Březnové uzavření škol, zavedení koronavirové karantény a s tím spojený sociální distanc se ho dotkl víc, než jsem si původně dokázal připustit. Pro udržení kontaktu s kamarády a spolužáky tak dostal svůj první smartphone. Éra zpráv plných smajlíků a upravených, rádobyvtipných fotek snad končí, na atraktivitě dle očekávání nabírají hry.
Pozitivní je, že v průběhu karantény začal telefon fungovat i jako nástroj pro zadávání úkolů pro vzdálenou výuku. Aktivní paní učitelka vytvořila třídě profily na sedmi různých vzdělávacích platformách, vedení školy nechalo založit vlastní e-mailové schránky i žákům na prvním stupni a výuka se extrémně rychlým tempem zdigitalizovala. Smartphone není pro plnění některých úkolů úplně vhodný přístroj a počítače rodičů byly stále častěji než pro práci v home office režimu využívány pro plnění úkolů, takže místo hraček dostal syn k desátým narozeninám svůj první počítač. Opravdu nemám zájem své dítě rozmazlovat elektronikou, ale výjimečná doba vyžaduje nestandardní řešení.
Stačilo pár dnů a techniku ovládá v mnoha ohledech lépe než rodiče. Škola dětem zpřístupnila software pro videokonference, třídní na jedné z pedagogických platforem rozjela pravidelnou online výuku v menších skupinách, kde se děti hlásí, jak kdyby seděly v lavicích, a učitelka jim promítá výuku na virtuální tabuli.
Samozřejmě, technika někdy reaguje jinak, než bychom chtěli, takže občas vypadne připojení, někdy se děti neslyší, nebo se naopak překřikují. Ale progres, který školní výuka zaznamenala během necelých dvou měsíců karantény, je neuvěřitelný.
Říkám si, když je takového posunu schopna značně rigidní organizace, jako je škola na menším městě, proč to nejde na vládní úrovni? Proč politici již měsíc mluví o chytré karanténě, projekt se rozjede, lidé stojí fronty na odběry, ale elektronická - zdánlivě nejjednodušší - část systému není dosud připravena? Jak je možné, že úředníci ministerstva zdravotnictví nebyli schopni po x týdnech příprav dodat Úřadu pro ochranu osobních údajů klíčové informace, jak bude nakládáno s citlivými daty?
V době, kdy mají informace často větší hodnotu než peníze, jsou lidé připraveni - zcela dobrovolně a v dobré víře - na sebe státu „prásknout“ svou pestrou bankovní historii. A úředníci z eráru nejsou schopni se domluvit na několika základních opatřeních.
Nenechte se otrávit a buďte zdraví! Přeji vám příjemné čtení nového Eura. •
O autorovi| Ondřej Hergesell, hergesell@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU