Dvě oblasti nám zbývají, abychom dokončili náš exkurs po regionu střední Itálie – východ. Obě nepříliš velké, obě donedávna nevybočující z průměru italské produkce.
Zatím se lépe daří vinařům z Marche. Třicet jeden tisíc hektarů, z nichž třetina patří mezi D. O. C., staví tuto oblast na jedenácté místo v zemi. Asi dva miliony hektolitrů roční produkce tvoří téměř z 80 procent vína bílá. Réva v Marche nachází polohy s optimálními podmínkami, které - jsou-li správně využity - dokáží připravit surovinu pro zrod neotřelých vín. Mezi ně patří Rosso Cornero, tmavé plné s dlouhým koncem, vybudované na odrůdě Montepulciano. Pěkná vína tohoto druhu nabízí Umani Ronchi a le Terraze.
Synonymem pro oblast Marche je ale bílé víno školené ze sorty Verdicchio. Suchá, lehká a příjemně nahořklá, mnohdy připravená jako Spumante, vděčí za svůj věhlas především mase turistů, kteří každoročně zaplavují jadranské pobřeží. Ke známým vínům Verdicchio patří ta z la Monacescy nebo od Bucciho.
Mezi reprezentaci oblasti se vehementně prosazují také červená Rosso Piceno z Villa Pigna, tvrdá vína barvy rubínu s pikantní chutí plnou ovocitých tónů. Stále častěji se také hovoří o značce Tristo di Montesecco, živém víně, částečně vyškoleném na barikových sudech. Jde o kupáž více odrůd, dominantní je však vždy Malvasia di Candia. Admirálskou lodí oblasti Marche zůstává ale i nadále Verdicchio, zejména ze zóny D. O. C. Castelli di Jesi.
Tvrdil-li jsem o Marche, že patří k oblastem menším, tím více to platí o sousední Molise. Ne o mnoho více než devět tisíc hektarů, mezi nimi pouhých 160 v kategorii D. O. C., to je rozloha, která stačí na předposlední místo v Itálii. Donedávna toto číslo platilo i pro kvalitu místních vín. Zastaralý způsob přípravy, nedostačující technologie a do jisté míry i malý zájem o nové trendy – to byly hlavní důvody nevalné kvality vín z Molise. Ovšem i v této oblasti se stále více prosazují nové poznatky, a tak velká vína, která dříve bývala spíše výjimkou, se v nabídce objevují stále četněji a téměř již pravidelně. Mezi ta, jež vinařská veřejnost akceptuje, patří Montepulciano de Molise, plné, avšak zvláštně měkké a dobře pitelné. Pentro, oproti výše jmenovanému drsnější s vyšším taninem, nebude nesympatické našim konzumentům, kteří jsou takovým vínům přivyklí. Po křivce jakosti směrem vzhůru se derou i Ramittela, bílé na bázi Trebbiana, nebo červené těžící z kvalit Montepulciana. Obě se připravují a jsou i žádanější i ve formě Frizzante.
Pro dnešní nabídku jsem vybral TITULUS – Verdicchio dei Castelli di Jesi, D. O. C. Classico, Fazi Bataglia 2001. Za tímto dlouhým a tajemným názvem se skrývá mladé, svěží víno. Lehká žlutá barva se zelenkavými problesknutími a mladistvá jiskra vás osloví hned po nalití. V kytce se koncentrují louky a květiny oblasti, podpořené ovocem a vánky Jaderského moře. Chuť překvapí svěžím, plným dopadem, harmonicky uhlazeným, ovšem v konci s patrnými prvky hořčinek a výrazným, leč uměřeným podílem kyselin. Víno, je-li konzumováno s rybami a jinou mořskou havětí, pozvedne jejich výraz a samo také získá díky akcentované, vzájemně nenásilné koncentraci ryzích přírodních chutí.
