Uhlí
Je třeba se smířit s tím, že už nikdy se v českomoravské kotlině nebude těžit tolik uhlí jako před deseti lety. Uhelné společnosti se však musí před vstupem republiky do Evropské unie stát konkurenceschopnými a zbavit se nečinných zátěží. Stát jim v tom bude muset pomoci.
Horníkům už lepší časy definitivně odzvonily. S tím, jak se celá domácí ekonomika noří do propasti deprese, klesá i odbyt uhlí. To zesiluje i skutečnost, že ve struktuře spotřeby posiluje zemní plyn, který vytlačuje z trhu uhlí jako palivo pro domácnosti. Kromě toho světová poptávka po uhlí klesá, zatímco nově otevírané americké, jihoafrické a australské doly zvyšují celkovou produkci. Domácím uhelným společnostem navíc rostou již beztak vysoké náklady na útlumové činnosti. Proto se snaží tlačit na vládu, aby pomohla. A mají v rukou trumfová esa - desítky tisíc zaměstnanců. Druhou stranou mince je, že v Evropské unii nesmí stát uhelné firmy dotovat. Proto se do doby vstupu musí uhlobaroni zbavit nerentabilních provozů a převést činnosti související s obnovou regionu a sociálními kompenzacemi horníkům do jiných společností, jež budou příjemci státních peněz. Jenom tak se budou moci soustředit na rozvoj podniku, který zaručí jeho konkurenceschopnost po otevření trhu. Před domácím hornictvím tak stojí těžký a velmi nákladný úkol. Těžba uhlí je drahá všude v Evropě, například v Německu si spočítali, že levnější by bylo všechny doly uzavřít, horníkům normálně platit plnou výši mezd a uhlí dovážet z Austrálie. To však v tuzemsku nepřichází v úvahu. Domácí uhlí, zvláště hnědé, má podle energetické politiky ministerstva průmyslu a obchodu před sebou ještě maximálně čtyřicetiletou budoucnost. Na pořadu proto bude tvrdé vyjednávání jednotlivých společností s vládou.
Libkovice byly zbytečné Mostecká uhelná společnost, které v prvním čtvrtletí propadl odbyt o sedmnáct procent, odstartovala celý problém prohlášením, že neprodleně zastaví těžbu na povrchovém dolu Ležáky a že uvažuje o uzavření hlubinného dolu Koh-i-noor, které dohromady zaměstnávají šestnáct set pracovníků. V případě další těžby požaduje státní dotace, protože dobývat uhlí z hlubiny stojí dvakrát více než z povrchového lomu. Konzervace dolu by zase stála zhruba dvě stě padesát milionů a jeho opětovné otevření asi dvoj až trojnásobek. Po čtyřech letech je znovuotevření dolu vzhledem k obrovským nákladům už vůbec diskutabilní. Takže řešení, o kterém má představenstvo rozhodnout 26. května, je zřejmě nasnadě. Libkovice se asi bouraly zbytečně. Spolu s dalšími restrukturalizačními opatřeními však takové řešení představuje minimálně dva tisíce propuštěných. „Vzhledem k tomu, že se reorganizuje také kolejová doprava, nebude potřeba tolik lidí ani v úpravně uhlí a jiných provozech, může se počet propuštěných vyšplhat až na čtyři tisíce, odhaduje předseda odborového svazu dolu Koh-i-noor Vladimír Perlík. Ten připouští sociální nepokoje a říká, „že plánují nějaké akce ve spolupráci s dalšími obyvateli okresu . Problém samozřejmě řeší všude na severu Čech, například Severočeská uhelná se rozhodla uspořit 150 milionů korun, a tak jednotlivé divize společnosti zkrátí pracovní dobu části zaměstnanců po vzoru dolu Jiří. Ten od počátku května, poté co mu v dubnu propadl odbyt na polovinu, poslal přes tři sta šedesát lidí na uhelné prázdniny za šedesát procent mzdy. Rovněž prodej uhlí v Severočeských dolech Chomutov (SD) v prvních třech měsících letošního roku dosáhl pouze 85 procent srovnatelného období roku 1998. Producenti černého uhlí jsou na tom podobně. V Ostravsko -karvinských dolech také připustili „určité problémy s odbytem . „Zatím se s tím vypořádávají, ztráty eliminují zeštíhlováním počtu zaměstnanců celkem o čtyři tisíce, uvedl ředitel OKD Restrukturalizace Vladislav Schrom.
Silná káva To všechno dohromady znamená pro oba regiony - severočeský a severomoravský - téměř pohromu. Na Mostecku, které již dlouhodobě drží primát v míře nezaměstnanosti (sedmnáct procent v březnu), každý propuštěný horník s sebou stáhne další zhruba tři až čtyři lidi v návazných procesech či službách. Nezaměstnanost by tedy mohla vylétnout na hrozivých pětadvacet až třicet procent práceschopného obyvatelstva. To samozřejmě představuje obrovský tlak na vládu. Na letošní rok Mostečtí plánují asi o tři miliony nižší těžbu - 15,5 milionu tun uhlí, ne- oficiální informace však hovoří spíše jenom o jedenácti milionech. „Kdyby však těžba poklesla pod určitou hranici, asi sedm milionů tun uhlí, tak jsou fixní náklady tak vysoké, že už se jim vůbec nevyplatí těžit, upozorňuje Perlík. Proto se na ministerstvu průmyslu a obchodu horečně jedná se zástupci ČEZ a Mostecké uhelné. Právě společnost ČEZ, které Mostecká uhelná dodává asi dvě třetiny své produkce, totiž významně snížila kvůli poklesu spotřeby elektřiny svůj odběr ze zhruba devíti na šest milionů tun uhlí. Je fakt, že pokles v odběru elektřiny dopadá nejvíce právě na mostecké doly. Ty totiž vždy zhruba třetinu produkce (tříděné uhlí) orientovaly na maloodběratele a s ČEZ ani nesepsaly dostatečně vysoké dlouhodobé kontrakty, které by jim nyní zaručily řádný odběr. Navíc s tím, jak se v oblasti přešlo na plynofikaci, podstatně klesá i prodej tříděného uhlí. Počátkem týdne bude tyto problémy řešit s ministrem průmyslu a obchodu Miroslavem Grégrem také ředitel hlavního akcionáře mosteckých dolů (Appian Group) Jacques de Groot. Ten by měl předložit vlastní projekt útlumu dolů.
Peníze a zase peníze Kabinet si uvědomuje pravděpodobně hrozící kolaps a musí hledat nějaké řešení už jenom proto, že na sociálních dávkách se na Mostecku už nyní ročně vyplácí přes šest set milionů korun. Zatím se minulou středu na schůzce na ministerstvu průmyslu dohodl vznik Hornické revitalizační agentury, do níž stát vloží sto milionů korun, a získá tak 66 procent, Mostecká uhelná přispěje padesáti miliony a její podíl bude činit čtyřiatřicet procent. Agentura, jež soustředí prostředky na rekultivaci krajiny, by měla vzniknout do července a jejím úkolem bude nabízet práci pro propuštěné pracovníky. Mostecká uhelná má do konce pololetí připravit tipy na nejrychleji realizovatelné projekty. V této souvislosti představitelé Mostecké uhelné rádi a často připomínají takzvané dluhy minulosti. Jan Prokeš ze společnosti Synergo Suisse nechtěl prozradit, s čím de Groot přijede: „Nejprve chceme dospět ke shodě, nechceme na vládu dělat žádný nátlak prostřednictvím tisku. Nicméně jednání zřejmě budou tvrdá. Appian Group by totiž rád levně odkoupil zbytek státního podílu (46 procent). A aby zdůraznil váhu slov, připomíná dluhy státu. Sem podle mosteckého podniku patří nejenom deficit ve výši asi šesti set milionů korun v rezervním fondu, který se zavázal vytvořit Fond národního majetku v zakladatelské listině Mostecké uhelné. Rovněž připomínají 7,5 miliardy, které jsou nutné na odstranění důsledků hornické činnosti z dob před vznikem společnosti.
Totéž v bledě modrém Podobné to bude i na Ostravsku. Vedení OKD již připravilo a schválilo projekt restrukturalizace společnosti, s nímž se vláda seznámí v průběhu května. Rozjet by se podle Vladislava Schroma mohl snad ve druhé polovině roku. Plán předpokládá vznik dvou nástupnických společností tak, že se utlumované činnosti oddělí od činných dolů. Cílem by měla být na jedné straně konkurenceschopná společnost, která je v rukou skupiny kolem Českomoravských dolů (Viktor Koláček, Petr Otava a Jan Przybyla). Ta se zřejmě bude snažit ovládnout společnost zcela, ačkoliv odboráři na státu požadují, aby si udržel alespoň blokační minoritu. Druhá část by měla vzniknout jako stoprocentně státní akciová společnost, která bude nejenom soustřeďovat prostředky na útlum, ale bude hledat i náhradní výroby, a tím pádem pracovní příležitosti pro propouštěné horníky. OKD, v nichž pracuje sedmadvacet tisíc lidí, se však podle Schroma již nyní snaží částečně eliminovat nezaměstnanost. „Ze čtyř tisíc, které letos propustíme, dva znamenají přirozený úbytek. Na utlumovaném dole Šverma by měl začít fungovat soukromý subjekt, v dalších stávajících subjektech by se měla rozjet výroba například kuchyňských linek. Celkem by práci získalo asi dva tisíce lidí, ale chce to státní pomoc půl miliardy až miliardu, zdůraznil Schrom. Místopředseda vlády Pavel Mertlík již dříve odhadl, že do regionu je nutné celkem nalít několik desítek miliard korun, někteří odborníci hovoří o sedmdesáti miliardách. V každém případě právě rekultivační činnosti jsou nadějí pro vysokou nezaměstnaností zmítané kraje. Stát však na to peníze nemá a bude muset najít vhodný kompromis - za jiné ústupky přinutit uhlobarony, aby se na rekultivační činnosti finančně podíleli.
Jádro především Ačkoliv ministerstvo průmyslu a obchodu stanovilo energetickou politiku poněkud vágně, přece jenom je z ní zřejmé, že v budoucnu se bude dávat přednost jaderné energii a připouští se stavba dalších jaderných bloků. „Výroba elektřiny bude založena na jádru, dotěžení zásob uhlí, na využití plynu v kogeneračních jednotkách, na existující výrobě vodních elektráren a na podpoře vyššího využití obnovitelných zdrojů, uvádí návrh politiky. To je ale asi tak jediné, co z dokumentu vyčteme. Energetická politika předpokládá dotěžení zásob uhlí při respektování územních ekologických limitů. Zároveň však nevylučuje jejich korekci, půjde-li o „politické rozhodnutí . Pak se ovšem nelze uhlobaronům divit, že se jim těžko plánují další strategie společnosti. A samozřejmě se snaží lobbovat za prolomení ekologických limitů a posunutí provozu jaderné elektrárny. Stačilo by prý takových deset až patnáct let. Například Mostecká uhelná říká, že pokud bude jaderná elektrárna Temelín spuštěna už za dva roky, bude muset omezit počet zaměstnanců na 4700 (nyní zaměstnává 9200 lidí). Ministr Grégr však jednoznačně dává přednost Temelínu. „Jeho dokončení a uvedení do provozu v plánovaných termínech v letech 2001 až 2002 je spojeno s nižšími riziky než případné zastavení stavby, píše ve své analytické zprávě pro vládu, která bude o budoucnosti jaderné elektrárny jednat 12. května. Grégr dále tvrdí, že téměř stomiliardové náklady na stavbu zdroje jsou „bezpečně návratné za dobu činnosti elektrárny už při současné regulované ceně elektrické energie . A vyhrožuje tím, že zastavení stavby by pro ČEZ znamenalo finanční kolaps a další ztrátu asi tří miliard korun v oblasti zaměstnanosti. Na Temelín je totiž vázáno zhruba 7500 pracovních míst. „Údaje o propuštění až 4500 zaměstnanců těžebních společností v severočeském regionu jsou nadsazené, konstatuje zpráva.
Budoucnost je jinde Hnědé ani černé uhlí tak nemá před sebou příliš zářivou budoucnost. Pokud se nepodaří co nejrychleji nastartovat průmysl, bude odbyt uhelných společností i nadále prudce klesat. ČEZ bude také po spuštění Temelína odebírat čím dále méně uhlí. Proto jedinou cestou uhlobaronů, chtějí-li obstát i v budoucnu, je soustředit se na navazující činnosti. Mostecká uhelná nedávno podepsala s kanadskou firmou Northland Power Inc. dohodu o společné přípravě výstavby kogenerační elektrárny u Mostu. To představuje investici v hodnotě dvanácti miliard korun. Je však potřeba nejprve vydobýt si takové podmínky, aby se provoz elektrárny vyplatil a bylo by možné dodávat elektřinu za konkurenční cenu. Appian Group, který hodnotí svůj vstup do Mostecké uhelné jako strategický s předpokladem střednědobého až dlouhodobého držení, chce činnost skupiny Mostecké uhelné rozvíjet od těžby paliv k výrobě a distribuci elektrické energie a tepla a k dalším navazujícím činnostem. A k tomu samozřejmě potřebuje účastnit se také privatizace distribučních společností. Hnědému uhlí navíc může v energetice velmi rychle vyvstat silná konkurence v černém uhlí, které je kvalitnější a má zhruba o třetinu vyšší výhřevnost. Není prý daleko doba, kdy se ceny obou surovin vyrovnají. A například OKD, které zatím dodává primárně hutím, hodlá v budoucnu zvýšit podíl energetického uhlí z třetiny na asi polovinu ze své desetimilionové produkce.
ČLÁNKY DO MAILU