Láďa Hruška se vrátil. A vyjel na turné s novou kuchařkou Reklamní slogany na fabii zaparkované u Pohodového knihkupectví v centru Chrudimi překvapivě nelžou. „Kuchyně je jeho laboratoří“, „Recepty k neuvěření“ a „Hruška – 100% originál“. To vše slibují na autě s fotkou bývalého potravinového inspektora Novy a dnes nejprodávanějšího českého knižního autora, jenž se zřejmě jako jediný současník dočkal i absolutního uměleckého ocenění: plagiátorství.
A také nového TV pořadu Vychytávky Ládi Hrušky na Primě, kam přestoupil z Novy. V tom už jen „nevaří“, ale také divákům radí, jak si třeba na pracovním stole správně zorganizovat kabely od počítače. Stal se tak Jiřím Babicou i Přemkem Podlahou dohromady a s novou inkarnací určitě nemá malé cíle. „Myslím, že ten pořad Prima prodá do Ameriky, je to totiž natočené a la BBC kutilská cooking show,“ svěřil se Hruška skromně na chatu Primy.
HODNEJ LÁĎA
Ano, můžete Láďovi Hruškovi klidně říkat nejhorší kuchař světa a nad jeho recepty brečet, pravda je ale neúprosná: v Česku, stále zaslíbeném ráji blafů, se jeho první kuchařky nazvané Vaříme s Láďou Hruškou prodalo přes 400 tisíc výtisků, z čehož šli skuteční kuchaři do kolen. Třeba známý televizní bijec blafů a opravdový kuchař i restauratér Zdeněk Pohlreich, jehož kuchařky leží ve výlohách knihkupectví hned vedle těch Hruškových, se musí hodně otáčet, aby prodal desetitisíce. „Zatím se neprodává tak dobře jako ta první. Možná Prima není tak silná jako Nova.
Koukala jsem do ní na nějaké lívance, ty bych zkusila,“ říká o Hruškově nové kuchařce vedoucí chrudimského knihkupectví, zatímco připravuje obchod na autogramiádu konanou v rámci celorepublikového turné Láďa Hruška se vrací.
„Reklama v televizi začala teprve před pár dny, takže o tom ještě nikdo moc neví. Samozřejmě že se druhé kuchařky neprodá 400 tisíc kusů, ale myslím, že tak sto až sto padesát tisíc. Ta první taky nebyla skladem, takže po ní byl větší hlad. Tahle skladem je,“ vysvětluje mi před knihkupectvím zástupce firmy Euromedia Group, distributora Hruškovy druhé kuchařky. Stejná firma vydala ve spolupráci s Novou i první kuchařku, po odchodu z Novy se ale Hrušky chytl jako manažer Pavel Novotný, bývalý bulvární novinář a syn televizního baviče Petra Novotného.
„Já jsem tak dlouho hledal vydavatele, který ho neokrade, až jsem to musel vydat sám. Tohle je ještě drsnější byznys než showbyznys,“ směje se Novotný, když před knihkupectvím vystoupí z karavanu, v němž Hrušku vozí po Česku. Někdejší moderátor pořadu Prásk! a šéfredaktor bulvárního webu Extra.cz dobře zná vlastní prostředí: na Hruškovi se totiž zkusil přiživit Svatopluk Štefl, jenž hbitě vydal kuchařku „podle Hrušky“; i té se prodaly desetitisíce výtisků. Hruškovo jméno tak nakonec prodalo téměř půlmilion knih.
„Ti plagiátoři jdou skoro až za hranu. Ale Láďa je hodnej, podepíše lidem i plagiát. Už jsme nové kuchařky prodali padesát tisíc, ty zmizely hned. Teď čekáme na dotisk 30 tisíc kusů ze Slovenska. Knížka je pěkná a levná.
Můžete si podle ní v Euru něco uvařit,“ nepřestává se smát talentovaný manipulátor Novotný. Smích ho přejde, až když hodnotí účast na dopolední chrudimské autogramiádě: za mistrem laciných receptů sem nepřijde víc než pět starších lidí, na nejprodávanějšího autora dost smutná podívaná. „To jsme si klidně mohli přispat,“ říká trpce Novotný. Záhy zruší kvůli chabé účasti další dopolední autogramiády. Král kuřecích kůžiček Hruška si nezaslouží prázdná knihkupectví.
VYVÁŽENÁ ZÁBAVA
„Byla jsem za vámi už v Poděbradech, tam jsem vás chválila. Pamatujete se na mě?“ ptá se Hrušky starší žena. Hruška, oblečený v šedých džínsech, triku s límečkem a s kšiltovkou otočenou kšiltem dozadu (vše reklamní oblečení), sedí u malého stolku a až stydlivě podepisuje své nové dílo. Autogramiáda propagátora polévek z tavených sýrů a smažených tlačenek netrvá déle než sedm minut.
Když se poté zeptám jedné ze starších žen, co se jí na Hruškových receptech tak líbí, otočí se na mě téměř se slzami v očích. „Nic vám neřeknu. Vy vždycky všechno překroutíte,“ vytkne mi a odejde.
„Z chemické laboratoře je do kuchyně jen kousek. Akorát místo kyseliny používám ocet,“ vysvětluje mi Hruška, jak se z učitele chemie stane autor nejprodávanější kuchařky. Po autogramiádě spolu stojíme před knihkupectvím; zatímco mi nabízí chlebíčky roztékající se ve stále horkém zářijovém slunci, odnáší Novotný s velmi obdařenou dívkou do karavanu propriety autogramiády. „To je hosteska. Manželka ji nerada vidí,“ prohodí Novotný.
Má však svou cenu: na autogramiády se vždy svlékne do přiléhavého tílka.
„Pustil jsem se do toho s vervou a chopil se toho jako velké výzvy, kterou by jiní kolegové opovrhovali,“ říká mi Hruška. Východočeský rodák kdysi začínal v regionálních médiích, odkud přešel do Primy, až skončil jako reportér Novy, načež se teď vrátil do Primy.
Má pravdu, že mnozí jiní reportéři by džobem „potravinového inspektora“ opovrhovali.
„Zpravodajství mi hodně dalo. Jenže jsem zjistil, že nikdy nemůže být objektivní. Má mise je proto jinde: tam, kde jiným dělám radost.
Nebo pomáhám,“ vysvětluje kuchař, jenž vlastně vůbec není kuchařem.
Nejde o to, že není vyučený – ostatně to v Česku bývá spíš výhodou. Navíc v zahraničí se i ti nejlepší kuchaři často rekrutují z jiných profesí, někdy i z absolventů univerzit. Jde o to, že Hruška ve skutečnosti nikdy nevařil ani nevymýšlel vlastní recepty. Většinu mu jich posílají sami diváci, kteří si je pak od něj kupují v kuchařkách – hezká ironie. Případně si je on sám vypůjčuje, jak říkáme v dnešní postmoderní internetové době, na webu, v černé díře lidských fantazií. Samozřejmě včetně těch nejhorších.
Hruška nemá žádnou oblíbenou kuchyni ani ingredience; gastronomicky je kuchařem bez vlastností, můžu-li si já postmoderně vypůjčit název slavné knihy Roberta Musila.
„Moc se o gastronomii nezajímám. Jsem obyčejný člověk, co má rád domácí kuchyni a občas si nadělí dárek v podobě návštěvy restaurace.
Vždycky svým receptům nejdřív sám nevěřím. Pak je ale vyzkouším a jsem překvapený, jak fungují,“ popisuje sám sebe i své kuchařské metody. Nakonec říká to i jeho nová kuchařka: „Jeho laboratoří je kuchyně, jeho obvyklou metodou experiment.“ Podobně jako před časem chemik Miroslav Kalousek na financích.
Některé Hruškovy recepty, jako třeba Divotvorný guláš z tlačenky nebo Ultrakřehké smetanové kuře, balancují na hranici nechutnosti; jiné, zpravidla ty úplně nejjednodušší a také s jeho minimálním otiskem, lze i jíst. Ohledně popularity však o jeho receptech v podstatě platí, že čím horší, tím lepší. „Můj záměr je, aby recepty byly jednoduchý, snadný, neuvěřitelně úchvatný a z dostupných surovin. Kritika profikuchařů je mi jedno. Mým cílem není nadchnout ani uchvátit profikuchaře. Chci nadchnout nebo pobavit diváky tím, co funguje. Hledám vyváženou úroveň infotainmentu,“ vykládá Hruška.
Ne každý jeho infotainment chápe. Profesionální kuchaři jím opovrhují jako kuchařem, jímž ovšem není. Navíc třeba šéfkuchař luxusní restaurace La Veranda Radek David ho viní z toho, že svými kuřecími kůžičkami u nás navěky tuhle jinak delikatesu (samozřejmě udělanou, jak má být) zdiskreditoval i ve špičkové gastronomii. Jiní Hrušku zase chválí za to, že přináší jednoduché recepty chudším lidem, což také není úplně pravda; právě jednoduché recepty totiž často ničí horší lidovou i vlastní fantazií, až jsou z nich blafy. „Předstupovat před miliony diváků a obhájit svou pozici není snadné. Navíc málokdo vidí hodiny práce strávené na internetu, kde hledám recepty a sjíždím americké i asijské videoblogy,“ obhajuje Hruška svou práci.
Načež se mi nadšeně svěří, že právě objevil český ajntopf, čímž trochu zmátne i mě. Deset minut spolu vaří těstoviny, loupaná rajčata, česnek a další ingredience kopírující ze všeho nejvíc italské špagety aglio olio, v originále geniálně jednoduché i levné jídlo. Proč z nich ale dělat polévku, ptám se. „Není to polévka. A chutná to skvěle,“ osvětlí mi Hruška a ochotně mi podepíše svou druhou kuchařku.
BEZVA FINTA
„Bude pomazánka, vajíčková,“ usměje se ironicky muž procházející kolem pardubického knihkupectví Papyrus. Ano, bude. Během turné Hruška stíhá dvě autogramiády denně a právě do Pardubic míří odpoledne.
A prý i uvaří. „No, nebude úplně vařit, prostě tam udělá nějakou pomazánku,“ říká mi ještě v Chrudimi Novotný. Proto na něj na stolku před pardubickým knihkupectvím čeká nělight kolik natvrdo uvařených vajec i další potřebné ingredience, zatímco mladý zaměstnanec obchodu krájí gumové rohlíky.
„Protože je krize, tak pan Hruška uvaří pomazánku,“ představuje ho záhy publiku Novotný. Není to veselý pohled: na Hrušku chodí převážně staré ženy nebo muži na pomezí bezdomovectví. Stojí tu i pár žen ve středním věku, ty si ale přišly knihu nechat podepsat pro babičku, jak říkají. Většina Hruškových příznivců řeší během čekání sociální dávky, důchody nebo vážné nemoci. „Takovej cukroušek!“ rozzáří se jedna z žen, když Hruška vystoupí z karavanu.
„Celé je to o tom, že ty lidi přijdou do hypermarketu, já tam budu mít tu Hruškovu figurínu, budou Vánoce a oni si přinesou těch osm stovek a koupí si i čtyři knížky,“ říká mi Novotný.
Stojíme stranou, zatímco jeho svěřenec právě prokázal, že fakt není kuchař: z vajíček udělal během krájení kaši. Ženám, které umějí vajíčka nakrájet mnohem lépe než on, to ale nevadí. „Já vás mám ráda, protože jste rychlej,“ chválí ho bez ironie jedna z nich.
To už se ale na stole před Hruškou objevují i láhve laciného španělského vína. Hruška jim propůjčil svou tvář i jméno a na turné je prodává za 199 korun. „Z každé láhve má 70 korun,“ vysvětluje mi Novotný. „Je dobrej. Prostě sestavil kuchařku z nápadů lidí. Vůbec nevím, proč mu nadávají,“ chválí Hrušku starší žena a odchází domů. Je nejvyšší čas. Na autogramiádu totiž právě dorazil i pár strážníků, ti pro změnu kvůli parkování Hruškova karavanu na chodníku. Ani jim neunikl geniální trik, s nímž se mi Hruškův manažer svěřil krátce předtím. „Určitě sis všiml mé finty se zúžením chodníku,“ zněla jeho slova. Všiml. A evidentně jsem nebyl sám. l
„Celé je to o tom, že ty lidi přijdou do hypermarketu, já tam budu mít tu Hruškovu figurínu, budou Vánoce a oni si přinesou těch osm stovek a koupí si i čtyři knížky,“ říká Hruškův manažer Novotný.
O autorovi| Petr Holec • holecp@mf.cz
