NÁVRH MINISTERSTVA FINANCÍ - Daně, sociální a zdravotní pojištění na jednom formuláři a zaplacení na jednom místě. Tenhle sen podnikatelů i majitelů firem chce naplnit ministr financí Miroslav Kalousek. A to už od roku 2010. Zároveň by zaměstnavatelé již nadále neměli platit zdravotní a sociální pojištění za své zaměstnance, kterým by však současně úměrně tomu museli zvýšit mzdu.
Ministr financí Miroslav Kalousek minulý týden vyrukoval s návrhem na radikální změnu v daňovém systému. Veřejná diskuze k chystaným novinkám by měla trvat do konce letošního června. Teprve poté by mělo vzniknout paragrafové znění nového daňového zákona.
„Náš záměr nového zákona o dani z příjmů předložím všem poslaneckým klubům,“ říká ministr Kalousek s tím, že záměrně nechce zatím hovořit o konkrétní výši daně, nýbrž pouze o koncepci. „Bude se jednat o první skutečně komplexní reformu daňového systému České republiky od roku 1993,“ tvrdí náměstek ministra financí pro daně a cla Peter Chrenko.
Jeden formulář, jedno podání, jedna platba
Zjednodušit a zrychlit celý daňový proces by mělo sloučení výběru daní, cel a odvodů. „Konečný model je jeden formulář, jedno podání a jedna platba,“ shrnuje ministr. Od toho podle svých slov nehodlá ustoupit. Daň i pojistné by se platily na jednom místě, které vznikne spojením některých úřadů. „Prvním krokem je sjednocení daňové a celní správy. Druhým je pak vznik jednoho místa pro výběr daní a sociálního pojištění,“ vysvětluje. To nejen usnadní život podnikatelům, ale stát může ušetřit i na úřednících. Toho chce Kalousek dosáhnout i v případě, že se mu nepodaří prosadit sloučení pojistného a daní do jediné sazby.
Hospodářská komora tento krok vítá. „Mezi naše dlouhodobé požadavky patří zjednodušení systému výběru daní a zdravotního a sociálního pojištění. A to nejen u osob samostatně výdělečně činných, ale také u zaměstnanců. Návrh ministra financí toto zjednodušení přináší, kromě jednoho výběrného místa ale s sebou nese i jednu daň zahrnující sociální a případně i zdravotní pojištění, což nepovažujeme za nejvhodnější řešení,“ připojuje výhrady prezident komory Jaromír Drábek.
Hospodářská komora by tedy dala přednost jednomu výběrnímu místu, aby se zaměstnavatelé vyhnuli odvodům na tři různé instituce: finanční úřad, zdravotní pojišťovnu a správu sociálního zabezpečení, a tím trojnásobnému každoměsíčnímu vykazování hrubé mzdy u každého zaměstnance. Totéž by bylo vhodné zavést také u osob samostatně výdělečně činných, které by daň i zdravotní a sociální pojištění měly odvádět na jedno místo, ale jako tři věcně od sebe oddělené položky.
O „postupné a promyšlené integraci činností spojených s výběrem daní a odvodů do jedné instituce“ jsou připraveni vést diskuzi i sociální demokraté. Exministr financí Bohuslav Sobotka pokládá za užitečné zahrnout do úvah o integraci výběru daní a odvodů také zdravotní pojištění. „Cílem musí být primárně zvýšení efektivity výběru daní a odvodů, lepší schopnost státu čelit daňovým únikům a zlepšení služeb pro poplatníky,“ říká Sobotka. Upozorňuje, že realizace tohoto plánu přesáhne i do příštího funkčního období po roce 2010. Proto vyzývá ministra financí Kalouska ke zřízení pracovní skupiny, v níž by byli zastoupeni představitelé všech parlamentních stran, aby se pokusili dosáhnout široké dohody o podobě integrovaného správce daní a odvodů. „Takový postup sníží riziko nákladných změn po příštích volbách,“ dodává Sobotka.
Podmínky daňového systému by se podle Kalouska neměly měnit z roku na rok, nebo s každou změnou politické garnitury po volbách. Měnit by se mohly pouze parametry, tedy odečitatelné položky, které vláda používá jako nástroj sociální a ekologické politiky, a podle potřeby rozpočtu i daňové sazby. „Neustálé změny ve výpočtu základu daně a existence více režimů paralelně představují neúměrnou zátěž poplatníků i správy daní,“ vysvětluje ministr financí Kalousek. Zjednodušit by se mělo i samotné daňové přiznání.
Zaměstnanci budou platit jedinou superdaň
Spojení daní a sociálního pojištění u zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných do jediné superdaně má ale podle Kalouska logiku, protože sociální pojištění není ničím jiným než důchodovou daní. Navrhuje proto sjednotit vyměřovací základy daně z příjmu a pojistného, a z něho platit jednu daň. V superdani by tedy byla dohromady současná daň z příjmu, sociální pojistné placené zaměstnancem, a sociální pojistné, které dosud platí zaměstnavatel.
Přepočteno na momentálně platné daňové podmínky by tak každý zaměstnanec zaplatil ze mzdy jednu superdaň ve výši 40 procent. Dnes zaměstnavatel spolu se zaměstnancem odvádějí na sociální pojištění dohromady 34 procent ze mzdy zaměstnance. Tuto daň by pochopitelně nadále odváděl zaměstnavatel, ale plátcem by byl už jen zaměstnanec. Tomu by zaměstnavatel musel podle zákona zvednout mzdu o částku, kterou za něj nyní platí na pojistném. Firma by tak potom sama za své zaměstnance žádné pojištění neplatila.
Zachován přitom má být i nově zavedený strop na platby pojistného ve výši čtyřnásobku průměrné mzdy. Kalousek se s tímto požadavkem vypořádal zavedením druhé sazby daně. Základní sazba daně by se počítala z měsíčního výdělku do výše stropu pojištění, tedy podle dnešních podmínek do výše mzdy či příjmu 88 tisíc korun. Od čtyřnásobku mzdy by poplatník platil jen sníženou patnáctiprocentní sazbu.
Jako druhou a důslednější alternativu navrhuje Kalousek sloučit daň z příjmů, sociální pojištění a zdravotní pojištění. Pak by superdaň přepočtená do dnešních podmínek činila zhruba 50 procent, protože součástí této jediné daně by bylo i zdravotní pojištění. Občanská demokratická strana v minulosti často kritizovala, že na výplatní pásce se skrývá největší část daní pod názvem „sociální a zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem“. Poslanec Vlastimil Tlustý proto požadoval, aby se všechny odvody zprůhlednily, aby každý zaměstnanec viděl, kolik se mu z jeho příjmu skutečně strhává.
Rozdělení takto vybrané jednotné daně do státního rozpočtu, obcím, na penzijní účet a do zdravotních pojištění by pak řešil zákon o rozpočtovém určení daní, který nyní dělí výnosy daní mezi stát, kraje a obce. „Jedna daň by – jak ukazují kritici nynějšího systému – skutečně jasně demonstrovala, jak moc státu platíme. A mnozí by měli pocit, že za to dostávají málo. Při pohledu na rozložení sil ve sněmovně mají tyto změny podle mého názoru jen malou šanci na schválení,“ odhaduje Vladimír Pikora, hlavní ekonom Next Finance.
Živnostníci – pozor!
Jak by to ale bylo u živnostníků, kteří dosud platí sociální pojištění jen z 50 procent průměrné hrubé mzdy? Zvedla by se jim fakticky výše pojistného na dvojnásobek? Vždyť sloučením vyměřovacího základu pro výpočet daně z příjmu a pro výpočet pojistného a placením jediné superdaně by k tomu mohlo dojít.
„Mohu slíbit, že živnostníci na námi navrhované změny nedoplatí,“ tvrdí ministr Kalousek. Výhodu by tedy živnostníkům zřejmě zařídily speciální odečitatelné položky. Stropy na sociální a zdravotní pojištění chce Kalousek zachovat. Podrobnosti k tomuto problému ale neuvedl.
Daň by byla degresivní
Navržená superdaň podle ekonomů odhaluje, že tuzemský daňový systém je po zastropování pojistného vlastně degresivní. Z vyšších výdělků se platí procentuálně nižší odvody. Z tohoto důvodu může být nový systém také po politické stránce obtížně průchodný.
Na možné problémy upozorňuje i Hospodářská komora. „Sociální a zdravotní pojištění má dnes zavedeny stropy, daň je pochopitelně nemá. Pokud by se od určitého příjmu kvůli těmto stropům snižovala celá daň, pak bychom rázem měli daň degresivní, což nepovažuji za vhodné,“ říká Drábek. Uvítal zrušení progresivity daně, tedy zvyšování sazby daně s rostoucím příjmem, zavedené od nového roku, ale degrese podle jeho slov přináší druhý extrém. „Nehledě k tomu, že v mezinárodním srovnání nás čtyřicetiprocentní daň z příjmů bude opticky činit naprosto neatraktivním teritoriem pro jakéhokoli zahraničního investora,“ míní šéf Hospodářské komory.
ČSSD je proti superdani
Podobné řešení navrhovalo již v roce 2006 sdružení eStat.cz v dokumentu Reforma sociálního systému. Uvádí: „Z nutnosti trojího přiznávání příjmů zůstane pouze jedno – pro finanční úřad. Platba bude také pouze jedna. Daňová správa vybrané peníze rozdělí podle klíče 15 : 15 : 10 (daně, důchodové pojištění, zdravotní pojištění). Peníze se nebudou posílat na různé účty, dlužné částky bude vymáhat pouze finanční úřad, celá agenda výběru u České správy sociálního zabezpečení a zdravotních pojišťoven zanikne. Zaměstnavatelé nepovedou evidenci pro důchodové pojištění, se správou důchodového zabezpečení a zdravotními pojišťovnami nebudou komunikovat vůbec. Budou srážet z každé vyplacené odměny 40 procent a jako jednu sumu posílat finančnímu úřadu.“
Se záměrem zahrnout sociální, popřípadě zdravotní pojištění do jedné superdaně z příjmů však zásadně nesouhlasí sociální demokracie. „Trváme na zachování samostatných veřejně spravovaných pojistných systémů, jež mají pojištěncům sloužit pro případ stáří, invalidity či nemoci. Zamýšlená superdaň by ohrozila stávající účelovost sociálního pojištění a garanci dostatku prostředků pro průběžný pilíř důchodového systému. Z hlediska transparentnosti veřejných rozpočtů by to byl krok zpět, návrat do systému před rokem 1989,“ namítá exministr financí Sobotka. Je také proti „nespravedlivému systému jedné sazby z takzvané superhrubé mzdy a předpokládá, že v případě volebního úspěchu tento systém zruší a obnoví daňovou progresi“.
HLAVNÍ BODY DAŇOVÉ REFORMY
• nový zákon o daních z příjmů společný pro fyzické i právnické osoby
• zjednodušení daňového přiznání
• jedno výběrní místo – sloučení výběru daní, cel a odvodů pojistného
• sjednocení vyměřovacích základů daně z příjmů a pojistného
• nahrazení sociálního pojištění zavedením systému dvou sazeb pro daň z příjmů – základní a snížené
• zrušení daně dědické a daně darovací
• zjednodušení odpisování majetku
• zdaňování pouze ekonomické aktivity právnických osob na území Česka
• zamezení dvojímu zdanění
• příjmy zdaněné v zahraničí se nebudou zdaňovat v České republice
• větší podpora vědy a výzkumu, vzdělání, ekologie
• u právnických osob nezdaňování vyplácených a přijatých dividend ani kapitálových zisků
• posunutí splatnosti doměrku z daňové kontroly až po rozhodnutí o odvolání
Výnosy z akcií – danit
Změny nemají zasáhnout jen daně z příjmů. Stát by měl podle ministra zdaňovat u právnických osob pouze ekonomickou aktivitu, ne kapitál. „Naším záměrem je, aby koruna, která koluje v systému a generuje tvorbu hodnot, nebyla důsledně zdaněna. Naopak chceme, aby koruna, která odchází ke konečnému spotřebiteli, byla důsledně zdaňována,“ dodává. Proto Kalousek navrhuje u právnických osob zrušit zdanění dividend a kapitálových zisků.
Ovšem poměrně nespravedlivě chce zachovat zdanění dividend u fyzických osob, stejně jako výnosů z obchodování s cennými papíry. To by mělo být dokonce ještě přísnější v tom, že daň ze zisků z cenných papírů (dosud platí 15procentní srážková daň) by měli lidé platit bez výjimky, tedy i tehdy, když akcie či podílové listy prodají až poté, co je měli půl roku na účtu. Dosud platí, že ten, kdo prodá akcie či podílové listy až půl roku poté, co je nakoupil, tak z výnosu neplatí srážkovou daň. Kalousek zde pouze navrhuje, aby roční výnos z těchto obchodů na kapitálových trzích do určitého limitu – 60 tisíc až sto tisíc korun – zdaněn nebyl. V nevýhodě by tedy byli ti, kteří obchodují s většími balíky akcií a realizují zisk.
Boj se svede o daňové úlevy
K zjednodušení výpočtu daně z příjmů by podle ministerstva financí přispělo zrušení co nejvíce ze zhruba 114 daňových výjimek. Kalousek zatím nenavrhuje, které konkrétní odpočitatelné položky škrtne. „Svůj návrh mám ostrý, ale nechci ovlivnit začátek diskuze,“ vysvětluje, proč nezveřejnil svoji představu. „Předkládám seznam výjimek u fyzických i právnických osob, kde kvantifikuji jejich dopad do rozpočtu a čekám na návrhy, co má být zrušeno,“ dodává. Prioritou pro úlevy na daních však podle něj i do budoucna zůstanou rodiny s dětmi, odpovědnost vůči vlastnímu bydlení a stáří a podpora vědy a výzkumu. „To by vypadnout nemělo,“ je přesvědčen Kalousek. Podpora vědy a výzkumu, vzdělání či ekologie by měla být dokonce zvýhodněna bonusem.
K rušení výjimek by se měli vyjádřit politici, zaměstnavatelé i odbory. Očekává se, že právě o daňové výjimky se svede velký boj.
Ministerstvo chce také odstranit tvrdost dosavadního zákona. Povinnost platit doměrek z daňové kontroly by měl poplatník až při pravomocném rozhodnutí, a ne hned při vyměření doplatku jako dnes. Odvolání poplatníka by mělo mít odkladný účinek.
Kalousek volá po další změně, která se týká možného prominutí dodatečně vyměřené daně. Nyní může odpustit tuto daň finanční úřad a jako poslední instituce i ministr financí. „Není důvod, aby měl jakýkoli politik tuto feudální pravomoc,“ odmítá Kalousek. Navrhuje pravomoc ministra financí „odstranit“. Místo ministra by měl v případě odvolání rozhodnout nezávislý soud.