Členka bankovní rady soudí, že by nebylo dobré oddalovat vstup do eurozóny
EURO: Můžete popsat scénář přípravy České republiky na zavedení eura? Počítáte s tím, že by se v budoucnu nějak změnila pravidla pro vstup do eurozóny?
ERBENOVÁ: Tato pravidla jsou poměrně striktně narýsována v řadě dokumentů Evropské unie. Maastrichtská smlouva jasně popisuje jízdní řád na této cestě, včetně pravidel, na jejichž základě se posuzuje, zda jednotlivé ekonomiky budou schopné ustát konkurenční tlaky vyplývající z členství v měnové unii. Tato smlouva byla výsledkem křehkého politického kompromisu. Proto se nyní zdá málo pravděpodobné, že by současní členové unie chtěli pravidla jakkoliv měnit. Jejich změna by se mohla obrátit proti nám, protože veřejné mínění členských států Evropské unie by to mohlo vnímat jako pokus změkčit podmínky pro nově přistupující země. V akademické rovině lze diskutovat o tom, že kritéria týkající se inflace nebo směnných kursů už pozbývají smysl. Beru je ale jako daná.
EURO: Týká se to i kritéria, na jehož základě by se Česko muselo minimálně dva roky před vstupem do eurozóny zapojit do evropského mechanismu směnných kursů? Interpretace jsou různé…
ERBENOVÁ: Tento mechanismus spočívá v tom, že se vyhlásí určitá centrální parita pro kurs jednotlivých měn vůči euru. Parita musí být výsledkem vzájemné domluvy všech účastníků a kolem ní existuje patnáctiprocentní fluktuační koridor – plus minus. Na hranicích toho koridoru se počítá s automatickou omezenou intervencí evropských centrálních bank. V rámci tohoto koridoru lze samozřejmě sjednat i jednostranně přísnější podmínky.
EURO: Zapojíme se do mechanismu směnných kursů hned po vstupu Česka do Evropské unie, nebo až později?
ERBENOVÁ: Měli bychom se rozhodnout na základě toho, kdy budeme chtít vstoupit do eurozóny. Ve srovnání se současným režimem bude mechanismus směnných kursů rizikovější. Tím, že se vytváří ono pásmo kolem zafixované parity, vzniká potenciál pro případné pokusy spekulativních útoků na měnu u hranic stanoveného pásma. Je v našem zájmu setrvat v tomto mechanismu pouze po nezbytně nutnou dobu. Měli bychom se do něj zapojit až ve chvíli, kdy budeme vědět, že splňujeme všechny ostatní podmínky vstupu do eurozóny. Jde zhruba o tři skupiny podmínek. Za prvé jsou to maastrichtská kritéria nominální konvergence (kritéria pro výši státního dluhu, rozpočtového schodku, inflace a úrokových sazeb – pozn. red.) Do druhé skupiny patří vše, co souvisí se strukturálním přizpůsobením ekonomiky. Tady je zejména nutná zásadní reforma veřejných rozpočtů, která by umožnila střednědobou a dlouhodobou udržitelnost fiskální pozice vyplývající z maastrichtských kritérií. Ruku v ruce s tím proto musí jít restrukturalizace podnikového i finančního sektoru. Třetí skupinou jsou legislativní a institucionální změny.
Nejvíce mě trápí otázka strukturálního přizpůsobení české ekonomiky - zejména v oblasti veřejných financí. To může být záležitost několika let. Jinak však platí, že o vstup do eurozóny bychom měli usilovat co nejdříve.
EURO: Které důvody, proč bychom měli euro zavést, pokládáte za hlavní?
ERBENOVÁ: Česká ekonomika fakticky vrůstá do oblasti eura, dosáhli jsme již poměrně vysoké míry konvergence. Míří do ní skoro sedmdesát procent našeho vývozu. Velká část exportovaného zboží je s vysokou přidanou hodnotou, což snižuje potenciál pro nějaké asymetrické šoky. Podíl Evropské unie na přílivu přímých zahraničních investic je přes osmdesát procent, což vytváří vlastnickou propojenost, která také brání asymetrickým šokům. Z tohoto hlediska je pro nás logické udělat ten poslední krok a zbavit naše podniky kurzového rizika. Vstup do eurozóny také povede ke snížení rizikové prémie u úrokových sazeb, což umožní snadnější financování podnikové sféry. Rovněž nám to otevře přístup na dynamicky se rozvíjející finanční trhy unie.
EURO: Když jste mluvila o podmínkách vstupu do eurozóny, nezmínila jste se o problému celkové výkonnosti ekonomiky. Neměla by česká ekonomika před vstupem do eurozóny dosáhnout vyšší úrovně hrubého domácího produktu na hlavu?
ERBENOVÁ: Myslím, že toto není argument pro rozhodování, zda vstupovat či nevstupovat do eurozóny. Je jasné, že reálná konvergence je záležitostí mnoha let. Na druhou stranu náš hrubý domácí produkt na hlavu dnes dosahuje úrovně zhruba 60 procent průměru zemí unie, když se přepočítá na základě parity kupní síly. Úroveň Španělska a Portugalska byla v době jejich vstupu do eurozóny o něco vyšší – zhruba 69 procent, ale není to nějaký propastný rozdíl. Řecký produkt byl zhruba na podobné úrovni, jako je nyní náš. Musíme samozřejmě počítat s tím, že konvergující a rychle rostoucí ekonomiky mají tendenci k reálnému zhodnocování měny. To je však přirozený vývoj, který zaznamenáváme i v celé řadě současných členských zemí Evropské unie a eurozóny. Nejde o inflaci způsobenou měnovou politikou. Je to změna cenových relací uvnitř národní ekonomiky, a tudíž není žádný důvod k zásadnímu znepokojení.
EURO: V případě Česka je však velký rozdíl mezi nominální a reálnou úrovní HDP na hlavu. Neměli bychom před vstupem do eurozóny dosáhnout alespoň určité úrovně cenové hladiny?
ERBENOVÁ: Skutečně máme poměrně nízkou cenovou hladinu. I po vstupu do eurozóny se to může projevovat vyšším růstem cen tam, kde je cenová úroveň nižší. Když se podíváte na země eurozóny, kterým se říká periferní, mají mnohé z nich vyšší inflaci než třeba Německo nebo Francie.
EURO: Vidíte tedy rizika spíše v přechodném období do zavedení eura? Bude probíhat cenová konvergence, budou omezeny fluktuace kursu a úrokové sazby budou muset být tlačeny k úrovni eurozóny. Možnost operovat úrokovými sazbami tedy bude velmi omezena. Nevzniká zde nějaké riziko nestabilit?
ERBENOVÁ: Období, po které se požaduje setrvání v systému evropských směnných kursů, je skutečně rizikové. Existuje mnoho akademických prací na téma optimálních kursových režimů pro malé otevřené ekonomiky, názory procházejí velkým vývojem. V současné době se většina ekonomů kloní k tomu, že nejlepší jsou dva extrémy – buď kurs fixní, nebo úplně volně plovoucí. Při fixním kursu se přizpůsobuje ekonomika přes ceny a mzdy, u volně plovoucího právě přes směnný kurs. V ostatních případech může být ekonomika více vystavena nějakému externímu šoku. Proto je i fluktuační pásmo rizikové. Pokud jde o tlak na úrokové sazby, dá se vzhledem ke vrůstání české ekonomiky do evropské říci, že míra autonomie naší měnové politiky je už nyní dost omezená.
EURO: Jak bude vypadat kursový režim v období mezi vstupem Česka do unie a zapojením do mechanismu směnných kursů?
ERBENOVÁ: V momentě vstupu do Evropské unie se Česká republika stane členem hospodářské a měnové unie, pro zavedení eura jako své měny však bude mít prozatím výjimku. Už tato skutečnost má sama o sobě řadu důsledků. Za prvé to znamená, že budeme usilovat o členství v eurozóně. Za druhé již od momentu vstupu budeme muset považovat naší kursovou a ekonomickou politiku za věc společného zájmu se zeměmi unie. Zásadní rozhodnutí tedy budeme muset konzultovat. Jinak ale žádné formální požadavky na to, jaký máme mít kursový mechanismus, v tuto chvíli ještě neexistují. Nejpravděpodobnější variantou je, že do unie vstoupíme se současným kursovým režimem. Současně lze očekávat vážnou debatu o budoucím směřování do eurozóny na naší politické scéně. Až se najde konsensus, budeme moci vstoupit do evropského mechanismu směnných kursů.
EURO: To může být dost komplikované. Zájmy rozhodujících hybatelů budou protichůdné. České podniky asi budou pro rychlý vstup do eurozóny, objeví se však i opačné tlaky vzhledem k obavám ze sociálních dopadů strukturálního přizpůsobování ekonomiky. Proti tomu zase může působit zájem Evropské unie, abychom neoddalovali vstup do mechanismu směnných kursů.
ERBENOVÁ: Nevím, jaké budou či nebudou tlaky ze strany unie nebo Evropské centrální banky. Co se týče těch domácích, tak strukturální reformy jsou v našem nejvlastnějším zájmu, zejména v oblasti veřejných financí. A to nezávisle na tom, zda chceme, nebo nechceme vstoupit do Evropské nebo do měnové unie. Současný stav není dobrý. Pokud jde o podnikovou sféru, ta skutečně velmi získá eliminací kursového rizika. Svou roli hraje také to, že náš bankovní sektor je vlastnicky už teď v Evropské unii.
EURO: Kursové riziko bude odstraněno, ale vzhledem k cenové konvergenci bude kurs koruny z pohledu podniků velmi silný. Uplatnění českých podniků na zahraničních trzích se ještě ztíží.
ERBENOVÁ: Nechci hodnotit poslední měsíc, ale když se podíváte na kurs koruny k německé marce v období několika posledních let, stále jsme ještě nezaznamenali nějaké zásadní vybočení. Faktem ale je, že jsme konvergující ekonomika. Ten fakt sám o sobě vyvolává tlak na reálné zhodnocování kursu. To je přirozená součást našeho přibližování se hospodářské úrovni zemí Evropské unie, a s tím se naše podniková sféra musí naučit žít. Na druhé straně se zvyšuje potenciál pro vyšší výnosnost kapitálu a pro rychlejší růst produktivity práce.
EURO: Je možné, že v době našeho vstupu do eurozóny už bude fungovat nějaký zárodek společné fiskální politiky zemí eurozóny. Naše schopnost přizpůsobovat měnovou i rozpočtovou politiku pak bude minimální.
ERBENOVÁ: Je otázka, zda to bude přínos, nebo ne. Názory ekonomické obce se v této oblasti dlouhodobě liší.
V zásadě lze říci, že aktivistická měnová politika byla vynálezem 20. století. I předtím ekonomiky nějak fungovaly a nějak se přizpůsobovaly. Vzhledem k rozmachu obrovských kapitálových toků v devadesátých letech se zdá, že aktivistická měnová politika nemá příliš velkou budoucnost při ochraně ekonomiky proti nějakým velkým výkyvům. Aktivistická fiskální politika je dokonce ještě mladšího data - byla reakcí na velkou depresi v USA ve třicátých letech a ve své současné podobě je poválečným fenoménem. Navíc se zdá, že se většina světa z řady důvodů kloní k tomu, že je nutné míru aktivismu fiskální politiky omezovat. Je zde řada argumentů, které říkají, že fiskální politika je obvykle zpožděná. Ve všech zemích podléhají důležité změny dlouhým schvalovacím procesům.
