Čínská žízeň

PRAHA (mtc, il) - Úspěch v boji o získání kontroly na energetickými surovinami ohlásila minulý týden Čína. Ředitel třetí největší čínské společnosti CNOOC Fu Čcheng-jü oznámil, že od společnosti South Atlantic Petroleum kupují čtyřicetipětiprocentní podíl na podmořském nigerijském ropném poli Akpo za 2,3 miliardy dolarů. Jedním z vlastníků South Atlantic Petroleum je bývalý nigerijský ministr obrany Theophilus Danjuma, který je obviňován z porušování lidských práv. Nigérie je největším producentem ropy v Africe, její zásoby ropy jsou podle ročenky BP Statistical Review 2004 34 miliard barelů a 5000 miliard kubíků plynu.
Společnost CNOOC loni neuspěla ve snaze ovládnout americký Unocal, i když nabídla velmi vysokou cenu devatenáct miliard dolarů. Proti záměru Číňanů tehdy vystoupili politici a dali Říši středu na srozuměnou, že v souboji o přístup k ropě se na volný trh nehraje. Peking se proto začal soustřeďovat na Blízký východ a Afriku. Stranou zájmu ale nezůstávají ani ostatní lokality bohaté strategické suroviny.
V loňském roce se čínské ropné společnosti China National Petroleum Corporation (CNPC) podařily akvizice v Kazachstánu a v Indonésii a nyní je společně s indickou společností Oil and Natural Gas Corporation (ONGC) velmi blízko k získání 38procentního podílu v největším syrském producentovi ropy společnosti Al Furat Production Company. Indická společnost ONCG byla hlavním konkurentem čínské CNOOC v souboji o podíl na nigerijském ropném poli Akpo, ale indická vláda jí nakonec přikázala z tendru odstoupit. Důvod nebyl zveřejněn.
Spotřeba ropy v prudce rostoucí čínské ekonomice dramaticky roste a Peking zjevně pochopil, že nyní se hraje o rozdělení posledních známých využitelných zásob ropy a zemního plynu. V první polovině devadesátých let spotřebovávala čínská ekonomika ročně dva až tři miliony barelů ropy denně, v roce 2004 to bylo 6,6 milionu barelů denně a loni o dalších deset procent více. Je zřejmé, že jakmile ropa začne celosvětově docházet, bude pro jednotlivé země klíčové, kolik jí mají pod svou kontrolou. Ropa je základní surovina téměř všech vyspělých ekonomik, její nahrazení je velmi komplikované, a proto poptávka významně neklesá ani při růstu její ceny.