říká k pasportizaci zimních středisek v České republice Zdeněk Veselý Letos vznikl projekt Kategorizace lyžařských středisek v ČR. Na jeho vypracování se jako organizátor podílel Svaz provozovatelů lanovek a vleků ČR, jehož jednatele Zdeňka Veselého se Profit zeptal na podrobnosti.
říká k pasportizaci zimních středisek v České republice Zdeněk Veselý
Letos vznikl projekt Kategorizace lyžařských středisek v ČR. Na jeho vypracování se jako organizátor podílel Svaz provozovatelů lanovek a vleků ČR, jehož jednatele Zdeňka Veselého se Profit zeptal na podrobnosti.
Proč se vlastně zrodila myšlenka na vytvoření systému kategorizace lyžařských středisek, když je v dnešní době, i díky internetu, více možností pro získání informací?
Viděli jsme nutnost nabídnout veřejnosti objektivní a profesionální porovnání našich lyžařských areálů a středisek, tak aby toto srovnání mohlo navázat na hodnocení podobných středisek v zahraničí. Myslím tím středisek, která s našimi porovnávat lze. Takových, kde se lyžuje do nadmořských výšek do horní hranice lesa. Naše hodnocení mělo být samozřejmě i protikladem množství subjektivních návštěvnických testů, prováděných pro různé noviny a časopisy neodborníky, lidmi bez kvalifikace, bohužel často i novináři, vždy však podle osobních subjektivních pocitů. Možná podle toho, kdo a kdy kde musel čekat, nebo získal nějaké jízdy na vleku zdarma. V takových hodnoceních návštěvník hor dostal zavádějící informace a nakonec se musel spolehnout při výběru zimního střediska sám na sebe, případně na doporučení známých a přátel. Podobná hodnocení jsou zavádějící i pro cestovní kanceláře v tuzemsku a zahraničí. Jako profesní organizace provozovatelů vleků a lanovek jsme potřebovali proti těmto nedokonalým hodnocením postavit objektivní, kvalifikovaný a pravdivý pohled na možnosti sportovního a jiného vyžití v horách. Proto jsme vypracovali projekt kategorizace středisek.
Jaká jste pro hodnocení volili kritéria?
Než jsme dali dohromady celý projekt, předcházelo množství různých jednání a konzultací na různých úrovních. Vycházeli jsme ze zkušeností ze sousedních alpských, lyžařsky vyspělých zemí. Museli jsme ale hledat metody, které se týkají středisek se srovnatelnými podmínkami. Nelze srovnávat naše lyžařská střediska s alpskými středisky na ledovcích. Lyžování v takových územích je něco naprosto odlišného a naše metoda proto nemohla být pouze opsaná například z Rakouska či Francie. Kategorizace postihuje různé aspekty vybavenosti lyžařských areálů i jejich umístění v horstvech České republiky. Tato jednotlivá kritéria jsou všechna absolutně objektivní, změřitelná, nemá zde co dělat subjektivní a emotivní náhled jednotlivce. Jsou rozdělena do několika skupin, dle důležitosti. Jistě chápete, že je důležitější, jaké má středisko dopravní lanové systémy, kolik jich má, o jaké celkové kapacitě a délce nebo jaké a kolik má sjezdových tratí, než má-li středisko třeba lyžařskou školu. Ale i ta škola je důležitá, dá se popsat a není to subjektivní pocit. Právě v tom je kategorizace významným pohledem. Podpůrným projektem je pasportizace. Tato práce, která nás stála značné úsilí a velké finanční prostředky, spočívala v tom, že jsme se snažili nalézt a popsat veškerá místa v České republice, kde se lyžuje a kde jsou lyžaři dopravováni na kopec pomocí vleku či lanovky. Získali jsme tak přehled o většině areálů a areálků, kde se dá v zimě lyžovat. Nejde totiž jen o velká střediska typu Špindlerova Mlýna, či krušnohorského Klínovce, ale také o menší a méně známá místa, kde si sice tak dobře nezalyžuje špičkový lyžař, ale vyhovují zas rodinám s malými dětmi nebo slabším lyžařům. Šlo nám o získání opravdu objektivního pohledu. Také proto, aby si začátečníci mohli vybrat středisko vyhovující jejich lyžařským dovednostem a nemuseli zbytečně platit dražší pobyt tam, kde by si (vzhledem ke svým schopnostem) moc nezajezdili a ještě by na svahu bránili v jízdě vyspělým lyžařům a ohrožovali bezpečnost na sjezdovce.
Jaký byl ohlas provozovatelů na zahájení kategorizace?
Překvapil nás velký ohlas a zájem. Přihlásilo se 207 provozovatelů, kteří s námi velmi dobře spolupracovali. O tom, že projekt je úspěšný, svědčí i uznání v zahraničí. Kromě toho, že o celý projekt projevili zájem kolegové na Slovensku, kam jsme již prodali práva na jeho uskutečnění na našich principech, se tomuto projektu již dostalo uznání v dalších lyžařsky vyspělých zemích. Myslím, že sehrál důležitou roli právě odborný pohled na problematiku a eliminování subjektivních pohledů neodborných hodnotitelů a z toho plynoucích doporučení.
Opravdu všichni šli do projektu rádi? Vždyť se hodnotitelé mohli setkat s něčím, čím se leckdy střediska nechtějí chlubit.
Ano, všichni šli do účasti na projektu samozřejmě naprosto dobrovolně. Systém byl předběžně několikrát konzultován. Je jasné, že nejde o nějaké upozorňování veřejnosti na nedostatky. Naopak - každý zúčastněný má možnost porovnat vlastní středisko s okolními a zjistit, kde je třeba přidat.
Takový systém hodnocení ale zavání škatulkováním, u někoho může vyvolat ještě jiné dojmy, třeba v souvislosti s tvorbou cen.
Jistě, může se vždycky najít nějaký pochybovač, který si myslí, že je mu podobný systém k ničemu. Svaz jako organizátor dokázal po vyhodnocení veliké spousty údajů vypracovat určitý systém hodnocení, jehož výstupem je kromě jiného i doporučení rozpětí cen pro jednotlivá lyžařská střediska. Zdůrazňuji - doporučené rozpětí cen. V žádném případě nejde o cenový diktát. Svaz provozovatelů lanovek a vleků nemůže svým členům cokoliv diktovat, není jejich nadřízeným orgánem, stanovy mu to neumožňují. Každý provozovatel je samostatným právním subjektem, individuálně se rozhoduje a volí obchodní politiku. Nejvýše v hodnocen - stojí Špindlerův Mlýn - středisko je nejlépe vybavené, leží v nejpříhodnějších horských podmínkách, může mít také nejvyšší ceny. Pak existuje jedenáct dalších vysoce hodnocených středisek, v našich horských podmínkách exkluzivních, a pak jsou tu téměř dvě stovky tzv. tří, dvou a jednohvězdičkových areálů a areálků, které ale vůbec nejsou méněcenné. Každý z nich navštěvují stálí klienti, z nichž někteří na tato střediska a jejich často rodinnou atmosféru nedají dopustit. Ani u nich nejde o nějaký diktát. Mimo jiné - velké cenové rozdíly uvnitř každé jednotlivé skupiny svědčí o tom, že o centrálním diktování nemůže být žádná řeč.
Podle čeho a jak se tedy vyvozovalo doporučené rozpětí ceny?
Veškerá technologie - tedy jak lanovky a vleky, tak i stroje pro péči o sjezdové tratě či zasněžovací systémy jsou u nás srovnatelně drahé se zahraničím. Investiční náklady v naší republice jsou prakticky stejné jako v alpských zemích. Provozní náklady se zahraničním stále více blíží. Z tohoto důvodu by bylo opodstatněné, kdyby ceny za jízdné u nás byly též srovnatelné. K tomu přistupuje to, že úvěry jsou u nás hůře dostupné a dražší než v zahraničí. Stát a regiony či ostatní podnikatelé v regionu téměř vůbec nepodporují rozvoj zimní turistiky a lyžování. Není to však možné. To by asi vedlo k velkým problémům - lyžaře a turisty je třeba udržet, ne je odradit. Proto jsme navštívili řadu středisek v sousedních alpských zemích se srovnatelnými podmínkami jako třeba na Javoru a Hochfichtu. Zjištěnou průměrnou cenu jsme snížili o patnáct procent a takto jsme stanovili horní hranici cenového rozpětí pro česká a moravská střediska. Ještě jednou ale připomínám, že obchodní politika a konkrétní ceny v místech jsou záležitostí provozovatelů a nikoli svazu. Je to jejich podnikatelské právo a riziko.
V letošním roce mohli provozovatelé středisek poprvé využít dotací ministerstva pro místní rozvoj. Jaké jsou s nimi zkušenosti?
Po několika letech vysvětlování, vyjednávání a žádostí se podařilo přesvědčit ministerstvo, že podpora zimních středisek je stejně tak významná jako podpora jiných turistických aktivit. V rámci jedné kapitoly Státního programu podpory cestovního ruchu se podařilo získat peníze i na investiční činnost v našem oboru, především na technické zasněžování. Z celkového počtu 424 bylo letos 73 žádostí o dotace do lyžování a jen 37 projektů získalo příslib na více než 32 milionů korun. Hovořím o příslibu, poněvadž se tak stalo před povodněmi. Víme, že v některých střediscích na tyto peníze skutečně dosáhli. Také ale víme, že uvolnění těchto peněz bylo pozastaveno z důvodů povodní. O tom, zda program bude pokračovat i v roce 2003, ještě nevím. Je možné, že veškeré „evropské“ peníze budou směřovány právě pouze na likvidaci následků povodní. Do jisté míry to může negativně ovlivnit další rozvoj v horách a v pozitivním případě (bude-li stát investiční činnost na horách podporovat) může být zimní horská turistika stále významnějším zdrojem finančních příjmů celé společnosti, zaměstnanosti a spokojenosti naší sportovní veřejnosti. Jde o to být na sezonu dobře připraven a udělat všechno proto, aby se návštěvníci a lyžaři cítili spokojení a rádi se do zimních středisek vraceli.
Lyžařský areál Klínovec - největší lyžařské středisko Krušných hor. Lyžařské tratě všech druhů obtížnosti jsou pravidelně upravovány pomocí systému umělého zasněžování.
ILUSTRAČNÍ FOTO: ČTK
ČLÁNKY DO MAILU