Čistá voda politická

Na peníze z Bruselu máme nárok bez ohledu na subjektivní pocity úředníků

Jsou to tvrdá čísla. Kdyby musel region Hradce Králové uskutečnit projekt doplnění kanalizačních systémů rekonstrukce čistírny odpadních vod bez dotace z fondu soudržnosti EU, zvedla by se cena stočného pro čtyřčlennou rodinu ročně o 2016 korun na částku 5472 korun. Celkový výdaj rodiny za vodné a stočné by činil 9072 korun. To znamená už v prvním roce splácení peněz na realizaci projektu celkové zvýšení tarifu o 26 procent. „Takový nárůst je ze sociálněpolitického hlediska nepřípustný,“ uvádí hradecký primátor Otakar Divíšek.
Vystihl tím přesně situaci, v níž se mnoho českých obcí právě nalézá. Při vstupu do Evropské unie jsme se zavázali vybudovat či rekonstruovat vodárenské a zejména čistírenské stavby do roku 2010. A bez evropských dotací to nepůjde. Běžná česká domácnost nemá na to, aby platila vodné a stočné odpovídající skutečným nákladům. Docílit plné návratnosti nákladů se při předpokládaném tříprocentním meziročním růstu tarifu podaří nejdříve za třicet let.
Do té doby bude muset být vodárenství dotovaným odvětvím.
Kromě toho příliš vysoký tarif, způsobený hrazením investičních nákladů, by vedl k omezování hygieny, k odpojování domácností od vodárenských sítí a k obnově místních studen, jejichž závadná voda by mohla vyvolávat dlouhodobé zdravotní problémy i epidemie nakažlivých nemocí. Náklady na léčení by pak mohly přesáhnout prostředky ušetřené na dotacích.
Česká politická reprezentace však musí čelit snaze bruselských úředníků zabrzdit vyplácení už vyčleněných dotací vodohospodářským projektům. Evropské výhrady jsou však nejasné (viz EURO 37/2006 a 40/2006). Generální ředitel pro regionální politiku Evropské komise Graham Meadows při své nedávné návštěvě Prahy nabízel české straně, aby peníze určené pro „čistou vodu“ raději přesunula na podporu méně konfliktních dopravních či jiných ekologických záměrů.

Přijďte se zákonem.

Meadowsův názor rozhodně nesdílí ministr pro místní rozvoj Petr Gandalovič: „Zatímco v oblasti vodárenství má Česko nad sebou Damoklův meč přechodného období do roku 2010, v oblasti dopravy nám nic takového nehrozí. Jakkoli si uvědomuji důležitost budování dopravní infrastruktury, jestliže se odsune projekt dálnice o rok, tak po nás nikdo nebude chtít žádné sankce. Když však nebudeme schopni čistit odpadní vody do té kvality, k níž jsme se zavázali, tak na nás ty sankce nepochybně spadnou.“ Počátkem týdne jednal Gandalovič v Bruselu o vodohospodářských dotacích s komisařkou Evropské komise Danutou Hübnerovou. Slíbila, že se její direktorát bude čtyřmi navrženými projekty (z jedenadvaceti dosud nevyřízených) znovu a intenzivněji zabývat. Jednání o nich by měla proběhnout včas, aby jejich předkladatelé případně ještě stačili začít čerpat pozastavené dotace v hodnotě půldruhé miliardy korun. Zároveň slíbila, že osobně dohlédne, aby se schválením projektů řádně a rychle zabývaly i ostatní direktoráty, které měly k předloženým návrhům rovněž dílčí výhrady.
Gandalovič zaujímá vůči Bruselu tuto pozici: „Myslím, že diskuse nemůže být o tom, co komu vadí. Jednoznačným tématem hovorů musí být dodržování zákona. Buďto komise přijde s nějakým zákonem, s nímž je naše vodárenství v rozporu – a pak musí ten rozpor jasně identifikovat, a dokonce by měla s Českou republikou zahájit řízení. A nebo není schopna žádný právní rozpor najít, a pak nám nemůže jenom na základě nějakého subjektivního pocitu tuto podporu odepřít,“ je přesvědčen ministr.

Provozní, nebo vlastnický?

Účastníky semináře, který koncem září v Senátu uspořádal jeho výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, nejvíc zarážela neochota bruselských úředníků uvést přesné výhrady k předloženým projektům. Složení diskutujících bylo přitom velice různorodé, od předsedy Poslanecké sněmovny, přes senátory, ministra pro místní rozvoj a různorodé vládní úředníky až po primátory a starosty dotčených měst a obcí. Přítomným expertům nejvíc vadilo, že zpráva Meadowsova ředitelství, předložená až po dlouhém vyjednávání, byla nedostatečná, pomíjela řadu aspektů a neuvedla ani jména autorů. A tak experti byli velice rozladěni z toho, že nevědí, s kým o těch nedostatcích vlastně polemizovat. Začátkem listopadu by se na poslední chvíli měli konečně s experty sejít.
Nicméně takřka všechny obecné připomínky se nějak točí kolem takzvaného provozního modelu smluv, které uzavřela vodohospodářská sdružení obcí se soukromoprávními provozovateli.
Ministr Gandalovič má s tímto modelem zkušenost, ví, co v Bruselu obhajuje. „Jako primátor Ústí nad Labem jsem byl členem představenstva Severočeské vodárenské společnosti. Nejsem podjatý, hájil jsem v něm spíš zájmy vlastníků než zájmy provozovatelů. Navzdory vzájemnému přetahování musím odpovědně říct, že provozovatelský model v žádném případě není nefér vůči městům a obcím. Naopak zachovává jim jistotu, že veškeré vlastnictví je stále pod jejich kontrolou. Vodohospodářská zařízení přitom provozuje firma, která má know-how, pracuje efektivně, umí šetřit náklady a pracovat s lidmi,“ vysvětluje Gandalovič a dodává: „Větší nebezpečí částečného úniku peněz do soukromého sektoru vidím spíš u smíšeného modelu, v němž mají nebo by mohly mít majetkový podíl soukromé společnosti a který spíš preferuje Evropská komise. V provozovatelském modelu dotace rozvíjejí vlastnictví a zůstávají pod plnou kontrolou obcí.“ A jaký dojem si ministr Gandalovič odnesl ze setkání s komisařkou Hübnerovou? „Pochopila, že zpochybňování vodohospodářských dotací má v České republice intenzivně politický rozměr. A že kdyby ty dotace měly propadnout, nepříznivě by to ovlivnilo ceny vodného a stočného, což naši občané vnímají velice citlivě,“ myslí si Gandalovič.

Ukázkový případ.

Jedním ze čtyř Bruselem zadržovaných projektů je doplnění kanalizačních systémů v Hradci Králové a Novém Bydžově a rekonstrukce hradecké čistírny odpadních vod za 693 milionů korun. Z fondu soudržnosti město žádalo uvolnění 61 procent výsledné částky, zbytek si zajistilo z místních zdrojů. Vlastníkem vodárenské infrastruktury v hradeckém regionu je společnost VAK Hradec Králové (VAK HK) s více než stovkou municipálních akcionářů, z nichž největším je krajské město se skoro šedesáti procenty. Pouhých osm procent společnosti VAK HK připadá na drobné akcionáře.
Operátorem vodních a kanalizačních soustav společnosti VAK HK je podle loni uzavřené dlouhodobé smlouvy firma Královéhradecká provozní ze skupiny Veolia. I v ní si však město zajistilo 34 procent, která umožňují městskému zastupitelstvu dostatečně kontrolovat její chod, nákladovou strukturu i tvorbu vodného a stočného.
„Kde je tedy problém?“ ptal se na senátním semináři hradecký primátor Otakar Divíšek a zdůraznil: „Vlastníkem infrastruktury je převážně veřejný sektor, kterému v našem případě navíc patří i třetina společnosti provozovatele. Jaké zvýhodnění oproti vlastníkovi má při dotacích provozovatel, když cena vodného a stočného je odvozena především z výše nájmu, který provozovatel platí vlastníkovi?“ Vzhledem k dotacím do dopravy, preferovaným Meadowsem, si Divíšek neodpustil poznámku: „Cožpak nejsou při budování komunikací zvýhodňováni všichni účastníci, veřejní i soukromí?“ Na primátorově reakci bylo patrné, jak nevstřícnost bruselské exekutivy ohrožuje důvěru v Evropskou unii: „Bruselští vyjednavači ve vodárenství pokládají naši zemi za lokajskou a poníženou, neberou nás jako řádného člena unie, domnívají se, že úroveň našeho vodárenství je nízká, že nám chybí standardizace a legislativa. Chtějí nám doporučovat, jaké smlouvy máme uzavírat, a zpochybňují rozhodování municipálních akcionářů,“ zlobil se Divíšek.
Ale na druhé straně si nedokáže představit odpovědnost vodárenských společností, případně jejich vlastníků, za sankce Evropské unie, kdyby plánované rekonstrukce do roku 2010 neuskutečnili.