíců. V západní Evropě proběhne elektronicky a za měsíc je hotová
Je možné, že to bude fungovat, ovšem na druhou stranu, pro daňové subjekty to bude představovat administrativní zátěž. Vzhledem k tomu, že transakce s daňovým základem nižším než 100 tisíc korun budou spadat do klasického režimu a ostatní do režimu reverse charge, budou muset subjekty fungovat ve dvou režimech, což bude náročnější i z hlediska nastavení informačních systémů. Dotkne se to i poctivých firem, které nemají důvod krátit daň a své povinnosti vůči finanční správě plní.
Podvodné skupiny navíc mění komodity, na které se zaměřují – přestanou obchodovat s cukrem a začnou obchodovat se štěrkem nebo s kovy. To bychom měnili zákon o DPH a rozšiřovali seznam komodit pro přenesenou daňovou povinnost donekonečna. Znovu tedy říkám, že by bylo možná lepší směřovat úsilí k efektivnější práci s informacemi, které už máme a které navíc budeme dostávat v kontrolních hlášeních.
Celý článek čtěte na webu EurActiv.cz
Čtěte také:
Evidence tržeb v Česku má být rychlejší a rozsáhlejší než v Chorvatsku
Evidence tržeb vyjde dráž, než dosud tvrdilo Babišovo ministerstvo