V Bruselu si umíme pěkně bouchnout do stolu, přesto nejsme důrazní, říká česká velvyslankyně při EU
Při pohledu na titul vedoucí Stálé mise ČR při EU, který má na vizitce, by se mohlo zdát, že Milena Vicenová šéfuje další zbytečné bruselské instituci. Jenže zatímco politici i lobbisté přicházejí a odcházejí, její úřad musí držet kontinuitu a hájit výhradně národní zájmy. „Jsme takové malé předsunuté ministerstvo,“ říká diplomatka, která v Bruselu působí od roku 2008. Mimochodem jako první žena v historii úřadu.
V posledních týdnech to vypadá, jako kdyby EU měla jen sedmnáct členů namísto 27. Řeší se především krize eurozóny, jejímž členem Česko není. Pociťujete v Bruselu, že by česká pozice slábla? Opravdu se v této době stává, že stojíme mimo hlavní proud dění. Máme sice informace, ale nejsme účastníky jednání, nemůžeme přímo sledovat, jak kdo na jednáních reaguje a jaké má argumenty. Informace z první ruky bych pochopitelně uvítala. Ve stejné situaci jsou ale všechny státy mimo eurozónu.
Jenže i na jednáních, kterých se Česko zúčastní, se většinou přimkne k řešení, které nabízí někdo jiný. Řekla byste, že Češi do debat o EU přinesli něco nového? Nejen my, ale i země, s nimiž jsme vstupovali, přinesly spoustu pozitivní energie. Přidali jsme nové pohledy na celou řadu věcí, třeba na Rusko, jeho sousedy nebo na energetickou bezpečnost. Otevřeně ale říkám, že být silným hráčem v EU vyžaduje velké zkušenosti těch, kteří se jednání přímo účastní, ale také všech, kteří se na nich podílejí. Kolegové z větších zemí často přicházejí s obecnějším návrhem. My máme spíše snahu zdůrazňovat to, co nechceme, vymezovat se vůči tomu, co nám nevyhovuje. Pozor, nemluvím o hlasitosti, musíme se soustředit na kvalitu argumentů, ne na „bouchání do stolu“. Stále nám chybějí analýzy, jasné zdůvodnění a hlavně koncovka. Naším cílem musí být předložit řešení výhodné pro nás, ale přijatelné také pro další země. Řešení, které budeme umět dobře zdůvodnit a „prodat“.
Můžeme se inspirovat někde jinde? Často dávám za příklad Polsko, u kterého oceňuji připravenost argumentů. Třeba na jednáních o emisích mívají kolegové z Polska k ruce množství tabulek, grafů a schémat, protože to je téma, na kterém jim opravdu záleží. Estonci zase úspěšně prodávají svou malou zemi jako zemi expertů na digitální technologie.
Jak nám jde utváření koalic? Funguje v Bruselu například často podceňovaná skupina V4? Já jsem velkou stoupenkyní Visegrádu. Premiéři i ministři zahraničních věcí Polska, Maďarska, Slovenska a Česka se často scházejí před summitem, my velvyslanci si vyměňujeme důležité informace třeba na společných pracovních snídaních. Scházejí se i radové a experti. Už jen fakt, že občas na taková setkání zavítá předseda Evropské komise José Manuel Barroso nebo předseda Evropské rady Herman Van Rompuy dokládá, že jim stojí za to skupinu V4 sledovat.
Dokáže Česko vyjednávat i jako sólový hráč? Vždy se důrazně dokážeme ozvat, když jde o společný trh, jsou nám cizí ochranářská opatření. Měli bychom ale mít větší tah na branku – tím myslím prosazovat své názory na všech úrovních, od pracovní až po ty nejvyšší. Naší parketou by mělo být hledání těch nejjednodušších řešení, která budou co nejméně zatěžovat podnikatele. Těší mě každý náš příspěvek na téma snižování byrokracie. Mrzí mě, že někdy reagujeme pozdě. Teď nemám na mysli diplomaty, ale třeba podnikatele a nevládní organizace. I oni by měli sledovat, co se chystá, a hlasitě se ozvat, kdykoli mají s některým návrhem problém. My potom můžeme uplatnit ekonomické analýzy dopadů a okamžitě reagovat. Jen tak zamezíme tomu, že se zásadními připomínkami přijdeme pozdě.
V unijních kruzích se nepohybujete jen mezi diplomaty, ale také mezi lobbisty. Je těžké rozlišit hranici mezi zastupováním zájmu státu a soukromého byznysu? Zkušenosti z domova ukazují, že hranice lobbingu se moc nerozlišuje. V Bruselu má lobbing jasnější pravidla a bývá profesionálně organizován. Mám zkušenosti s řadou asociací, jejichž zástupci umějí natvrdo říct, proč je pro ně připravovaný legislativní návrh nebo třeba vyjednávaná obchodní dohoda mezi EU a třetí zemí nepřijatelná. A vzápětí si můžeme přátelsky popovídat. Jasně přitom oddělují, kdy se bavíme společensky a kdy už lobbují za zájmy soukromého byznysu. Nechci, aby to znělo příliš idealisticky, ale takové oddělení pozic je v Bruselu dosti důsledné.
