Žádná aféra kolem zpravodajců není úplně náhodná
Bývalý ministr bez portfeje Pavel Bratinka často říkával: „Když čtete noviny, musíte mít stále na mysli, že pouze čtete noviny.“ Úvahu o současné pozornosti médií upřené k Bezpečnostní informační službě (BIS) je z dobrých důvodů vhodné začít právě tímto bonmotem. Směřuje totiž k systematickému získávání a udržování odstupu od „mediální reality“. A odstup je pro reflexi podmínkou sine qua non. Proto není vhodné hovořit o „úniku informací z BIS“, ale o tom, že některá média zveřejnila zprávu o úniku informací z této služby. Tím získáme určitý odstup a povědomí o tom, že by to mohla, ale také nemusela být až tak úplně pravda. Hodí se vzpomenout oblíbeného rčení zpravodajské sekretářky Ilonky, že „nejhorší smrt je z úleku“. A trapně si naběhnout, to je ve zpravodajských záležitostech velmi snadné. Existuje pak již jen jedna horší věc: Nebýt za hlupáka, ale za slouhu.
Kromě limitované věrohodnosti zveřejněných informací je třeba dále brát v úvahu jejich omezenou šíři a jim příslušný kontext - a to aniž by byl předpokládán něčí zlý úmysl. Poněkud záhadnou je v tomto případě otázka načasování. Původní událost (vynesení informací z BIS) se snad měla odehrát před čtyřmi lety, iniciační příhoda, která celou aféru mediálně odstartovala (přiškrcení sledovače BIS Karlem Randákem), pak asi před třemi týdny. Se zveřejněním čekala Sabina Slonková údajně do doby jistého potvrzení informace. V té době se ovšem, propuštěn na týdenní vycházku, pohyboval na svobodě za údajnou organizaci její vraždy odsouzený Karel Srba. Ovlivnily-li Slonkovou tyto subjektivní důvody, je to pochopitelné. Opačně by tomu bylo, kdyby načasování ovlivnily důvody vnější.
Jak může celá záležitost vyústit? Možná jde skutečně o malou aférku, načasovanou a nafouknutou, která by mohla přispět k výměně ředitele (která by měla i bez toho nastat systémově). Pak by šlo o mediálně vděčný folklór, z něhož by měly být vyvozeny pouze standardní obecné důrazy za pečlivost při zabezpečování informací. Možná však jde o velký problém, který by mohl spustit dominový efekt (a neřešil-li by se hned, pak by spustil už lavinu). Dobrá analýza příčin a předpokladů, které tento únik umožnily a způsobily, by však asi přinesla nelichotivý obrázek naší doby: Proč by pak zrovna zpravodajské služby měly být v pořádku? Nelze opomenout ani možnost, že jde o fiktivní problém, mající zlegalizovat jistou zpravodajskou aktivitu BIS. Otevírá se tím prostor pro všelijaké mudrování, nicméně z nuzného charakteru této „vyprošťovací legendy“ by se dalo odhadovat na aktivitu spíše méně než více zákonnou. Dokonce by se mohla vtírat myšlenka na politicky motivovanou akci - a to by už bylo zlé, velmi zlé.
Shodným závěrem všech tří variant je katastrofální dopad na prestiž BIS a reálné ohrožení ochrany významných ekonomických zájmů republiky, což je jedním z hlavních úkolů služby. Logickým se potom jeví okamžité ukončení funkčního období ředitele. Druhá a třetí varianta by pak naváděly k myšlence zrušení celé služby a postavení nové, na zelené louce, s minimem původních příslušníků (principiálně zhruba řešení, jaké mělo nastat při rušení StB v roce 1990). Měl by být urychleně přijat zákon o kontrole zpravodajských služeb - krásný Bratinkův návrh leží v análech Úřadu vlády již skoro deset let! A parlamentní kontrolní orgán by si měl konečně zřídit permanentní pracovní skupinu, složenou zejména ze zpravodajských veteránů, jejíž činnost by zaručovala kontinuitu kontrolní činnosti sněmovny. A jestli se zdá, že by tato pracovní skupina podporou poslanecké kontrolní činnosti vlastně tak trochu kontrolovala zase poslance, tak by to vůbec, ale ani trochu nevadilo. Takto se totiž zdá, že leckterý poslanec je úmyslně prověřen k seznamování s utajovanými informacemi i s pořádnou hroudou másla na hlavě a jako takový je pak velmi měkounký a přátelsky naladěný. Plyšový poslanec, kontrolující tajnou službu, je takříkaje na dvě věci!
Na závěr ještě jednou bývalý ministr Bratinka. V rozhovoru s šéfem parlamentní kontroly Jaroslavem Baštou kdysi řekl: „Budeme se snažit vytvořit takovou podobu zpravodajského systému, aby byla pro nás akceptovatelná i v době, kdy budeme v opozici.“ Zlatá slova. Bratinka na Hrad!
