Postavit letiště za miliardu umí jenom Kristus Pán
Pěší privatizace bývalého vojenského letiště Boží Dar v Milovicích se změnila v trysk. Patnáctého května vláda na návrh ministerstva pro místní rozvoj rozhodla, aby byla zahájena jednání s vybraným zájemcem, společností Tara Aerospace Praha, „za účelem dopracování nabídky do formy návrhu kupní smlouvy na přímý prodej“. Do patnáctého června chce mít kabinet výsledek na stole. Kvalt je to velký, ale pochopitelný – vláda chce mít ještě v této sestavě z krku problém, jehož řešení se léta nehýbe z místa. Pokus privatizovat letiště v bývalém vojenském prostoru Milovice-Mladá, které v sedmdesátých a osmdesátých letech užívala Sovětská armáda, byl od roku 1997 učiněn třikrát a vždy neúspěšně. Postupně klesal počet zájemců i nabízená cena. Loni v prosinci kabinet uložil ministrovi pro místní rozvoj Petru Lachnitovi, aby do konce letošního dubna navrhl řešení. Tím je Tara Aerospace, kterou si jako kupce vybralo ministerstvo pro místní rozvoj, respektive jeho společnost Privum, která jakožto organizační složka státu spravuje státní majetek v Milovicích. Soupeřem Aerospace byla společnost PlaneStation. Ta však v březnu svou nabídku stáhla. Zjevně proto, že její mateřská společnost Wiggins Group chce obdobný projekt – výstavbu letiště – uskutečnit na bývalém vojenském aerodromu v Plzni.
Rajská hudba.
Podnikatelský záměr Tary Aerospace předložený vládě je stručný, leč ambiciózní. Firma chce „rozvinout spící letiště Boží dar do živého civilního letiště a komerční zóny, které budou zahrnovat prvotřídní mezinárodní nákladní letecký terminál s logistickým a distribučním parkem, s high-tech obchodním parkem, centrem údržby trupů a motorů letadel a s nenákladným výcvikovým centrem pilotů“. Tato slova patrně zněla státním úředníkům jako rajská hudba, protože varianta obnovy letiště byla ministerstvem pro místní rozvoj považována od počátku za optimální. Jiné alternativy, například využití areálu jako klasické průmyslové zóny, byly považovány za méně vhodné. Jednak kvůli značným investičním nákladům a pak také proto, že v oblasti nejsou dostatečně velké zdroje volných pracovních sil. Tento argument však nyní patrně odpadá, protože Tara Aerospace slibuje do deseti let vytvořit pět tisíc nových pracovních míst. To je také hlavní důvod, proč projekt obnovy letiště, který je ostatně ve shodě s územním plánem, podporuje i starostka Milovic Stanislava Matějková: „Samozřejmě s tím, že budou učiněna opatření, aby provoz letiště co nejméně zatěžoval místní obyvatele.“
Nic ke chlubení.
Prodej letiště označil za „dobrý krok“ i středočeský hejtman Petr Bendl. Vadilo mu ovšem, že vláda nezveřejnila cenu, za kterou hodlá letiště prodat. Ta ale věděla, proč cenu nezveřejňuje, protože se není čím chlubit. Loni v prosinci její tiskový mluvčí Libor Rouček uvedl, že při prvním privatizačním pokusu činila nabízená cena osmdesát milionů, při druhém pokusu to bylo čtyřicet a při třetím třiatřicet milionů korun. Nyní Tara Aerospace nabídla za 3,74 milionu metrů čtverečních pozemků s více než třemi stovkami budov necelých třináct milionů korun, půldruhého procenta účetní hodnoty. Pravda, prakticky všechny budovy jsou stejně jako letištní dráha ve velmi zchátralém stavu. I tak ovšem realitní odborníci považují tuto cenu za báječnou. Tím spíše, že po vstupu do evropské unie ceny pozemků a nemovitostí podle všeobecného očekávání výrazně stoupnou.
Součástí prodávaného majetku je areál těsně související s letištěm, kde je mimo jiné čtrnáct panelových domů sovětského i českého typu. Některé totálně vybydlené, jiné relativně nové. Za celý areál (585 tisíc metrů čtverečních) by měla Tara Aerospace zaplatit dva miliony korun, tedy zhruba sto čtyřicet tisíc za panelák. Aby se v nich opět mohlo bydlet, potřebují totální rekonstrukci. Ve společnosti 1. milovická realitní týdeníku EURO sdělili, že když Privum prodávalo ve veřejné soutěži jiné paneláky po vojácích, pohybovaly se nabídky mezi milionem až milionem a půl.
Nedostatečné peníze.
V materiálu pro jednání vlády se uvádí, že se vybíralo ze sedmi nabídek. To není pravda. EURO zjistilo, že jedna z nabídek byla určitě předložena až v dubnu, dávno poté, co byly do dalšího kola vybrány Tara Aerospace a PlaneStation. To znamená, že pokud se její kvalita posuzovala, tak ex post. Nabídka Tary Aerospace podle předkládací zprávy pro vládu „doznala konkrétní podobu až 24. dubna 2002 a vyžaduje další podrobné rozpracování“. „Její podstatou není výnos Fondu národního majetku,“ stojí dále v materiálu, „ale míra investic do daného území, které vyžaduje rozsáhlou revitalizaci.“
Tara Aerospace nabízí investovat „do tří let od realizace koupě pozemků cca 1,25 miliardy korun“, přičemž tato částka bude minimálně zdvojnásobena, pokud se jí podaří nakoupit zmíněné pozemky. Více než jedna miliarda jsou pěkné peníze, ale státní úředníci pověření přípravou kupní smlouvy by měli detailně rozebrat, co se za ně bude stavět. „Živé letiště“, „nákladní terminál“, „logistický park“, „high - tech obchodní park“ jsou věci, které mohou mít mnoho podob. Z uváděného počtu nových pracovních míst ale vyplývá, že by mělo jít o velké letiště, velký terminál, velký park.
Experti z praxe i akademické sféry, které týdeník EURO oslovil, však považují jednu miliardu na vybudování „živého letiště“ v Božím Daru za evidentně nedostatečnou. „To by musel být opravdu boží dar. Za miliardu korun umí postavit „živé“ letiště jen Kristus Pán,“ prohlásil jeden z nich.
Například Wiggins Group slibuje investovat do plzeňského letiště jedenáct miliard. Milovické letiště nikdy nemělo homologaci na civilní dopravní letadla. Dráha je v zanedbaném stavu a odborné názory se shodují, že vyžaduje zásadní rekonstrukci. Přitom cena startovací a přistávací dráhy nejnižší, první kategorie činí zhruba tři a půl miliardy korun (například v Ruzyni je dráha třetí kategorie, která je daleko dražší). Cena cargo termionálu se pohybuje kolem půl miliardy, cena menší odbavovací haly ve stovkách milionů (například terminál na starém letišti v Ruzyni stál přes dvě stě milionů). Dále je třeba zajistit zásobování palivem, řízení letového provozu, signalizaci a navigační zařízení, požární ochranu, zdravotní zabezpečení, ostrahu, sítě, školení a ubytování pracovníků, dopravní komunikace a tak dále. To jsou celkové náklady opět v řádu miliard korun.
Mlčenlivost a tajemství.
Když už se poměrně značný majetek prodává tak levně, je rozsah a harmonogram investic včetně jejich vymahatelnosti klíčová záležitost a kvalita jejího zajištění by neměla být ohrožena spěchem. Ředitel společnosti Privum Ivan Šedivý ale bohužel o podrobnostech privatizace letiště Boží Dar odmítl hovořit s tím, že Privum zajišťovalo pouze „technickou stránku“ akce a kupní smlouvu připravuje FNM. Jeho tisková mluvčí Jana Víšková potvrdila, že úředníci fondu na kupní smlouvě pracují, ale s ohledem na povinnost mlčenlivosti neuvedli konkrétní způsoby zajištění investic.
Ještě tajemnější je, bohužel, společnost Tara Aerospace Praha. Firma je podle ministerských pramenů dcerou stejnojmenné irské firmy vlastněné T. Anthony Ryanem. Ten v roce 1985 založil Ryanair, dnes největší nízkocenové aerolinky v Evropě. Česká Tara Aerospace nemá veřejně dostupné telefonní číslo a sídlí v Praze na adrese advokátní kanceláře svého předsedy představenstva Jana Tomsy. Její recepční Veronika Hájková, s níž jedinou se nám podařilo spojit, při osobní návštěvě redaktora týdeníku EURO uvedla, že o firmě Tara Aerospace nic neví. Slíbila však, že přednese panu Tomsovi žádost o informace. Po telefonickém dotazu oznámila, že se s redaktorem spojí pověřený člověk, který informace poskytne. Na otázku, o koho se jedná a v kterou přibližnou denní či noční hodinu by měl volat, odpověděla, že tyto informace není oprávněna poskytovat. Je třeba vyčkat, pověřená osoba redaktora sama vyhledá. Přes urgence se tak ale nestalo. Na dotaz, zda takové utajení není divné, Hájková odpověděla: „Z vašeho pohledu asi ano.“ Potvrdila, že je členkou dozorčí rady společnosti Tara Aerospace Praha, ale podle jejích slov je to věc „víceméně formální“.
Sám Tomsa vlastní společnost Asmot, která má jako předmět činnosti zapsánu správu a zhodnocování nemovitostí. Je členem statutárních orgánů nebo jednatelem dalších deseti společností zabývajících se pronájmem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Ve dvou z nich je spolu dalším členem představenstva Tary Aerospace Robertem Zugarem a v jedné se členkou představenstva Radkou Konečnou. To samozřejmě není nic zavrženíhodného a není to ani v kolizi s plánem vybudovat v Milovicích mezinárodní letecký uzel. Případný „realitní“ charakter transakce by státní úředníci měli při jednání o kupní smlouvě brát v úvahu. Zajímavé třeba je, že případné „minimálně zdvojnásobení“ slibované investice podmiňuje Tara Aerospace tím, že se jí podaří nakoupit od Vojenských lesů a statků, obcí a soukromníků okolní pozemky do celkové výměry dva tisíce hektarů.
