Z emisí se vzhledem k jejich negativním dopadům na životní prostředí stává zejména v posledních letech sprosté slovo a firmy po celém světě se zavazují k jejich rapidnímu snížení. Menší objem znečišťujících látek v tuzemsku přislíbil produkovat také výrobce stavebních materiálů Wienerberger, jenž je součástí rakouské skupiny Wienerberger Group patřící k největším firmám svého druhu na světě. Jen v Česku do udržitelnosti aktuálně investuje stovky tisíc eur ročně.
„Zasadili jsme se, že oproti roku 2020 snížíme do roku 2023 emise o 16 procent. Prakticky se nám to povedlo už na začátku roku,“ uvádí pro Euro.cz jednatel a výrobní ředitel Wienerbergeru pro Českou republiku Vlastimil Cech. Milníku se společnosti podařilo dosáhnout třeba přechodem z plynových spotřebičů na elektrické anebo výraznějším upřednostňováním obnovitelných zdrojů ze strany dodavatelů. Roli pak bezesporu hrála i změna receptury stavebních materiálů, konkrétně třeba omezení na emise náročných aditiv.
Neméně důležitá je pak dle Cecha také recyklace. Tu se společnost aktuálně snaží zvyšovat už během vlastní výroby stavebních materiálů – třeba tím, že dokáže zpětně zpracovat své nepovedené produkty, které nesplnily přísné kvalitativní požadavky. A na recyklaci pak myslí i v případě hotových materiálů. „Může se stát, že během transportu dojde k poškození. My jsme schopní tyto materiály rozdrtit a využít pro další zpracování,“ říká Cech.
Ne až tak zelená dřevostavba
Ve Wienerbergeru pracují mimo jiné na způsobu, jak zpracovat nevyužité produkty, které na stavbách pravidelně zůstávají z důvodu poškození či kvůli jejich nadbytečnému množství. Nejde ale jen o samotnou výrobu. Na znečišťování přírody je v tomto oboru nutné nahlížet i z jiného úhlu.
Jedním z nich je například životnost zhotovených staveb. Emise totiž nevznikají pouze při původní výstavbě, ale opakovaně při každé rekonstrukci a hlavně během provozu. Perfektním příkladem je v tomto ohledu dle Cecha srovnání klasického cihlového domu s dřevostavbou.
„Když se podíváme na proces pálení cihel, tak se jedná o materiál, který pochází přímo ze země. Díky výpalu má vylepšené fyzikální vlastnosti, ale stále se jedná o přírodní materiál, který s námi vydrží stovky let. Když pak emise uvolněné při výrobě rozprostřeme do tohoto období, nechci říct, že je to nicotné, ale rozhodně by nás to nemělo trápit natolik, abychom přestali vyrábět cihly,“ přibližuje šéf Wienerbergeru, podle kterého ani jiné přírodní materiály bez podílu na emisích tak úplně nejsou.
Koneckonců, i dřevo je potřeba na místo nějak dopravit, musí se impregnovat a následně opracovat. Kromě toho představuje rovněž problém jeho kratší životnost. Ta se dříve mezi lidmi uváděla na pouhých třicet let. Tento údaj ale firmy zabývající se výstavbou dřevěných domů v posledních letech vyvracejí. Ačkoli uznávají, že zděný dům vydrží bezesporu déle, kvalitně provedené dřevostavby jsou prý schopné ustát i více než sto let. Důkazem jsou dle nich nejen tradiční české roubenky, ale i finské montované domky ze 40. let, které třicetiletou životnost značně přesáhly.
Co ale materiálům, jakým je cihla, na rozdíl od dřeva zůstává, je bezesporu výhoda toho, že se dají recyklovat. „Existují firmy, které jsou schopné materiál po demolici dát do takové podoby, ve které jej lze znovu využít, a to i ve formě, která ve stavebnictví nemusí být na první pohled znát,“ míní Cech. Touto ekologičtější cestou může vznikat třeba antuka vyrobená ze starých keramických střešních tašek.
Drť z cihel lze pak využít třeba v zahradnictví, a to konkrétně jako prvek udržující vlhkost v substrátech a zemině. Vhodná je i pro vyrovnání terénních nerovností na stavbách. A co víc, některé zahraniční firmy ze stavebního odpadu už tvoří i ,nové‘ cihly. Další způsob využití pak běžně nachází i starý beton či asfaltové směsi.
Za zelenější Česko
Na nutnost cirkulace v poslední době poukazuje také česká vláda, konkrétně třeba prostřednictvím Akčního plánu Cirkulární Česko 2040 vypracovaného Ministerstvem životního prostředí. To mimo jiné upozorňuje na skutečnost, že odvětví stavebnictví a demoličních prací patří z hlediska objemu k největším zdrojům odpadu u nás i v Evropě. Do konce příští dekády chce tak vláda ve srovnání s rokem 2017 třeba ztrojnásobit míru využití oběhového materiálu.
K udržitelnější budoucnosti by mělo přispět i častější zapojení moderních technologií, a to třeba díky zefektivnění provozu a plánování výroby. Kromě toho je výhodou též usnadnění samotného výkonu práce. Konkrétně Wienerberger se vyjma automatizace a robotizace v tomto ohledu aktuálně soustředí například na zapojení virtuální reality. Ta může ulehčit proces školení bezpečnosti práce, jež by se mohlo odehrávat v prostředí, ve kterém se nikomu nemůže reálně nic stát. Podobným způsobem by pak bylo možné představit novým zaměstnancům prostory výrobního závodu.
Rozšířená realita pomůže třeba se snadnější komunikací a řešením problémů mezi jednotlivými výrobními fabrikami. Těch má Wienerberger v Česku celkem deset, z toho sedm se soustředí na produkci cihel.
„Nemůžeme si dovolit mít na všech závodech vysoce vzdělané mechatroniky. V rámci rozšířené reality můžeme mezi pracovišti komunikovat a pomocí 3D projekce na dálku řešit problémy a přesně navádět pracovníky k tomu, jak závadu odstranit,“ vysvětluje Cech s tím, že ve společnosti zkoumají také možnosti chytrých brýlí. Do budoucna by rádi zapojili i umělou inteligenci. Ta by mohla zefektivnit řízení a plánování výroby stavebních materiálů nebo pomoci v oblasti obchodu a projekce.
Podobně jako se dnes společnosti přizpůsobují moderním technologiím, bude do budoucna rozhodující i právě přístup k životnímu prostředí. Už jen minimálně kvůli Green Dealu a jeho deadlinu v roce 2050. „Zdá se to jako dlouhé časové období, ale ne každá firma má uvědomění o udržitelnosti a odpovědnosti takové, jaké by měla mít,“ konstatuje Cech a dodává, že společností, jež se této oblasti věnují a investují do ní nemalé peníze, mnoho není. Naopak, je jich vyloženě hrstka.
