Hrad podle všeho zúžil svou zahraniční politiku na to, kam vyšle a nevyšle hlavu státu. Je to pár dní nazpět, co prezident oznámil, že patrně nepojede do Ruska na oslavy konce druhé světové války. Vadila mu ostrá reakce tamního ministerstva zahraničí na to, že 21. srpen, tedy den okupace vojsky Varšavské smlouvy, bude nově v kalendáři památným dnem.
Vše ale zůstalo při starém. Miloš Zeman do Ruska odletí a prý si tam alespoň postěžuje. Bohužel o to vůbec nejde. Svou účastí na slavnosti kremelské propagandě poslouží vrchovatě. Stejně jako když se v roce 2015 účastnil v Moskvě oslav, ale vynechal vojenskou přehlídku.
Zeman alespoň neodjede do Číny na summit 17+1, tedy jednání Číny se zeměmi střední a východní Evropy. Na jednu stranu je to vlastně dobrá zpráva. Už i on si všiml, že z příslibu čínských investic se neuskutečnilo téměř nic. Prezident před čtyřmi lety odhadoval, že Číňané v tuzemsku investují za pět let 230 miliard korun. Je už zřejmé, že příští rok se součet zastaví na pár desítkách, u nichž navíc není jisté, jestli by se neodehrály i bez předchozích velkých proslovů o spolupráci. Pokud si vzpomeneme, že Zeman byl v roli prezidenta v Číně pětkrát a jaké tanečky se děly v Praze kolem návštěvy Čínské hlavy státu, člověka napadne, jestli nejsme tak trochu za tatrmany.
Češi nejvíc věří Čaputové a Zemanovi. Nejméně Kim Čong-unovi a Putinovi
Česko místo prezidenta pošle na summit 17+1 místopředsedu vlády a šéfa slabšího koaličního partnera Jana Hamáčka (ČSSD). Ale i to je chyba. Česko by mělo platformu bojkotovat úplně. Jak už víme, skoro nic zemi nepřinesla, navíc EU před ní varuje. Důvodem je to, že si Čína vybrala pár zemí, ať už kandidátů na vstup, členů EU nebo i členy eurozóny, a chce z nich udělat své trojské koně, kterými celistvost unie oslabí. Z EU dokonce zaznívají hlasy, že jako Čína tvrdě požaduje po ostatních uznávání své jednoty, tak stejně by to měla EU žádat po ní.
Zpět k prezidentovi. Zcela jistě chce být na konci své politické dráhy vnímán jako ten, kterého sice nikdy oficiálně nepozvali do Bílého domu, ale s ostatními mocnostmi vždy hrál vyrovnanou hru. Jenže nehrál a nehraje. To, co má publikum nyní přesvědčit o jeho síle, je ve skutečnosti jen hra na vlastní názor. Bezzubý vzdor v povolených mezích.
Protože vždycky, když byl Miloš Zeman potřeba, tak autoritářským režimům posloužil. V Číně prohlásil, že tam nepřijel poučovat o lidských právech, ale učit se, jak stabilizovat společnost. Rusku zase na parlamentním shromáždění Rady Evropy (PSRE) ve Štrasburku de facto uznal anexi ukrajinského území. Podobných věcí se odehrála celá řada. A ještě odehraje. Neskákejme Zemanovi na jeho novou hru.
Čtěte další texty Petra Weikerta