Conteg Group vznikla v roce 1998, přičemž na samém začátku se specializovala především na výrobu IT rozvaděčů. Vy jste u toho tehdy se svým otcem byl, tak mi prosím něco o historii vaší firmy povězte. Jak vás to tehdy vlastně napadlo?
V roce 1995 jsme s mým otcem založili velkoobchod, který prodával komponenty k počítačovým sítím. A de facto od samého začátku jsme se potýkali se špatnými dodavatelskými řetězci právě v oblasti těchto IT rozvaděčů. No a v roce 1998 naše snaha nakonec vyvrcholila tím, že jsme se rozhodli, že si sami založíme výrobu rozvaděčů pro naše vlastní potřeby. Obchodní plán byl, že budeme vyrábět maximálně nějakých sto rozvaděčů měsíčně – a jenom pro představu, dneska jich v nejlepších letech vyrobíme až 40 tisíc ročně.
Vzpomenete na nějaké zásadní překážky, na které jste si tenkrát museli dávat pozor a které bylo potřeba překonat?
Mimo bezbřehého optimismu, což je samozřejmě jak věc dobrá, tak zároveň i negativní, tak největším problémem jsou pochopitelně vždy finance a pak lidé. Finance byly tehdy větší problém než lidé, dneska by ale plno podnikatelů řeklo, že je to přesně naopak. Ze začátku jsme se potýkali s neznalostí výroby, nevěděli jsme, co se od nás požaduje, a finanční požadavky byly samozřejmě mnohem vyšší, než jsme ze začátku počítali. Prvních X let to tedy byl opravdu boj o přežití.
Jak již bylo řečeno, vaše firma vznikla v roce 1998. Kdy jste ji vlastně spolu se svým bratrem od otce převzal?
Řekl jste to správně, já s otcem jsme firmu zakládali, bratr se k nám připojil, až když se vrátil ze studií v Americe. Nejednalo se tedy o to klasické mezigenerační předávání, protože jsme od začátku byli s otcem rovnocenní společníci. Otec pak plynule odešel do důchodu, přičemž asi od roku 2008 už ve firmě není a od té doby ji řídíme já společně s bratrem.
Bratr se jmenuje Vojtěch, pokud mám správně informace. Povězte mi tedy prosím, jak vlastně máte rozdělené role. Kdo je za co zodpovědný?
Já firmu řídím z pozice předsedy představenstva skupiny Conteg Group, bratr pak má na starost tu nejdůležitější část, kterou je obchod s vlastními výrobky jak v České republice, tak v zahraničí.
Jak často se s bratrem hádáte?
S přibývajícím věkem míň a míň (smích). Snažíme se být k sobě více tolerantní.
Kdo z vás dvou dá při řízení firmy na pocity a kdo se rozhoduje spíše na základě faktů?
Jelikož jsme oba skutečně bráchové, tak jsme v tomhle ohledu asi stejní. Je to vždy kombinace obojího. Nikdy nedáme jen na tvrdá data a nikdy nedáme vyloženě jen na pocit.
Vedle výroby IT rozvaděčů se Conteg Group mimo jiné zabývá i jejich chlazením či napájením. Současně ale také vyrábíte vinotéky nebo chladicí pulty… Který z těchto segmentů je pro vás z hlediska obratu ten nejdůležitější, respektive největší?
Z pohledu výnosů a ziskovosti jsou to právě naše vlastní výrobky, tedy IT rozvaděče, průmyslové rozvaděče, chlazení pro datová centra. To vše je ta stěžejní a největší část naší skupiny, ačkoliv samozřejmě i další části se jí poslední dobou přibližují. Komplementárně k těmto výrobkům je naše divize komplexních řešení, díky níž vznikají komplexní technologické celky – od datových center po technologické budovy. Máme také dvě energo firmy, které tyto rozvaděče instalují pro velké zákazníky, jako je T-Mobile, Cetin a podobně.
Pořád se tedy snažíme o generický růst. I když třeba ony vinotéky nebo vitríny jsou pro nás spíše takovou specifickou a relativně malou byznysovou částí, ke které jsme přišli díky akvizici jedné firmy, v rámci níž jsme získali i know-how a jejich výrobu. Ale jelikož každý z nás rád jí a pije, nechali jsme je v portfoliu a i tento byznys se snažíme v rámci České a Slovenské republiky rozvíjet.
Další stěžejní noha, kterou jsme začali rozvíjet v podstatě rok před covidem, přičemž covid tomu všemu dodal obrovské zrychlení, jsou výdejní boxy – my jim sice dneska říkáme výdejní, ale ve skutečnosti už jde spíše o multifunkční boxy. To proto, že nejsou určeny jen pro výdej zásilek, ale jde skrze ně i zásilky odesílat, přičemž existují i projekty, v rámci nichž si mohou občané jejich prostřednictvím vyměňovat lejstra a dokumenty s městem, které se dají použít jako knihovna nebo mohou fungovat třeba jako úřední desky.
To je z naší strany další velká investice, díky níž jsme zcela zásadním způsobem propojili naši hardwarovou výrobu těch „plechových dílů s inteligencí“ se softwarem. Což je něco, čemu já dlouhodobě věřím. Je to cesta, kterou se chceme vydat, abychom byli dále konkurenceschopní, protože dělat jenom jedno, nebo jenom to druhé, mi nepřipadá úplně ideální.
Ony výdejní boxy, o kterých jste tu teď mluvil, tedy ty OX Pointy, toho umí zjevně spoustu. Pojďte mi to prosím ještě trochu více přiblížit.
Už jsme to částečně nastínil. My se v tuto chvíli snažíme vybudovat komplexní ekosystém, který by uměl vyřídit několik věcí současně. Daleko víc než dnes.
Hrozně nerad slyším, když někdo říká, že je to jen další Alzabox. Alzabox má svůj účel, funguje, jak funguje, ale my jdeme úplně jinou cestou než dosavadní hráči na trhu. Nás box zvládne podání a dodání, může se na něj napojit v podstatě jakýkoliv dopravce a zvládá komunikaci občan–občan, občan–město.
To znamená, že když svému známému řeknete, že mu v OX Pointu necháte smlouvu, tak on si ji tam jednoduše vyzvedne. Stejně tak z něj ale může být, jak už jsem říkal, třeba knihovna. Protože knihovny se nacházejí snad v každé obci, přičemž jejich otevírací doba je taková, jaká je. Takže tam člověk může večer uložit knihu, paní knihovnice ji druhý den vyzvedne a zase tam naopak nechá jinou. Nebo třeba starosta tam nechá smlouvu občanovi a ten si ji zase vyzvedne…
Box také může sloužit jako úschovna zavazadel. Plně automatizovaná a zabezpečená. A samozřejmě je toho více, neboť boxy mohou sloužit i ve výrobních podnicích, administrativních budovách. Jejich užití je opravdu strašně široké a všechno je to o absolutní automatizaci.
Dnes přicházíme s projektem, kterému já říkám „super poslední míle“ a který by to celé měl posunout zase o kus dál. V podstatě se jedná o výdejní boxy do bytových domů. Dnes už člověk nemusí chodit kilometr daleko, aby si někde něco vyzvednul, dnes si to vyzvedne rovnou u sebe v baráku.
V roce 1930 nebyly poštovní schránky v podstatě v žádném bytovém domě, rozmohly se teprve až v padesátých letech. No a my si řekli, že od teď za deset let, kdykoliv přijdete k nějakému bytovému domu, tak tam sice schránka pořád bude, ale bude už docela jiná, plně automatizovaná a všem to bude připadat úplně normální. A to je jeden z posledních projektů, na kterých děláme.
Celý díl podcastu s Vítem Voláčkem, který je součástí našeho seriálu o českých rodinných firmách Pod jednou střechou, si můžete poslechnout na odkazu níže.
