Cassini Blue North a Vít Černý porazili bez sponzorů Evropu i svět
Pokud by Vít Černý a Cassini Blue North na stejné úrovni působili ve fotbale, znala by je celá Evropa. V chrtí branži to mají těžší. Trenér, manažer, majitel a chovatel v jedné osobě je však přesvědčen, že je to jen dočasně. Názor druhého člena úspěšného týmu není přesně znám. Pětiletý chrtí sprinter je ovšem prominentem v oboru. Jako vůbec první český pes získal v roce 2007 titul mistra světa v kategorii FCI. V letech 2008 a 2009 se stal evropským šampionem v kategorii CGRC. Absolvoval již 38 chrtích dostihů, z toho 28krát zvítězil a 34krát byl ve finále. Na vysvětlenou zkratek postačí vědět, že chrtí dostihy se běhají buď na travnaté, nebo na pískové dráze ve dvou distancích – 350 metrů (FCI) nebo 280 metrů (CGRC).
Doma ani náhodou
Chrtí dostihy se u nás sice konají, závodní dráhy jsou k dispozici, ale moravskou chrtí legendu na živo určitě neuvidíte. „Má to dva důvody. České závodní dráhy naprosto nevyhovují současnému trendu dostihového sportu v rámci EU. V České republice máme tři FCI travnaté dráhy, ale jejich kvalita naprosto zaostává. Proto u nás ani nestartují zahraniční účastníci. A na špatnou dráhu psa nepustím ani já,“ prohlašuje majitel a trenér Cassiniho Vít Černý. „Nemohu riskovat jeho zranění anebo to, že nepodá kvalitní výkon. Uvědomme si, že chrti při dostizích běhají padesátikilometrovou rychlostí.“ Druhý argument jedenatřicetiletého trenéra z Mikulova je ryze sportovní: „Nemá smysl soupeřit pořád se stejnými psy. V roce 2006 jsem u nás nebyl ani jednou poražen. Cassini v té sezoně začal vítězit o půl sekundy. A podobně jako lidský sportovec i pes, aby se sportovně zlepšoval, musí mít na zádech soupeře. Proto jsem se rozhodl pouze pro zahraniční závody.“
Poznamenejme, že důvodem ryze zahraničních angažmá není jen problém bezpečnosti, prestiže či atmosféry dostihů. Za hranicemi cinkají docela jiné peníze. Proto není daleko od věci ani otázka, zda po Cassinim neuteče ven i úspěšný trenér. Profesní výbavu k tomu má. Je absolventem kurzů GTA (Greyhound Trainers Association), což obnáší roční soubor kurzů, které probíhají v Londýně na Wimbledonském dostihovém stadionu, zakončený závěrečnou zkouškou. Černý získal certifikaci pro Velkou Británii, Irsko, Spojené státy a Austrálii. Jaké má šance provozovat tam trenérské řemeslo?
„Musíme rozlišit kontinentální Evropu, dále ostrovy Irsko, Anglii a samozřejmě ostatní dostihové velmoci, například Austrálii a USA. V rámci kontinentální Evropy bych se jako trenér dostihových chrtů neuživil. Naproti tomu ve světě i za nynější krize velmi dobře. Všechno samozřejmě závisí na výsledcích svěřenců. K nejlépe platícím zemím dnes patří Austrálie. Zde je možné vydělat si v přepočtu až 120 tisíc korun měsíčně jako základní příjem. Pokud váš svěřenec uspěje v dostihu, dostaví se samozřejmě i tučná procenta z výhry,“ uvádí Černý.
Nabídka zahraničního angažmá je v koutku srdce stále jeho snem, ale přestěhovat se s celou rodinou a psí smečkou by bylo velmi náročné: „Jednu atraktivní nabídku jsem již dostal. Z irského Dublinu, kde hledali asistenta trenéra. Zajímavý plat, ale bohužel ubytování v místnosti 5 x 4 metry hned vedle ustájených psů. Jedna postel, lednička a mikrovlnná trouba. Pro svobodného nadšence možná ideální, pro otce tří dětí nemožné.“
Trend: Psa vlastní korporace
Jenže Vít není jen excelentní trenér, ve své branži je tím, čemu se říká komplexní osoba. Má totiž co nabídnout i jako chovatel a majitel. Jeho smečka obnáší kromě světového a evropského mistra Cassiniho i nadějnou šestnáctiměsíční fenku Oochigeas Halinu. Přes své mládí už běhá jako zkušený matador, letos na evropském šampionátu v nizozemském Geldropu nenašla konkurenci. Černý se tak stal vůbec prvním majitelem, který v jeden den vyhrál s fenou i se psem šampionát kontinentální Evropy.
Celý chov i závodění provozuje ve vlastní režii a dosud bez jakýchkoli sponzorů. Je zřejmé, proč se zaobírá dilematy svého uplatnění. Samozřejmě s veškerými nejistotami.
„Jen jako chovatel bych se však ani se jménem Černý za hranicemi asi neuživil. Vesměs všichni chovatelé jsou tam zároveň i trenéry, smlouvami jsou vázáni k jednotlivým dostihovým stadionům. Musejí také produkovat určitý počet štěňat, jež přivedou na smluvní dráhu. A jako majitel? Kromě peněz musíte mít především obrovské štěstí. Na psa i na trenéra. V současné době je trend takový, že majitelem chrta či chrtů jsou korporace, které zároveň psa sponzorují a platí mu nákladné startovné. Například na prestižní dostih typu English Derby činí zhruba 20 tisíc korun.“
Uskuteční obchod snů?
Existuje několik možností, jak na kolotoč chrtích peněz nasednout. Můžete si koupit štěně, roční zvíře nebo již zkušeného závodníka. Záleží na tom, kolik chcete do zvířete investovat a co od něj očekáváte. To se týká ponejvíce greyhoundů, kteří běhají profesionální dostihy. Pro nákup je právě ideální doba. Cena štěňat kvůli krizi rapidně klesla, i pokud byste chtěli nakoupit z velmi kvalitních chovů. Štěně lze pořídit i za cenu 500 eur. Ročního psa nejčastěji koupíte za 1500 až 2000 eur. Zkušeného závodníka, jehož cena se odvíjí od počtu startů a vítězství, pořídíte většinou od 3000 eur výše. Pokud však se psem vyhrajete například Irish Derby, odnesete si v přepočtu 4,5 milionu korun. Cena takového šampiona je pak mezi chrty opravdu astronomická.
Prodal by tedy Vít Černý svého Cassiniho? „Když Cassini vyhrál v roce 2007 mistrovství světa v Sachsenheimu, první e-mail mi přišel od vysoce postaveného belgického manažera. Srdečně mi gratuloval k vítězství a zároveň se zeptal na cenu psa. Rozumějte – neptal se, zda jej prodám, zajímala ho cena a byl ochoten zaplatit, co si řeknu. V prvním momentu jsem se srdečně zasmál a cítil se polichocen. Na druhé straně reálná možnost vydělání peněz až mrazila. Hodnota psa je však v penězích těžko vyčíslitelná. Dnes s odstupem času mám představu jasnou, ale s konkrétním číslem na trh předem nepůjdu.“
Jak se„dělá“ šampion
Vychovat chrtího mistra není jednoduché: „Je to profesionální práce. Zvíře musíte mít neustále na očích a perfektně je znát,“ rekapituluje Černý. „Základem je získat psa s genetickými předpoklady a vlohami pro sport. Chovatel a trenér v něm pak musí najít, probudit, podpořit a vypilovat to nejlepší. Jako v každém vrcholovém sportu musím mít promyšlený každý krok, konzultuji s odborníky, zejména fyzioterapeuty, musím přesně vědět, jak jít na každý sval.“
Základem krmné dávky všech dostihových chrtů jsou granule a maso. Zhruba týden před vlastním dostihem psi mění režim z tréninku do klidu, aby akumulovali energii pro závod. K tomu dostávají v cíleném režimu doplňky, které je doslova nabíjejí elektrolyty a aminokyselinami. Tytéž doplňky je čekají i po dostizích kvůli plné a rychlé fyzické regeneraci. „Pracovat musím také s kloubními preparáty, vitaminy na tvorbu krve, kreatinem na tvorbu svalů a dalšími doplňky. Taková malá chemická laboratoř,“ vypočítává Černý.
Vít Černý závodí s chrtím plemenem whippet. Vzniklo koncem 19. století křížením greyhoundů a teriérů. Tito psi mají vrozenou rychlost, běh je jejich přirozeností. Na krátkých vzdálenostech mohou dosáhnout rychlosti až 60 kilometrů za hodinu. Jsou to i velmi elegantní společenští psi. Na výstavách oslňují sebevědomím a exhibicionismem. V chrtích dostizích whipetům konkuruje větší plemeno greyhound, především v anglicky mluvících zemích. Whipeti a greyhoundi běhají zvlášť, ale závody mají prakticky stejná pravidla.
Box:
Vít Černý
Hlavní roli v jeho příběhu původně neměl hrát pes, ale kůň. Jako 13letý jezdec však utrpěl úraz, a přestože se zcela uzdravil, získal po nepříjemném zážitku jakýsi blok. Budoucí sportovní kariéru vzdal. Po absolvování střední školy opět působil u zvířat, když pracoval jako sokolník v brněnské zoo. Dále působil na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně jako veterinární technik na Klinice malých zvířat. Poté se přestěhoval do Mikulova, kde zastupuje obchodní firmu s krmivy pro psy.
