Čínský humbuk

29. 10. 2009

Navzdory impozantnímu vzestupu může inovační deficit brzdit udržitelný růst

Při přehlídce u příležitosti oslav 60. výročí Čínské lidové republiky se kolem Zakázaného města a po pekingské třídě Čchang-an valily tanky a rakety. Prapory vojáků mašírovaly v dokonalé souhře. Nahoře v těsné formaci létaly tryskové stíhačky. Avšak bezprostředně po tomto vojenském spektáklu jely alegorické vozy zdůrazňující méně bojovnou stránku Číny, to, čemu vedení říká „domácí inovace“. Na jednom voze značily tři metry vysoký mikroskop, obrovité zkumavky plné modré kapaliny a bílý teleskop vědeckotechnické úspěchy Číny. Na dalším byla umístěna replika rychlovlaku a proudového dopravního letadla jako znázornění ambic Číny v dopravě. Alegorický vůz ekologické energie byl ozdoben větrnými generátory a lemován stovkami pracovníků z energetiky v červených helmách, z nichž každý nesl solární panel.
Z tribuny posazené nad obrovský portrét Mao Ce-tunga u Brány Nebeského klidu dohlížel na průběh dění prezident Chu Ťin-tchao. „Čínský lid povstal,“ prohlásil Chu, přičemž citoval slova, která Mao pronesl na stejném místě před 60 lety. Země, dodal Chu, je „plna důvěry v zářivé vyhlídky velkého omlazení národa“.

Potvrzení správnosti, zatím Tímto triumfálním pocitem je dnes prostoupena celá Čína. Rychlé vzpamatování se pevninské Číny po celosvětovém finančním kolapsu zjevně potvrdilo správnost jejího druhu kapitalismu řízeného státem. Zatímco se Západ usilovně snaží o oživení, Čína je na dobré cestě, aby letos dosáhla osmiprocentního růstu, a chystá se předstihnout Japonsko jako druhou nejsilnější ekonomiku na světě a Německo jako prvního světového exportéra. Pevninská Čína teď vyráží vpřed v nových průmyslových odvětvích, předvádí domácí dopravní letadla, elektromobily a vysokorychlostní vlaky.
Když se však začne pátrat pod povrchem svalnatých statistik a humbuku o pokroku ve strategických odvětvích, ukáže se, že Čína není natolik připravena, aby se vyšvihla do role vůdčí globální ekonomiky. Odborníci obeznámení s halasně propagovanými čínskými úspěchy, jako jsou komerční proudová letadla a vysokorychlostní vlaky, uvádějí, že technologie, které je podporují, byly z velké části vyvinuty jinde. Na obzoru není žádná čínská obdoba firem Sony, Toyota nebo Samsung. Ačkoli stimulační balík Pekingu ve výši 586 miliard dolarů a zvýšení poskytování bankovních úvěrů o 150 procent podnítily impozantní růst, „otázkou,“ prohlašuje předseda banky Morgan Stanley pro Asii Stephen S. Roach, „je kvalita toho růstu“.
Jak připouští sám Peking, už nelze počítat s tím, že ekonomický model, který Čínu poháněl po tři desítky let, by ji dál posouval kupředu. Pevninská Čína prosperovala do značné míry díky výstavbě a vývozu nejrůznějšího spotřebního zboží, které chrlily továrny vyplácející nízké mzdy; dělníci si ukládali úspory do státních bank, které pak tyto peníze půjčovaly firmám, aby vyráběly další zboží. Avšak technologie a manažerské znalosti pocházely většinou od nadnárodních společností a náklady – znečištění, upadající sociální služby a propast zející mezi městskými boháči a venkovskou chudinou – se velkou měrou ignorovaly. Třebaže tento model poháněl mimořádný růst, Chu a další o něm teď mluví jako o „nevyváženém“ a „neudržitelném“.
Proto v posledních letech Peking ohlašoval novou ekonomickou vizi. Toto jsou její klíčové prvky: špinavé továrny budou nahrazeny odvětvími obnovitelné energie a rostoucím sektorem služeb; poptávku budou posilovat spíše čínští spotřebitelé než vyčerpaní Američané a Evropané; a předpokládá se, že místo toho, aby čínské firmy chrlily napodobené zboží za malý zisk, budou vytvářet inovační výrobky založené na domácích technologiích.
Zatímco se americký prezident Barack Obama připravuje na svou první státní návštěvu pevninské Číny 15. listopadu, někteří ekonomové se na vývoj Číny dívají skepticky. Ačkoli Peking splnil mnohé povinnosti k otevření trhu, k nimž se zavázal, aby se v roce 2001 stal členem Světové obchodní organizace, slíbené reformy, jako je umožnění větších zahraničních investic do telekomunikací a finančních služeb, se zastavily. V posledních třech letech posílil kontrolu státu nad ekonomikou neustálý tok směrnic proudící z řady ministerstev a z Národní komise pro rozvoj a reformu – nástupkyně starého ústředního plánovacího úřadu. Například v červnu komise nařídila, aby všude tam, kde je to možné, bylo v každém projektu financovaném vládou používáno pouze zboží vyráběné firmami v čínském vlastnictví.
Návrat státu je snadno pozorovatelný. Například obrovská většina nových půjček teď směřuje do podniků kontrolovaných vládou, kdežto méně než 20 procent končí v malých a středních firmách, které mají tendenci být soukromé, jak odhaduje Standard Chartered Bank. A ve strategických odvětvích, od větrných turbín až po generátory pro jaderné elektrárny, Peking upřednostňuje své národní přeborníky a snaží se omezovat roli zahraničních společností. „Svinují červený koberec,“ říká Joerg Wuttke, prezident Evropské komory v Číně, která nedávno zveřejnila na 584 stránkách oficiální zprávu, v níž se tvrdí, že Čína při otevírání své ekonomiky přibrzdila. Jeden obchodní představitel USA říká: „Zdá se, že se zaměření Číny přesunulo z urychlení tržních reforem k modelu pod větší státní kontrolou. To je velmi znepokojivé.“ Kromě zhoršování obchodních třenic by obnovený sklon komunistické strany ke kontrole mohl oslabit konkurenceschopnost Číny v zámoří. Ostré zásahy proti tomu, aby cizinci mohli v Číně podnikat, by usnadnily život čínským firmám doma. Nevýhodou je, že by jim to umožňovalo, aby nemusely zdokonalovat dovednosti potřebné k úspěchu mimo pevninu. A proud financí státním firmám a s nimi spjatým zasvěcencům způsobuje, že tvůrčí podnikatelé trpí nedostatkem kapitálu. „Vláda chce podněcovat inovaci a tvorbu pracovních míst, ale dělá pravý opak,“ prohlašuje ekonom Sü Siao-nien z China Europe International Business School v Šanghaji.
Už existují známky toho, že politika Pekingu podkopává přechod k vyváženější ekonomice, která by mohla pohánět růst na celém světě. Spotřebitelské výdaje, jež by měly být hlavní oporou nové čínské ekonomiky, se v posledním desetiletí propadly z 45 procent HDP a v současnosti činí asi polovinu úrovně USA. Roach z banky Morgan Stanley odhaduje, že plných 88 procent letošního růstu HDP bude pocházet z obvyklého zdroje: investic do vázaných aktiv v infrastruktuře, nemovitostí a ještě většího množství výrobních linek. V posledních dvou letech se čínská ocelářská kapacita zvýšila o třetinu a nevyužitá kapacita na pevnině se letos bude téměř rovnat objemu výroby USA a Japonska dohromady. „Jsme spíše svědky ústupu ke starému programu podpory výroby a vývozu ve velkém,“ říká David Hoffman, ředitel pro Čínu v obchodní skupině Conference Board.
K získání představy o tom, co může nastat, když Čína nebude transformovat svou ekonomiku, stačí zajet do jihočínského města Tung-kuan. Tisíce továren v průmyslovém centru v deltě Perlové řeky chrlí televizory, nábytek, hračky a zdánlivě nekonečný počet dalších výrobků pro spotřebitele na celém světě. Avšak protože čínský vývoz byl v září – jedenáctý měsíc nepřetržitého poklesu – nižší o patnáct procent, Tung-kuan je šokován. V okrese Čchang-pching, jemuž se kdysi říkalo „malý Hongkong“, jsou uzavřené továrny zarostlé plevelem. Karaoke bary a restaurace, jež kdysi hostily tisíce hongkongských a tchajwanských manažerů, kteří utekli, jsou tiché. Jistě, ekonomika provincie Kuang-tung je na dobré cestě, aby letos dosáhla devítiprocentního růstu, ale vděčí za to hlavně obrovským vládním výdajům na veřejné práce, jako jsou rozšíření letiště a jaderná elektrárna. „Tomu, čemu čelí Kuang-tung, čelí celá Čína,“ říká Wang I-jang, náměstek ředitele vývojového a výzkumného centra provincie Kuang-tung, odboru tamní vlády. „Musíme najít nové zdroje konkurenceschopnosti.“
V reakci na to Kuang-tung zahajuje razantní restrukturalizaci, o níž provinční stranický šéf mluví jako o „vyprázdnění klece a výměně ptáků“. Tung-kuan a osm dalších měst v deltě Perlové řeky stěhují továrny, kde dělníci pobírají nízké mzdy, do nových průmyslových zón 80 a více kilometrů dále na sever, do chudších částí provincie. Mají je nahradit ekologičtější odvětví, například biofarmaceutický průmysl, obnovitelná energie a informační technologie. Avšak naděje na prudký nárůst zahraničních investic zmařila globální recese. Proto Kuang-tung láká státem vlastněné společnosti odjinud z Číny a vyvíjí tlak na místní podniky, aby se staly novátorštějšími.
Daleko blíže k nové ekonomické vizi pokročili činitelé v jednotlivých oblastech po celé zemi. Čína průbojně prosazuje větrnou energii, ekologičtější polovodičové osvětlení a vysokorychlostní vlaky. Šanghaj, Peking a desítky dalších měst budují rozsáhlé sítě metra na doplnění už existujících dálnic. Aby Peking přesvědčil občany více utrácet a méně šetřit, rozšiřuje veřejnou zdravotní péči a dotuje malé automobily a elektrospotřebiče. Objevily se miliony malých soukromých firem a utlumila se mohutná státní průmyslová odvětví, jež poskytovala příspěvky a přídavky od narození až do smrti. Města a provincie podporují výdaje na výzkum, přeškolují dělníky a ucházejí se o investice v nových odvětvích jako biotechnologie, což přitahuje špičkové čínské vědce z USA. „Růst Číny se zdá být nezadržitelný,“ prohlašuje Žao I, vědec, který se na Northwestern University zabýval nervovým systémem a v současnosti je děkanem fakulty věd o živých organismech na Pekingské univerzitě.

Žádný inkubátor inovací Čínu však čeká v zavádění inovací dlouhá cesta. Na pevnině se podstatně zvýšily výdaje na výzkum a je tam největší zásobárna absolventů vědeckotechnických oborů na světě. Ovšem kromě internetových her země vytváří málo průlomových výrobků, což je v nemalé míře způsobeno věčným problémem rozbujelého padělání. Loni Čína vyvezla špičkové technologické zboží za 416 miliard dolarů. Když se ale odečtou pevninské podniky tchajwanských smluvních výrobců a takových firem jako Nokia, Samsung a Hewlett-Packard, Čína je v elektronice lehká váha. Až na pivo Tsingtao a chladničky Haier nižší cenové kategorie „čínské značky se v USA nevyskytují“, říká Kenneth J. DeWoskin, ředitel střediska China Research & Insight Center ve firmě Deloitte & Touche. Většina firem z pevninské Číny místo toho těží z existujících technologií a konkurují vysokým objemem a nízkými náklady komodit.
Vezměte si automobily. Desítky let se Peking snažil toto odvětví posilovat. Jenže Volkswagen, Toyota, Buick a další zahraniční značky dominují v sedanech střední velikosti a v SUV. Domácí automobilky jako BYD Auto, Geely a Chery měly úspěch ve vývoji subkompaktů, jež se prodávají za pouhých 4400 dolarů. V současnosti jsou velkou nadějí Číny v elektromobilech a hybridech. Peking mezitím zvyšuje podporu. Aby se dosáhlo cíle vyrobit 500 tisíc takových vozidel do roku 2011, ministerstvo vědy a techniky plánuje, že zařadí do provozu 60 tisíc elektrických autobusů a taxi a nabídne dotace kupujícím v třinácti městech.
Největší vzrušení vyvolala automobilka BYD Auto. Tato firma z Šen-čenu očekává, že letos prodá 400 tisíc aut, a její mateřská společnost je jedním z největších světových výrobců lithium-iontových baterií do mobilních telefonů, osobních počítačů a dalších přístrojů. V příštím roce plánuje, že v USA uvede na trh e6, pětimístný elektromobil napájený ze zásuvky s údajným dojezdem 400 kilometrů. Cena akcií BYD vyskočila tak vysoko, že desetiprocentní podíl legendárního investora Warrena E. Buffetta mu už vydělal papírový zisk přesahující miliardu dolarů. BYD slibuje, že do roku 2015 bude největší čínskou automobilkou a do roku 2025 předstihne Toyotu jako čelnou světovou značku, protože bude vyrábět deset milionů vozidel ročně – polovinu z nich na vývoz.
BYD má před sebou dlouhou cestu. Letos bude mít štěstí, když vyrovná svůj vývozní rekord 8000 vozidel z roku 2008, jež se všechny prodaly v Rusku a rozvojových zemích od Afriky po Latinskou Ameriku. Automobilka uvádí, že letos dodala na čínský trh jen asi sto svých hybridů F3DM za 22 tisíc dolarů napájených ze zásuvky – což je hodně vzdálené jejímu odbytovému cíli 4000 vozů. Co je největší předností automobilky BYD? Není to design, špičková technologie nebo nejmodernější způsob výroby. Místo toho je to celkem konvenční baterie, kterou BYD umí vyrábět lacino. „Výroba cenově dostupných výrobků je klíčová pro rozvoj odvětví elektromobilů,“ prohlašuje Henry Z. Li, generální ředitel firmy BYD pro mezinárodní prodeje. Automobilka BYD odmítla žádost o prohlídku svých továren, ale návštěvníci firemních závodů říkají, že baterie a elektromotory jsou tam montovány ručně dlouhými řadami dělníků v modrých uniformách, a nikoli roboty, které se ve většině tohoto odvětví staly běžnými. Jinou otázkou je, zda BYD nebo jiné čínské automobilky mají blízko k tomu, aby splňovaly evropské a americké bezpečnostní směrnice. „Na zralých trzích jsou bariéry velmi jasné a normy velmi vysoké,“ říká Ja-le Čang, ředitel pro Čínu v poradenské firmě CSM Worldwide z oboru automobilového průmyslu.

Západní technologie uvnitř Když se rozeberou další velmi vychvalované úspěchy zavádění inovací v tuzemsku, zjistí se, že je na nich málo čínského. Peking dlouho toužil po vlastním odvětví výroby komerčních letadel a příští rok má přijít na trh jeho první nabídka – devadesátisedadlové proudové letadlo na kratší vzdálenosti zvané ARJ21. Po něm přijde C919, letadlo na střední vzdálenosti až se 190 místy, které 9. září představila státem vlastněná Čínská korporace pro komerční letadla (Comac). Tento stroj, jenž má být zařazen do provozu v roce 2016, by měl přímo konkurovat boeingu a airbusu.
Západní experti obeznámení s letadly korporace Comac uvádějí, že jejich základem jsou starší proudová letadla vyprojektovaná před dvaceti lety firmou McDonnell Douglas ještě předtím, než ji získal Boeing. Na druhé straně avionika, motor a další klíčové systémy stroje ARJ21 pocházejí od takových západních dodavatelů jako Honeywell, General Electric a Rockwell Collins. „Čína chce být soběstačná a všechno vyrábět sama,“ říká Nathan K. Smith, letecký analytik firmy Frost & Sullivan zabývající se průzkumem trhu. „Ale nemá prostě schopnosti tato letadla vyvíjet bez západní technologie.“ Vyhlídka na to, že Comac bude konkurovat Boeingu a Airbusu mimo Čínu dokonce i od nynějška za dvacet let, je podle Smithe „nejistá sázka“. Korporace Comac odmítla žádosti o rozhovor.
Některé záměry čínské průmyslové politiky skončily nezdarem. Peking například dlouho považoval za klíčové odvětví výrobu polovodičů a od roku 2005 bylo postaveno osm nových závodů na výrobu křemíkových desek – některé vydatně dotované. Cílem bylo začít konkurovat v nízkonákladové smluvní výrobě pro zahraniční firmy v oboru konstruování čipů. Avšak čínské továrny na výrobu křemíkových desek spoléhají na technologie, které jsou nejméně dvě generace pozadu za technologiemi používanými na Tchaj-wanu, v USA, Japonsku a Jižní Koreji a z nichž jen malý počet někdy dosahoval zisku. V nejhorší fázi recese minulou zimu bylo nevyužito 60 procent čínské kapacity. Avšak vzhledem k tomu, že závody na výrobu desek další generace stojí od tří miliard dolarů výše, rýsuje se velké zemětřesení, míní Len Jelinek, analytik z oboru polovodičů v průzkumné firmě iSuppli. „Většina čínských společností nemá technologii a peníze na investice do výzkumu a vývoje, aby zůstaly ve hře,“ prohlašuje.
Čína má samozřejmě spousty bystrých podnikatelů, kteří zaměřují své společnosti novými směry. Začínají využívat technické talenty na pevnině, kladou důraz na design a přeorientovávají zastaralé výrobní závody, aby objevovali nové příležitosti. Typickým příkladem této změny je skupina Devotion z Kuang-čou. Hlavní obor podnikání společnosti založené před 17 lety – výrobu obrovských naftových kotlů pro továrny a velké budovy – postihlo zpomalení, vzrůstající ceny paliv a stupňující se úsilí vlády snižovat znečištění ovzduší. Odbyt jí v první polovině roku prudce klesl o 45 procent a její akcie kótované v Singapuru se obchodují pod úrovní nabídkové ceny z roku 2003.
Společnost Devotion proto přesunula svou pozornost na biopaliva a kotle, které je spalují. U jejího sídla jsou hromady rozbitých dřevěných palet, kontejnery plné kukuřičných a rýžových plev, políčko s orobincem (zdrojem paliva, který během několika týdnů může vyrůst do třímetrové výšky) a mohutná rafinerie, která takové materiály mění v bioplyn, olej a hořlavé pelety. Devotion nabízí instalování kotlů zdarma a tvrdí, že si peníze vydělává dlouhodobými kontrakty na prodej biopaliv. Uvádí, že v současnosti má 30 zákazníků na biopaliva a klade si za cíl ztrojnásobení odbytu na 600 milionů dolarů během pěti let, přičemž zvýšení bude pocházet z výrobků a služeb z oblasti nových energií. Jelikož ale naftové kotle tvoří 90 procent odbytu, bude muset překonat těžké časy. Biopalivový byznys „je stále ještě malý“, připouští Ma Ke, prezident společnosti Devotion.
Vzhledem k mnoha signálům pokroku v Číně se snadno zapomíná, že zůstává nerozvinutou ekonomikou, kterou čekají nezměrné úkoly. Ano, má obrovskou mladou populaci, nadané podnikatele a vědce, ctižádostivé vedoucí činitele – a spoustu peněz. Je tedy pravděpodobné, že jednoho dne Peking zvolí správný program. Čínské ekonomické reformy se však rodí už tři desítky let. To je o několik let déle, než Mao Ce-tung a jeho stoupenci zaváděli svůj extrémní druh socialismu. „Japonsku a Jižní Koreji to trvalo 30 let, než provedly podobnou transformaci“ na ekonomiku poháněnou zaváděním inovací, spotřebitelskými výdaji a službami, prohlašuje ekonom Ting Li z Akademie společenských věd v Kuang-tungu. „Naše očekávání nemohou být příliš velká.“ Ovšem předpoklady, že se z Číny stane supervelmoc, jsou velké doma i v cizině. Čím déle bude Peking čekat na aktualizaci svého omšelého růstového programu, tím déle to bude Číně trvat, než tento osud naplní.

Tabulka: Čína triuimphant? Čína postupuje mílovými kroky v sofistikovaných odvětvích, ale skeptici tvrdí, že mnoho jejích výrobků spoléhá na dováženou technologii, a zpochybňují, zda firmy na pevnině jsou dost novátorské, aby mohly soutěžit v zámoří. Zde je několik příkladů:
AUTOMOBILY
Automobilky BYD, Chery a Geely vévodí čínskému trhu s malými vozy a vyvolávají hodně rozruchu kolem svých elektromobilů. Ve větších modelech však zaostávají za zahraničními značkami a jejich vozy nemusejí splňovat západní normy kvality a bezpečnosti.
DOPRAVNÍ LETADLA
Příští rok přichází na trh první čínské komerční proudové letadlo, devadesátisedadlový stroj ARJ21, a do roku 2016 bude zařazeno do provozu letadlo se 190 sedadly. Odborníci však uvádějí, že tyto stroje vycházejí ze starších konstrukcí firmy McDonnell Douglas a že stěžejní systémy dodají cizinci.
ČIPY
Pevninská Čína vybudovala od roku 2005 osm závodů na výrobu křemíkových desek. Minulou zimu však bylo nevyužito 60 procent kapacity a málo čínských výrobců čipů dosahovalo někdy zisku. Čínská technologie je navíc nejméně o dvě generace pozadu za globálními lídry.
SOLÁRNÍ ENERGIE
Čína vyrábí 35 procent všech solárních článků na světě, ale má obrovskou nevyužitou kapacitu. A její silnou stránkou je starší technologie využívající polysilikonu, kdežto trh přechází na obtížněji vyráběné články na bázi pružných materiálů.
Pramen: iSuppli, Frost & Sullivan, BusinessWeek

Box: KOLÉBKA ZELENÉ REVOLUCE Experiment z Ta-lienu v inovaci možná ukazuje cestu celé Číně
Pete Engardio
V zemi známé městy plnými znečištění a bezpočtem továren, z nichž se valí kouř, skýtá Ta-lien na rozeklaném severovýchodním pobřeží Číny příjemnou úlevu. Toto kopcovité město se šesti miliony obyvatel, plné svěžích zelených prostorů, je často přirovnáváno k San Francisku. Sia Te-žen, bývalý děkan univerzity a v současnosti šéf městské organizace komunistické strany v Ta-lienu, ukazuje rukou přes okno směrem ke čtvrti osázené zelení, kde stojí nízké kancelářské budovy. Před patnácti lety, říká, „oblast, kde teď sedíme, byla plná chemických závodů“. Tyto továrny a mnohé další, které kdysi obklopovaly malebný městský přístav, byly zavřeny nebo přestěhovány, nahrazeny rychle se rozšiřujícími softwarovými firmami, podniky z oboru zelených technologií a servisními společnostmi, které se stávají novými ekonomickými pilíři Ta-lienu.
O podobně výrazné změny se pokoušejí města od Čchung-čchingu na jihozápadě až po Tchien-ťin a Šanghaj na východě. Ačkoli transformace Ta-lienu je sotva úplná – hned vedle na pobřeží staví jedna petrochemická společnost kontroverzní závod za 700 milionů dolarů – dospěla možná nejdále v realizaci vize Pekingu o ekonomické budoucnosti: nahrazení ušpiněných továren, kde stačí nízká kvalifikace, inovačními zelenými odvětvími. „Potřebujeme změnit způsob, jak naše ekonomika roste, a vydat se na novou cestu industrializace,“ říká Sia.
Ekonomiku Ta-lienu do značné míry pohánějí společnosti, které poskytují subdodavatelskou práci pro Japonsko a další asijské sousedy. Město se pyšní 400 softwarovými firmami, jež se podílejí jednou miliardou dolarů na ročním vývozu a nabízejí 60 tisíc pracovních míst – očekává se, že tento počet dosáhne 200 tisíc během tří let. Oracle, Fidelity Investments, Nippon Telephone & Telegraph, Citigroup a Minolta, všechny tyto firmy investovaly v Ta-lienu a Intel staví v těsné blízkosti města svůj první asijský závod na výrobu křemíkových desek.
Místní činitelé jsou průkopníky nových strategií na podporu zavádění inovací. Zdůrazňují spolupráci mezi univerzitami, vládními ústavy a soukromými firmami v nově vznikajících technologiích jako polovodičová osvětlovací zařízení, vodíkové palivové články do automobilů a nanomateriály. Vedoucí představitelé Ta-lienu „zcela jasně vědí, co je třeba k úspěchu v inovační hře“, prohlašuje Denis Fred Simon, profesor Pensylvánské státní univerzity, který pomáhá vytvořit ve městě výzkumné středisko pro čistou uhelnou technologii.
Dalším klíčem k růstu může být 33 malých podnikatelských inkubátorů v Ta-lienu. Tyto organizace, vytvořené po vzoru podobných iniciativ v Silicon Valley, nabízejí nízkonákladový laboratorní a kancelářský prostor nově založeným technologickým firmám a pomáhají jejich zakladatelům zdokonalovat podnikatelské plány a hledat investory. „Máme nový model transferu technologií z univerzit,“ uvádí Liou Siao-jing, energická ředitelka městské kanceláře pro vědu a techniku, která napsala svou rigorózní práci k získání titulu Ph.D. o inkubátorech. „Chci, abychom všechno, co financujeme, bylo zaměřeno na výrobky, ne na výzkumné studie.“