Chybí recept na rychlé uzdravení

Výrobci léků mají depresi a nejspíš se z ní tak brzy nedostanou

Převážnou část devadesátých let se zdálo, že farmaceutický průmysl je nezranitelný. Výrobci léčiv se těšili ze série úspěšných premiér svých hitů, ať už to byl Lipitor na snižování cholesterolu, Viagra na povzbuzení erekce nebo hypermoderní analgetikum Vioxx. Průlomy ve vědě, především pak genomová revoluce, slibovaly, že nových léků brzy ještě přibude. Na konci devadesátých let, kdy ostatní odvětví drtil koloběh hospodářských cyklů, byla farmacie pro investory obzvlášť zajímavá. Protože s ní se mohli dál oddávat opojení z výnosů akcií.
Dnes už farmaceutické firmy nezdolně nepůsobí. I když by na odvětví neměly dopadat běžné ekonomické výkyvy, šéfové i investoři náhle zjistili, že i výroba léčiv podléhá cyklické závislosti: na produktivitě výzkumu a vývoje (R&D). A protože tento cyklus v současnosti směřuje ke svému sedlu, před výrobci léčiv se rýsuje vcelku ošklivá a možná i dlouhodobá vyhlídka poklesu, a to hned ze dvou důvodů. Tradiční metody R&D léčiv již nejsou tak produktivní jako dříve a výtěžky genomové revoluce budou investoři moci inkasovat později, než čekali. A aby těch negativ nebylo málo, výrobci léčiv se budou muset vypořádat s tím, že řadě jejich léků vyprší patenty. Producenti levných generik jim tak budou moci klienty vyfouknout přímo před očima.
Výsledný pokles zisků pravděpodobně odvětvím řádně zatřese. V minulosti se výrobci léků při záplatování děr mohli spoléhat na zvyšování cen nebo takzvané me-too drugs, jež v podstatě napodobují úspěšné výrobky jiných společností. Tato taktika už ale nezabírá tolik jako v minulosti; zčásti proto, že se mnohá zdravotnická zařízení naučila směřovat své pacienty k levnějším lékům. Výrobci léčiv tedy hodlají zvýšit zisk tím, že se důkladněji zamyslí nad možnostmi fúzí a snižováním nákladů. Jenže první z těchto strategií měla zatím poněkud pochybné výsledky a druhá může být až příliš tvrdým oříškem pro manažery, kteří nejsou zvyklí na logiku zeštíhlování. Lze tedy čekat sérii neúspěchů a rychlý sled změn v ředitelských křeslech. „Po nějakou dobu bylo odvětví schopno propady mezi dvěma cykly jakž takž ustát,“ míní generální ředitel GlaxoSmithKline Jean-Pierre Garnier. „Teď už ale začíná být jasné, že i tento sektor může mít cyklický charakter.“
Jak hluboko nám velikáni klesli? Stačí pohled na skupinu osmi výrobců léčiv zahrnujících sedm velkých amerických firem a britskou GlaxoSmithKline. Jejich výsledky sleduje pro SG Cowen Securities analytik Stephen M. Scala. V posledních pěti letech tyto firmy spolehlivě dosahovaly dvouciferného růstu výnosů. Letos se ale čistý příjem celé uvedené skupiny nevyškrábe o více než 4,4 procenta. Michael Krensavage, analytik společnosti Raymond James & Associates, dodává, že se předstih amerických farmaceutických akcií na základě očekávaných letošních výnosů smrštil oproti indexu Standard & Poor's 500 na pouhých pět procent. V roce 1990 přitom činil v průměru čtrnáct procent. „Už to nejsou defenzivní akcie,“ říká za hedžové fondy investující do zdravotnictví John Schroer, předseda Itros Capital Management. „Teď už je nakupujete coby podhodnocené, s perspektivou růstu.“
To, že akcie výrobců léčiv upadly v nemilost, v podstatě odráží zásadní problémy s produktivitou. Členové Sdružení amerických farmaceutických výrobců a výzkumných pracovišť (Pharmaceutical Research & Manufacturers of America) zvedli v letech 1990-2001 výdaje na vývoj nových přípravků na více než trojnásobek, z původních 8,4 na 30,3 miliardy dolarů. Federální úřad pro kontrolu potravin a léčiv (Food and Drug Administration) ale vloni udělil povolení pouze dvaapadesáti novým lékům. Roku 1990 jich přitom bylo 64. Pokles produktivity je o to bolestnější, že v nadcházejících čtyřech letech vyprší ve Spojených státech federální patenty či jiné formy exkluzivity pro přípravky, u nichž se nyní pohybují tržby kolem třiceti miliard dolarů ročně. Navíc Federální obchodní komise (Federal Trade Commission) podniká razantní opatření s úmyslem zatrhnout výrobcům léčiv pokusy o neustálé oddalování nástupu generik. A ty už pak v nemilosrdném útoku nic nezastaví. „Návratnost investic do R&D, která by mezeru v příjmech zaplnila, má zpoždění,“ říká za společnost Lehman Brothers její ředitel C. Anthony Butler.
Z nízké produktivity dnes bolí hlava všechny světové farmaceutické hráče. Tradiční metody vývoje léčiv nepřinášejí takové výsledky jako dříve. Podle vědců je to zčásti proto, že na obtíže, jako je vysoký tlak či zvýšený cholesterol, kterým už relativně dobře rozumíme, kvalitní léky dávno existují. Teď se ale výzkumníci soustředí na stále složitější onemocnění jako Alzheimerova choroba, rakovina či diabetes. Ty mají řadu příčin a aktivátorů, mezi něž patří geny, vliv životního prostředí a výživa. „Ovoce z nižších větví už dávno všichni otrhali,“ tvrdí doktor Jeffrey M. Leiden, šéf vědeckého oddělení.
Genomová revoluce možná nakonec skutečně usnadní boj proti smrtelným chorobám, například rakovině. Většina vědců se však domnívá, že výrazněji se investice začnou vracet nejdříve za pět let nebo ještě později. I když se totiž podaří zjistit, se kterým genem se daná choroba pojí, není jasné, jak vytvořit lék, který by postup nemoci zastavil. Je například rozdíl, když někdo onemocní Alzheimerovou chorobou v relativně mladém věku nebo když ho postihne ve stáří. Viceprezident výzkumné divize skupiny Eli Lilly & Co. doktor Steven M. Paul zdůrazňuje, že geny spojené s oběma formami nemoci vědci identifikovali už na počátku devadesátých let. Dodnes se ale pokoušejí odhalit, jakým způsobem choroba pokračuje a v jakém stádiu by se ji měli pokusit zastavit lékem. „Někteří čekali, že půjde o sprint,“ podotýká doktor Paul. „Vypadá to ale spíš na maratón.“
Jelikož návratnost investic je v nedohlednu, mnohý z farmaceutických gigantů se ve snaze posílit tržby výrazně přeorientoval na napodobeniny. Ačkoli se dá říci, že jejich složky jsou „nové“ či částečně vylepšené, některé letošní farmaceutické premiéry spíše nebezpečně připomínají hollywoodské kampaně před dalším dílem Hvězdných válek. Schering-Plough už vyrukoval s Clarinexem, antialergikem odvozeným od svého stárnoucího trháku Claritinu. Pharmacia zase uvedla na trh přípravek Bextra, který je dalším inhibitorem látky Cox-2. Nový lék tak kráčí ve stopách svého veleúspěšného antirevmatika Celebrex. Letos by měli mít premiéru i noví konkurenti Viagry a Lipitoru firmy Pfizer.
I když jsou možná tyto nové produkty o chloupek účinnější než ty předešlé, na obtíže farmaceutického průmyslu nestačí. V prvé řadě proto, že v mnohé z uvedených kategorií začíná být přeplněno, což s sebou nese nákladné marketingové bitvy. A když nemá nový lék nad těmi, jež jsou právě na trhu, nepřekonatelnou výhodu, firma ho pokaždé nasadí za nižší cenu, než se prodávají konkurenční léčiva. I tak je ovšem podstatně dražší než generika. K této metodě se výrobci léčiv zpravidla uchylují tehdy, pokoušejí-li se přesvědčit pacienty, aby z léku s končícím patentem, například antialergika Claritin, přešli na novější produkt s dlouhým patentovým obdobím. Příkladem je antialergikum Clarinex, kde denní dávka stojí zhruba 1,83 dolarů. Jeho předchůdce Claritin přijde na 2,33 dolarů. I když si tím firma Schering-Plough sama snižuje tržby, je pro její soupeře vyrábějící například Allegru či Zyrtec velmi těžké zvedat ceny.
Tlak na snižování cen a větší využití levnějších léků je ve Spojených státech zřejmý. Stále více zaměstnavatelů už například používá třístupňový systém doplatků za léky. V takovém programu kupříkladu pacient za generikum doplácí pouze pět dolarů, za značkový lék dle své volby, ale v rozumné cenové hladině, už deset a za drahé značkové léčivo třeba až pětadvacet dolarů. Jakmile začaly být oblíbené značky jako antidepresivum Prozac dostupné i v levné generické podobě, začal ve třístupňovém systému růst i počet pacientů, kteří tuto alternativu volí. „V systému doplatků se lidé pomalu začnou ptát svého lékaře: Nešlo by v mém případě nasadit generikum?“ podotýká Robert Seidman z pojišťovny WellPoint Health Networks.
Přesto mají výrobci léčiv nad cenami i nadále velkou moc. Vzhledem ke zpomalujícímu se růstu dokonce stále častěji prosazují výrazné zvyšování cen výrobků, u nichž mají momentálně před konkurencí výhodu. Například Pfizer dokázal na začátku letošního roku zvednout cenu nejvíce předepisovaného balení Lipitoru zhruba o devět procent. Částečně proto, že měl při snižování hladiny cholesterolu větší účinnost než konkurenční léky.
Přesto však menší cenová pružnost v kombinaci s chabým přísunem nové výroby nutí výrobce léčiv, aby se v potu tváře pokoušeli zlepšit své celkové hospodářské výsledky. Partner firmy Accenture a expert na oblast výzkumu a vývoje Pradip K. Banerjee soudí, že mnozí výrobci začnou snižovat režie, více šetřit v oblasti nákupu a výroby a bedlivě zkoumat marketingové náklady. Dosti chabě vidí své letošní výnosy například společnost Merck & Co. Jejím klíčovým lékům totiž vyprší patentová ochrana. Do snižování nákladů se pustila už před rokem a půl. V prvním čtvrtletí letošního roku jí marketingové a administrativní náklady klesly o tři procenta na 1,5 miliardy dolarů. Někteří pozorovatelé ovšem varují, že dnešní kapitáni farmaceutického průmyslu nejsou na intenzivní tlak cen zvyklí. V nadcházejících letech lze tedy očekávat průvan v ředitelnách. „Nemáme nikoho, kdo by měl zkušenosti s navigaci v úžinách,“ říká Barrie G. James, prezident britské firmy Pharma Strategy Consulting.
Pod drobnohled půjde i oblast výzkumu a vývoje a prudký růst výdajů zřejmě zvolní. Společnost SG Cowen odhaduje, že oproti období 1990-2000, kdy výdaje na výzkum stoupaly průměrným tempem třináct procent ročně, lze v příštích pěti letech očekávat pouze sedmiprocentní růst. J.-P. Garnier z GlaxoSmithKline prohlašuje, že si jeho firma ohlídá, aby se neinvestovalo do další infrastruktury a podpůrného personálu, ale pouze do náboru vědců a výzkumníků. „Na R&D se dřív nesmělo sáhnout,“ říká. „To už dnes neplatí.“
Pravděpodobně přibude i fúzí, i když ty se zatím ve farmaceutickém průmyslu příliš neosvědčily. Slučování je ostatně nejsnadnější cestou k velkým úsporám nákladů. Narušuje ovšem kontinuitu a odvádí pozornost, což by mohlo poškodit novou produkci. Roku 1997 provedl B. G. James z Pharma Strategy Consulting analýzu největších firem vzniklých fúzemi a zjistil, že téměř u všech se tržní podíl v letech po sloučení zmenšil. Tom McKillop šéfující firmě AstraZeneca k tomu podotýká: „Toto odvětví stojí a padá s kreativitou a rychlostí a ty si s obřími společnostmi většinou nespojujete.“ Nedají-li si výrobci léčiv pozor, mohlo by se brzy ukázat, že lék, který si na potíže s R&D naordinovali, má nebezpečné vedlejší účinky.

Sbohem, má jistoto

PRVNÍ SYMPTOMY
Farmaceutický průmysl, který investoři tradičně považovali za ostrov klidu v časech ekonomických bouří, je najednou v ohrožení života

ZPOMALENÍ R&D Výsledky tradičních způsobů výzkumu a vývoje léčiv pokulhávají. Doba návratnosti investic do nových genomových technologií přitom ještě nenastala

CENOVÝ TLAK
Výheň z politického kotle a soustředěný tlak velkých plátců zdravotnických výdajů jsou výraznou brzdou pro jakékoli zvyšování cen léků.

KONKURENCE IMITÁTORŮ
Trh léčiv je dnes rychleji než kdy jindy zaplavován napodobeninami. Na obranu svých značek tak výrobci musejí zvyšovat marketingové výdaje.

BOLEHLAV Z GENERIK
V následujících čtyřech letech klesnou farmaceutickým firmám tržby. O patentovou ochranu nebo obdobnou formu exkluzivity přijdou léčiva, která jen na americkém trhu dosahují celkového obratu 30 miliard USD. Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

Překlad: Lucie Königová