Restituce církevního majetku a rozpočtová unie posloužily jako záminka k vládním bojům. Vládní koalice nevynechá jedinou příležitost k vzájemnému okopávání kotníků, přičemž napětí mezi ODS, TOP 09 a Věcmi veřejnými roste, a dokonce leckdo pošilhává po alternativním vládním uspořádání.
Foto: Jan Zátorský/MFDnes/Profimedia
V uplynulém týdnu proběhly hned dva vládní otřesy. Při tom prvním, v němž šlo krom jiného o 56 miliard korun pro církve, překvapili představitelé Věcí veřejných snad i sami sebe. A to tím, jak se jim znovu podařilo chytit se do vlastní pasti.
Preference véčkařů se již řadu měsíců drží hluboko pod pětiprocentní hranicí, která dává šanci na vstup do Poslanecké sněmovny. A tak je napadlo udělat zase jednou ve vládě rebelii. Navrácení majetků církvím podle různých průzkumů odmítá zhruba 70 procent veřejnosti, takže tah Věcí veřejných, které couvly od dřívější koaliční dohody, byl z pohledu upadající strany vcelku pochopitelný.
Jenže taktici VV zřejmě neumějí myslet více než jeden tah dopředu. Nejspíš počítali s tím, že TOP 09 a ODS od uzákonění restitucí ustoupí v obavě z pádu vlády a podaří se minimálně mnohamiliardové téma znovu otevřít. Jenže véčkaři podcenili míru zainteresovanosti zejména TOP 09, která je z valné části tvořena bývalými lidovci, a ti zase mají letité vztahy s katolickou církví.
Právě pod vlivem lidovců a zejména Miroslava Kalouska málem protlačila v roce 2008 církevní restituce tehdejší vláda Mirka Topolánka. Tehdy šlo o navrácení třetiny majetku a náhrady 83 miliard, které by se vyplácely po 60 let, a i s úroky by částka činila zhruba 270 miliard korun. Dohodu nakonec ve Sněmovně zhatili zejména rebelové z ODS v čele s dnes již bývalým poslancem Vlastimilem Tlustým.
Véčkařský trapas
Za Nečase už něco takového nehrozilo. Mimochodem – vztahy mezi občanskými demokraty a katolickou církví se zlepšily poté, co kardinála Miloslava Vlka nahradil v čele pražského arcibiskupství Dominik Duka. Část ODS totiž následuje svého zakladatele Václava Klause, který s Dukou udržuje nadstandardní vztahy, o čemž svědčí i fakt, že se po letech sporů společně dohodli na správě svatovítské katedrály.
Véčkařům vadila především skutečnost, že restituce v době všeobecného šetření zatíží státní pokladnu. Nejdříve chtěli začít církve vyplácet až ve chvíli, kdy ekonomika znovu poroste, poté se aspoň urputně snažili z Kalouska vymámit, z jakéže rozpočtové kapitoly peníze půjdou. Podle předsedy VV Radka Johna jim měl přitom premiér Petr Nečas vyhrožovat, že nepodpoří-li vyrovnání s církvemi, ve vládě mají utrum.
Vše skončilo nastavovaným jednáním širšího stranického vedení Věcí veřejných, které v tajném hlasování stále dosahovalo výsledku 5:5, takže si Kalousek mohl z koaličních partnerů tropit žerty, že nevědí, co chtějí, ale nedají pokoj, dokud to nedostanou. A – světe div se – když Kalousek tedy přislíbil, že částky půjdou z kapitol jeho ministerstva, véčkaři zjistili, že jim vlastně církevní restituce až tak nevadí.
Vláda tak mohla schválit následující: Stát 17 církvím (dominantně však církvi katolické) vyplatí od roku 2013 za 13 let 59 miliard korun. Přitom bude zohledňovat inflaci. Celkově by se tak suma mohla vyšplhat až na 96,24 miliardy. Církve mají dostat zpět 56 procent majetku, o který přišly za minulého režimu, v hodnotě okolo 75 miliard.
Církve jsou přitom dosud financovány státem, který prostřednictvím ministerstva kultury přispívá například na platy duchovních, církevní administrativu či údržbu a opravy církevního majetku. Právě majetkové vyrovnání má tento systém ukončit, nicméně zhruba 17 let od roku 2013 bude trvat přechodné období, kdy se stát na financování církví bude nadále podílet.
Véčkařská rebelie tedy vyzněla zcela naprázdno, takže jejich vicepremiérka Karolína Peake mohla pouze konstatovat, že vláda překonala „jednu z mnoha křižovatek, na kterých se koalice ocitla“.
Prezident se zlobí
Další, možná ještě tvrdší rána potkala křehkou koalici ve čtvrtek, kdy se ministr zahraničí a šéf TOP 09 Karel Schwarzenberg nechal slyšet, že opustí vládu, pokud se Česko nepřidá k unijní dohodě o stabilizaci rozpočtů, čímž přímo rozzuřil prezidenta Václava Klause.
Poněkud zvláštní je, že Schwarzenbergova výzva přišla ve chvíli, kdy ani nebylo jasné, na čem se Unie (rozuměj Angela Merkelová a Nicolas Sarkozy) dohodne. Spíše se zdá, že jak šéf diplomacie, tak první muž Hradu prostě měli chuť se zas jednou trochu pohádat.
Návrh smlouvy, která má být dohodnuta na bruselském summitu 29. ledna, počítá s posílením rozpočtové kázně. Má mimo jiné vymáhat dodržování maastrichtských kritérií, pokud jde o limit celkového státního dluhu ve výši 60 procent HDP a deficit státního rozpočtu ve výši tří procent HDP.
Paradoxem je, že se proti smlouvě ostře postavila ODS, když z ekonomického hlediska Unie vlastně chce totéž co vláda v Česku, která počítá s postupným přechodem k vyrovnaným rozpočtům. Naopak sociální demokracie, která jinak vládě kvůli škrcení rozpočtů nemůže přijít na jméno, se zastala prounijního Schwarzenberga.
Klaus si ve čtvrtek v Radiožurnálu vyšlápl na TOP 09: „Jako prezident se nemohu smiřovat s tím, aby jedna politická strana dvakrát za den a půl vyhrožovala odchodem z koalice, za prvé, jestli nebudou církevní restituce, za druhé, jestli nebude podepsána ta evropská smlouva, takhle se politika vést nedá. Já myslím, že je třeba už to straně TOP 09 a zejména panu Schwarzenbergovi říci velmi jasně.“
Církevní restituce i EU tedy tentokrát posloužily jako záminka pro boje na domácím hřišti. Věci veřejné i TOP 09 se zjevně chtějí alespoň naoko od vlády odstřihnout – přeci jen je letos čekají důležité krajské a senátní volby. Premiér Nečas (a jeho ODS) se opět projevil jako nejslabší článek koalice. No a Klaus? Ten už prostě nemůže dál vystát „eurohujerského“ ministra zahraničí, takže se z Hradu a z jeho spřátelených skupin v ODS dá opět čekat tlak na jiné vládní řešení postavené na dohodě ODS a ČSSD. Vše tak nasvědčuje tomu, že i v letošním roce bude v naší politice veselo.
