Sto dvacet let starý dům, který umí dotykem telefonu nebo hodinek změnit teplotu místnosti, zapnout rádio, umí se odemknout na dálku, pustit troubu nebo vánoční osvětlení. Taková je Vila 1906 v Dobřichovicích u Prahy, která loni prošla rekonstrukcí pod rukama studia Karnet architekti. Před více než sto lety zde seděl za stolem literární kritik František Xaver Šalda a svou tužkou trhal avantgardní umělecká díla na kusy. Nyní tu bydlí rodina se třemi dospívajícími dětmi a zálibou v chytré domácnosti.
Paní domu tak například během chystání pohoštění v kuchyni v prvním patře vidí oknem na severní straně místnosti na branku. Když zpozoruje, že hosté už přicházejí, tak místo ke dveřím spěchá k tabletu. Jedním kliknutím odemkne branku a druhým rozsvítí světla v přízemí. Když však návštěva vstoupí dovnitř vily s věžičkou, získá pocit, že se přenesla do majestátního sídla příslušníka prvorepublikové honorace. Možná v trošku alternativním pojetí, protože ve vile se mísí secesní stopa s čistotou postmoderního designu.
„Integrace chytré domácnosti je podstatnou součástí celého konceptu rekonstrukce. Prvky z minulého století stavíme do kontrastu s novodobou vrstvou se vším všudy, tedy i se současnou technologií,“ popsal hlavní architekt stavby Michael Karnet. Cílem celé přestavby ostatně bylo právě odlišení původního a nového. Historické vile tak architekti dodali soudobou vrstvu, pro její nové majitele překreslili celou dispozici, aby se prostor provzdušnil a odpovídal současnému způsobu života.
Designéři museli rovněž vyladit použité materiály tak, aby respektovaly sto let starý vizuální styl a zároveň přinášely pohodlí, jež si obyvatelé Dobřichovic chtějí ve své rezidenci dopřát. Na podlahách je mramorová dlažba, jejíž kresba plynule navazuje na ořechovou dýhu vestavěných skříní. Vzhledem k nízkým stropům tu už nevisí lustry, světla v chodbě byla přisazena.
Otevřít prostor
„Původní dispozice odpovídala své době. Byla spíše uzavřená, bez propojení se zahradou,“ vysvětlil redakci Euro.cz Karnet. Jednotlivé místnosti byly jasně členěné a oddělené zděnými příčkami na kuchyň, jídelnu, hlavní obytnou místnost s krbem nebo knihovnu. Novodobá dispozice je však díky vlivu moderní architektury z první poloviny minulého století a současným konstrukčním systémům nechává plynule přecházet jednu v druhou.
„Při návrhu nás samozřejmě omezovala původní nosná konstrukce, na kterou jsme museli opatrně navázat. Zanechali jsme pouze nosnou středovou zeď a všechny zbylé nenosné konstrukce jsme zbourali. Podařilo se nám tak propojit kuchyň, hlavní obytnou místnost a jídelnu do jednoho kompaktního celku,“ dodal.
Zásadním krokem pro celé fungování nového domu byl přesun hlavního vchodu do přízemí. V dnešní době se nám toto rozložení jeví jako samozřejmost, která umožnila rozšíření prostoru v předsíni tak, aby se tam daly umístit šatní skříně a botníky, ale dříve se zvenku vcházelo na schodišťovou podestu. Do ušetřeného místa tak mohli stavitelé umístit technické zázemí a druhou šatnu.
Nad přízemím se nachází zmíněná kuchyně, orientovaná na sever. Podlaha celého prvního patra je tvořená dřevěnými kazetami skládanými do vídeňského kříže, světla jsou zavěšená ve shluku a závěsy od stropu po podlahu, aby zdůraznily výšku podlaží.
Do druhého patra designéři umístili dětské pokoje a hlavní koupelnu. Aby to bylo možné, musela terasa ustoupit a proměnit se v jeden z pokojů. Tak se také sjednotila dříve velmi členitá struktura domu plná výklenků a balkonů. „Přístavba k historickému objektu je pokaždé velmi individuální. Obecné pravidlo nebo vhodný přístup v zásadě určit nelze. Od začátku nám dle zadání bylo jasné, že musíme do vily zasáhnout velmi razantně, jinak bychom ho nesplnili,“ objasnil Karnet.
Spaní ve věži
Díky své charakteristické věžičce se dům tyčí do 16metrové výšky a zabírá plochu 136 čtverečních metrů. Protože je ale rovnou třípatrový, činí celková užitná plocha až 544 metrů. V oné věži pak mají své království majitelé domu. Oba to jsou vzdělaní a ve svých oborech velmi úspěšní lidé, a ačkoli se sami umění nevěnují, měli k původní podobě vily velký respekt.
„Z tohoto prostoru dýchá obřadní atmosféra. Do ložnice přicházíte po strmém černém schodišti, projdete průchodem pod krokví a najednou se před vámi otevírá celá věž, která vás osloví už od momentu, kdy dům vidíte z ulice,“ uvedli autoři. Postel umístili na pódium přímo pod její vrchol, jako by celá místnost měla představovat svatyni. Mimo ložnici je ve věži ještě další šatna a koupelna, kde se dohromady otevírá dvanáct oken. Ta sice interiér prosvětlují, ale zároveň jsou otočena tak, aby chránila ložnici s přiznanými sloupy a kleštinami před zvídavými pohledy sousedů.
Kolemjdoucí totiž po cestě k Vile 1906 prochází snad nejkrásnější dobřichovickou ulicí, kde si prohlíží jednu načančanou vilu vedle druhé. Všechny, jak stojí v řadě, jsou na svoji dobu okázalé, avšak formálně nejednotné. Celé místo působí jako přehlídka toho, jak se v různých etapách českých dějin žilo bohatým. Jedna budova je obložena cihelným obkladem, druhá je dřevěná, zatímco třetí představuje novodobou dvoupodlažní stavbu klasického obdélníkového tvaru… Architektonické studio, které si jindy dává na zasazení návrhů do okolního kontextu velmi záležet, se jim tedy nemuselo přizpůsobovat fasádou ani tvaroslovím.
Nicméně i tak byla realizace náročná. „Po celou dobu přicházely nečekané momenty, které se nedaly naplánovat dopředu. V průběhu se nečekané objevily niky, shnilé trámy nebo původní otvory. Pokaždé jsme se tedy museli rozhodnout, jestli zanechat staré nebo udělat repliku – například původní mosazné kliky vstupních dveří, litinového zábradlí nebo dřevěného madla. Třešničkou na dortu byla chytrá domácnost, kterou bylo potřeba zakomponovat do návrhu,“ nechal se slyšet Karnet. Navíc se musel potýkat i s tím, že měl před sebou už několikátou verzi stavby, jež byla během své existence opakovaně rekonstruována.
Dům s příběhem
Historie vily se začala psát roku 1906 (podle něhož je koneckonců pojmenována její aktuální podoba), kdy ji stavitelé pracující dle návrhu architekta Františka Buldra dokončili. Ve třicátých letech ji obýval spisovatel a literární kritik F. X. Šalda, známý svým ostrým jazykem a sestavením Manifestu české moderny. Ve vile si pak jako její obyvatel nechal upravit průčelí podle svých představ a vybudoval onu věž se stanovou střechou, která se stala dominantou stavby. Dále zde nechal postavit litinové zábradlí a vstupní bránu. Obojí se zachovalo dodnes.
Do Karnetových rukou se nákres vily dostal poprvé před čtyřmi lety spolu s požadavkem na kompletní přestavbu. Ta počítala s rozšířením o jeden zmíněný pokoj ve druhém patře a přizpůsobením požadavkům a trendům moderní doby, se zvláštním důrazem na zabudování chytrých systémů. Tak velké sousto by ale nešlo spolknout bez ukázkové spolupráce investorů.
„Dostali jsme především obrovskou důvěru, což bylo důležitou součástí celé spolupráce. Téměř nic nebylo rozhodnuto bez našeho vědomí, takže se podařilo dotáhnout rekonstrukci do toho nejmenšího detailu,“ ocenil Karnet. Stejně tak byl mladý příbramský architekt poctěn faktem, že práci na vile nabídli právě jemu. „Takový projekt jsem nosil v hlavě už pár let a jen jsem doufal, že přijde,“ uzavřel hrdě.
