Nadšení z jedenáctimístné částky, již do Česka přivezl čínský podnikatel Jie Ťien-ming coby šéf představenstva firmy CEFC, dalo zapomenout na základní otázku: Odkud a proč ty peníze přicházejí? Neobvyklou dávku nezvídavosti dali v tom směru najevo sami aktéři transakcí, politici i většina médií.
Nejméně dvě z nich zašla ve svém nadhledu tak daleko, že k fotografiím pomenšího a obtloustlého generálního ředitele CEFC Chana Chauta připojila v popiskách jméno vyššího a štíhlého předsedy představenstva Jie Ťien-minga, prvního muže firmy; Číňan jako Číňan.
Otázky, co jsou řečení pánové i se svou firmou zač a jaké mají úmysly, tak zůstaly nejen nezodpovězeny, nýbrž povětšinou i nevyřčeny.
Zůstalo u konstatování, že CEFC je velká soukromá firma, objevuje se v žebříčku Global 500 časopisu Fortune a zkrátka investuje. Na první pohled to není nic divného; Čínané utrácejí po celém světě jako diví a Česko není výjimkou. Jak uvidíme, může taková míra nadhledu být riskantní.
Záměrně nepřehledná
Na druhý pohled – inu, na druhý pohled se nedozvíme dohromady nic, protože CEFC o sobě ani o svém šéfovi neříká nic podstatného. To málo, co lze z otevřených zdrojů vyčíst, si navíc často vzájemně odporuje. Obvykle spolehlivý zdroj Bloomberg (a další) tvrdí, že CEFC vznikla v roce 1980, kdežto na stránkách firmy je uveden rok vzniku 2002.
Tyto stránky vypisují seznam firem, jež jsou součástí konglomerátu CEFC; ovšem o jediné kliknutí vedle na týchž stránkách jsou dostupné zprávy o činnosti firem, jež seznam vůbec nezmiňuje. Zmatek nezmírňuje ani skutečnost, že zkratkou CEFC firma označuje jednak sebe samu a jednak svůj vlastní think tank, o němž ještě bude řeč (kromě dalších subjektů, které s firmou nemají nic společného a u nichž jde o pouhou náhodnou shodu názvů).
Navíc informace, které o sobě firma podává v angličtině a čínštině, se významně liší: zatímco například anglická verze mluví o celkovém obratu holdingu za rok 2013 ve výši 33,6 miliardy dolarů, čínská verze to udává jako obrat pouze z domácí scény s tím, že obrat celkový je několikanásobně vyšší. Stejně tak se vzájemně příkře liší i údaje o vlastnické struktuře firmy až o desítky procent.
Celkem vzato tedy je v informacích o CEFC pěkný guláš (snad tedy správněji kung-pao). Je velmi pravděpodobné, že takové mlžení má dobrý důvod: jednání firmy totiž přesně odpovídá postupu, který mají v popisu práce čínské subjekty, jejichž činnost by v českém kontextu nejlépe snesla označení vojenská rozvědka. Hypotézu, že ekonomický zájem je pouze jednou z mnoha motivací (a patrně nikoli tou nejdůležitější) razantního vstupu CEFC do Česka, navíc silně podporuje personální propojení firmy s příslušnými kruhy lidové osvobozenecké armády.
Mladý a úspěšný
Oč jde? Podle oficiálních firemních materiálů založil China Energy Fund Company současný šéf jejího představenstva Jie Ťien-ming, jenž letos 5. června oslavil osmatřicáté narozeniny. To je také nejstarší zmínka o jakékoli Jieově podnikatelské činnosti.
Namístě je otázka, jak se stane, že v pětadvaceti letech při nevalném vzdělání (dodnes má pouze bakalářský titul, jak firma uvádí, aniž by sdělila, v jakém oboru; o dva roky starší prezident Chan je na tom navlas stejně) zničehonic založíte firmu, která se za pár let dostane mezi největší nestátní podniky v zemi.
Musíte mít velice dobré krytí, zní odpověď, a v Jieově případě může být setsakra dobré. Myslí si to Mark Stokes, ředitel amerického ústavu Project 2049, jenž je patrně nejlepším západním zdrojem informací na téma politických poměrů v současné Číně.
Podle něj mají pravdu ty čínské zdroje, které tvrdí, že Jie Ťien-ming je vnukem muže, jenž se po smrti Mao Ce-tunga největší měrou přičinil o pád takzvaného Gangu čtyř, za jehož dvouleté vlády se ještě zintenzivnil teror Maovy Kulturní revoluce. Maršál Jie Ťien-ling se poté sám stal jedním z vůdců takzvané druhé generace.
Lidé z CEFC o šéfově původu nemluví, ale serveru South Sea Conversations jej nepřímo potvrdil jeden ze spolupracovníků think tanku CEFC (financuje jej firma s toutéž zkratkou, ačkoli oba názvy se liší – závěrečné C jednou značí committee, podruhé company). „Nehodí se o tom mluvit,“ odpověděl na přímou otázku Taj Sü, plukovník Čínské lidové osvobozenecké armády, vysokoškolský učitel a publicista radikálně jestřábích názorů – to jen pro ilustraci, kdo také pro CEFC pracuje.
Nikdo ani necekne
Pokud Jie Ťien-ming vděčí za svůj ostrý start rodinnému původu, dává to smysl hned po několika liniích. Maršál Jie si v půli sedmdesátých let vysloužil oddanost svých spojenců, budoucích postmaovských prominentů Teng Siao-pchinga a Si Čung-süna; první z nich se zanedlouho stal vůdcem celé země, druhý z nich je otcem dnešního prezidenta Si Ťin-pchinga. Číňané rodinné vazby ctí a politický vzestup Siho juniora koreluje s ekonomickým úspěchem Jiea juniora přinejmenším časově.
Další indicie jsou konkrétnější. Jie Süan-ning, nejúspěšnější ze synů maršála Jiea, se stal průkopníkem armádního podnikání. Dodnes fungující Carrie Corporation (v Číně funguje jako Kaili, aby se to nepletlo, podobně jako firma CEFC je doma známá jako Huaxin, ačkoli kromě toho v zemi existuje ještě jiný koncern téhož jména), první armádní exportní podnik svého druhu, je jeho dílem. Mladý Ťien-ming, pravděpodobně Süan-ningův syn, se měl od koho učit.
Přečtěte si: Objem čínského kapitálu v Česku dosahuje necelých pěti miliard korun
Süan-ning se kromě toho stal jakýmsi neformálním vůdcem takzvaných princátek, tedy potomků bossů z Maovy éry (přidávají se již i děti šéfů Tengovy generace 80. a 90. let – nikdo z nás nemládne). Ani to pozici mladého Jiea jistě nepoškozuje. „Huaxin? Tu firmu zná každý, je to princátkovic podnik, řídí tady všechno a nikdo se proti nim neodváží ani ceknout,“ citoval australský znalec současné Číny Andrew Chubb na serveru South Sea Conversations podle osvědčené novinářské praktiky taxikáře v provincii Chaj-nan.
Mocenská základna
Dalším argumentem pro teorii o politicko-vojenském pozadí Jieova úspěchu je skutečnost, že jeho předpokládaný otec si vybudoval mocenskou základnu v jedné z nejmocnějších organizací čínské armády. Stokes se domnívá, že Süan-ningova struktura je funkční dodnes, i když on sám oficiálně odešel do důchodu již před sedmnácti lety. Tou organizací je Styčný odbor Generálního politického oddělení Čínské lidové osvobozenecké armády – a tím se dostáváme k jádru věci.
Generální politické oddělení a především jeho elitní Styčný odbor (dříve trefněji pojmenovaný jako Odbor práce s nepřítelem) „obtížně hledají v současných demokratických zemích ekvivalent“, píší Mark Stokes a jeho kolega Russell Hsiao z ústavu Project 2049 v monografii věnované řečeným subjektům. „Fungují jako součást širšího politickovojenského zpravodajského systému.
Bylo by zjednodušující definovat je prostě jako špionážní organizace, protože pokrývají pouze zpravodajská témata, která mohou přímo ovlivnit vedení politické války,“ vysvětlují dále.
Komentář Jana Stuchlíka: Na hedvábné stezce
Politické válčení je termín, který v Číně vznikl v době občanské války mezi Maovými komunisty a Čankajškovým Kuomintangem (Mao slavil vítězství v roce 1949), a podle Stokese a Hsiaa od něho Peking nikdy neustoupil. Po dlouhá desetiletí byla tato činnost zaměřena především proti Tchaj-wanu, v posledních letech se však globalizuje.
Jak to vypadá v praxi? Stokes a Hsiao vidí základní funkce činnosti Styčného výboru jako duální – mají zároveň za účel zavazovat si přátele a rozkládat nepřátele. Obojí je založeno na co nejdetailnějším poznání zpravodajského cíle: „Přátelský mezinárodní styk, tedy navázání dobrých osobních vztahů s elitami politické, akademické a mediální scény, je klíčové. To zahrnuje sestavování psychologických a společenských profilů těchto elit a zejména těch jejich příslušníků, kteří jsou schopni ovlivňovat zahraniční a obrannou politiku.“
Takový způsob „válčení“ se podle Stokese a Hsiaa iniciuje provozováním neškodně vyhlížejících organizací s mezinárodním působením.
Zemanovská třešnička
Tento výklad se pozoruhodně přesně shoduje se známými fakty. Právě takových organizací existuje hned několik a vedení CEFC je v nich personálně provázáno přímo se špičkami Styčného odboru. Kariéra obou prvních mužů CEFC, Jie Ťien-minga a Chana Chauta, začala právě v takové organizaci jménem China Association for International Friendly Contact (CIAFC), což je na první pohled dobromyslný think tank s programy jako Vyhlídky na dobré sousedské vztahy a přátelsky naladěnou politiku. (Jestliže byl Jie v roce 2003 ve vedoucí pozici šanghajské pobočky CIAFC, lze předpokládat, že už v organizaci působil nějakou dobu předtím.)
Jako příslovečná třešnička na dortu pak působí Jieovo – špatně utajené – jmenování poradcem Miloše Zemana. Do popsané politickoválečnické skládačky zapadá stejně vzorově jako investice samotné. A deset miliard korun najednou nezní jako tolik peněz.
Když BIS píše o prezidentovi
Pro oznámení akvizic v České republice si čínská společnost CEFC nemohla vybrat lepší den než pátek 4. září 2015. V tentýž den totiž vydaly svoje výroční zprávy Bezpečnostní informační služba (BIS) a Vojenské zpravodajství, které se právě pronikání čínského kapitálu věnují.
„Díky postupné intenzifikaci investičních projektů Číny došlo k částečné ztrátě ekonomického vlivu Ruské federace v celém středoasijském regionu. Tento dlouhodobý trend se Rusku nepodařilo zvrátit ani po založení Euroasijského ekonomického svazu,“ varují vojenští zpravodajci.
A BIS přidává: „V případě čínské moci a jejích zpravodajských služeb se nesl rok 2014 ve znamení důrazu na vlivovou infiltraci do českých politických a státních struktur a sběr politického zpravodajství a to vše za aktivní pomoci některých českých občanů, včetně politiků a státních úředníků.“ Zpravodajcům je léta vytýkána nekonkrétnost. Ale tentokrát jim můžeme odpustit – ukázat prstem přímo na hlavu státu přece jen není úplně jednoduché.
Čtěte také:
Další úlovky Číňanů v Česku: Travel Service, Pivovary Lobkowicz a Empresa