Vědci na britské Bristolské univerzitě položili základy pro revoluci v čisticích prostředcích, když se jim podařilo vyprodukovat první magnetické mýdlo. Jejich čisticí prostředek je převratný tím, že obsahuje částice reagující na magnetické pole. V budoucnu by se tak mohla zjednodušit a zlevnit likvidace olejových skvrn na hladinách oceánů, využití by takový přípravek našel i v oblasti průmyslových detergentů.
Dříve to nešlo
„Kdybyste před deseti lety chemikovi řekli, co kdybychom vyrobili mýdlo, které reaguje na magnet, vysloužili byste si akorát nechápavý pohled,“ řekl pro BBC Julian Eastoe vedoucí týmu Bristolské univerzity, který se se svou studií pochlubil v žurnálu Angewandte Chemie.
Zefektivnit využití mýdel – neboli surfaktantů či tenzidů – pro průmyslové i komerční využití se snaží několik laboratoří po celém světě. Soustředily se ale na citlivost těchto přípravků na světlo, kysličník uhličitý nebo změny v teplotě, pH či tlaku. Se souhrou kovů a magnetů se totiž moc nepočítalo kvůli předpokladu, že kovové částice by byly ve směsi natolik izolovány, že by na magnetické pole nereagovaly.
„Dokázali jsme princip fungování magnetických tenzidů. Teď se chceme zaměřit na jejich vývoj a úpravy tak, abychom prozkoumali různé možnosti jejich využití,“ tvrdí Eastoe, jehož týmu se podařilo rozpustit částečky železa v tenzidech s chloridovými a bromidovými ionty, které se nacházejí třeba v obyčejných ústních vodách nebo avivážích.
Molekuly mýdla v takových směsích získaly kovové jádro a k překvapení výzkumníků při následných testech reagovaly na magnety. Kapky mýdla byly k magnetu přitahovány, místo aby padaly rovnou k zemi. Gravitaci dokázaly překonat i v roztoku, kde se skrz řidší vrstvy surfaktantu propracovaly k působícímu magnetu. Výsledky pak pod neutronovým mikroskopem potvrdily laboratoře Institutu Laue-Langevin ve francouzském Grenoblu.
„Pokud vymyslíme systém, v němž se dá využít prostředek reagující na vnější podnět, aniž by se měnily vlastnosti prostředí, je to obrovský pokrok. Také možnost odstranit surfaktant po jeho použití rozšiřuje možnosti pro využití při tak citlivých záležitostech, jako je likvidace ropných skvrn, která jinak zatěžuje životní prostředí,“ uvedl pro zprávu Bristolské univerzity průmyslový chemik Peter Dowding ze společnosti Infineum.
Už žádné skvrny
„Tato studie otevírá dveře širokým možnostem nových způsobů využití tenzidů, které by mohly vést k efektivnějším a k životnímu prostředí šetrnějším chemickým procesům,“ nešetřil chválou chemik Peter Griffiths z Univerzity v Cardiffu pro magazín Chemistry World. Asi nejzářnějším příkladem pro využití magnetického mýdla jsou nehody a katastrofy, při nichž dochází ke vzniku ropných skvrn na hladinách oceánů. Jedna z posledních a nejničivějších událostí podobného druhu proběhla v roce 2010 v Mexickém zálivu, když došlo k havárii plovoucí vrtné plošiny Deepwater Horizon. Vypořádání se s podobnou katastrofou s využitím magnetického mýdla je v podstatě jednoduché. Takový tenzid by stačilo nalít do ropné skvrny, nechat ho působením navázat ropu na sebe a pak ho prostě „vysát“ s pomocí magnetů. Ve vodě by nezůstala ani ropa, ani tenzidy.
V současnosti používaná „ropná mýdla“, která patřila k metodám pro vypořádání se s následky v Mexickém zálivu, po navázání ropy klesají ke dnu oceánů. A tam mohou zůstat velmi dlouhou dobu, případně dochází k jejich vyplavování na pobřeží při přílivu nebo se chemikálie zapojují do potravního řetězce. Pro oceánské prostředí je mýdlo podobně „přívětivé“ jako ropa, což likvidaci škod prodražuje. Magnetická mýdla proto jednou najdou uplatnění.
„Ačkoli náš produkt ještě není připraven na konkrétní využití například v domácnostech, dokázali jsme, že vývoj magnetických mýdel je možný. Do budoucna se stejný princip může využít pro výrobky od domácností přes průmyslové čištění až třeba po čištění vody,“ uvádí.