Čtu týdeník EURO pravidelně a vždy se dozvím nové věci či mě donutíte, abych si je vyhledal. Chápu, že se každý článek nepovede na sto procent, ale Chybný prodej dluhopisů obyvatelstvu od Pavla Makovce a Jiřího Schwarze (EURO 15/2010) mě nemile překvapil.
Píší v něm: „Státní dluhopisy budou mít podobu zaknihovaných cenných papírů a evidenci povede Středisko cenných papírů (SCP) disponující nejlevnějším, nejspolehlivějším a nejdůvěryhodnějším systémem. V současné době má obyvatelstvo zřízeno 1,8 milionu majetkových účtů. Zřízení účtu v SCP je jednoduchá operace, kterou prakticky bezplatně jako službu nabízejí téměř všechny banky, investiční společnosti a obchodníci s cennými papíry.“ Za prvé si nejsem jistý, zda SCP skutečně povede tuto evidenci, nebo přejde pod Centrální depozitář cenných papírů (CDCP). Možná, že než budou dluhopisy emitovány, CDCP již bude fungovat, jelikož se na začátku července údajně chystá překlopení evidence cenných papírů (CP). Za druhé dosud jsem se nesetkal s bankou, která by uměla zřídit SCP. U investiční společností si nejsem jistý – domnívám se, že umí zřídit účet v pomocné evidenci SCP. Co se týká obchodníků s CP, vím pouze o dvou, kteří tuto službu pro své klienty provádějí. Trochu mě proto zaskočilo, že si autoři tyto informace nezjistili a napsali takový omyl. Je však malý a byl bych ochotný jim jej prominout.
To, co však také napsali, považuji za klamání: „Úroková míra ze státních obligací – v roce 2009 v průměru pět procent – téměř pětinásobně převýšila průměrnou úrokovou míru z bankovních vkladů.“ To je trochu zavádějící. Autoři úplně opomněli základní ekonomické pravidlo „magického trojúhelníku“ – výnos, riziko, likvidita. Jinak si neumím jejich výpočet vysvětlit. V roce 2009 se běžné účty pohybovaly okolo 0,2 až 0,5 procenta, ale peníze máte kdykoli k dispozici. Proto je likvidita peněžních prostředků okamžitá. Dluhopisy však většinou kupujete na delší období a investoři většinou do maturity. Proto i údaj průměr pět procent z dluhopisů je zavádějící. Skrývá v sobě totiž dluhopisy s dlouhou splatností. Pak by však autoři měli srovnávat dluhopis s termínovaným vkladem. Pokud vezmu jen roční termínovaný vklad, mohlo by se v bankách dosáhnout na úrok okolo 2,5 až tři procenta – opomíjím družstevní záložny, v nichž by byl o něco vyšší.
Zajímalo by mě, kde autoři vzali, že úroková míra téměř pětinásobně převýšila tu na bankovních vkladech, jelikož by se výnos dluhopisu při srovnání s termínovaným vkladem musel pohybovat okolo dvanácti až patnácti procent. A to opomíjím spořicí účty, které dnes již mnoho peněžních ústavů nabízí a u nichž se úroková sazba pohybuje mezi dvěma až 2,5 procenty, a peníze máte okamžitě k dispozici.
Zdeněk Kulhánek, zkulhanek@centrum.cz
