Objeví-li se nový samec na scéně, mají se mít mláďata počatá jeho předchůdcem na pozoru. Tak to v živočišné říši chodí, zcela běžně v naší evoluční větvi u primátů. Gorilí nebo šimpanzí samci, kteří se dostanou do vůdčího postavení, běžně provádějí populační čistku, jež spočívá v tom, že pozabíjejí mláďata, která nenesou jejich geny. Evoluční primatologové to vysvětlují prostřednictvím teorie reprodukční strategie, podle níž je infanticida cestou, jak maximalizovat počet potomků nesoucích geny příslušného dominantního samce. Nemusí se vám to líbit, ale logiku to má. Samice vyšších primátů věnují péči o mládě mnoho let a mají velmi dlouhé intervaly mezi jednotlivými porody. Naopak samci nejsou na vrcholu sil bůhvíjak dlouho, a pokud se mají jejich geny v populaci otisknout, je v jejich zájmu samice přivést co nejrychleji k ovulaci, a tedy přinutit k ukončení péče o stávající mládě. Vědí, že je třeba spěchat, neboť i oni mají moc jen na chvilku.
Pokud máte pocit, že tyhle reprodukčně-mocenské strategie jsou našemu druhu cizí, pak jste na omylu. Pouze šimpanzi bonobo jsou čestnou výjimkou, neboť řeší svoje konflikty nikoli válčením, ale sexuálními hrami na všechny možné způsoby. Představit si, jak by to ve verzi „bonobo“ vypadala třeba taková Poslanecká sněmovna, to je obraz děsivější pláten Hieronyma Bosche.
Přemyslovské vraždy
Když vylezeme z pralesa a podíváme se do české historie, zjistíme, že ani naši předkové se v čistkách nenechali zahanbit. Třeba ubohého přemyslovského knížete Jaromíra dokázali na pokyn staršího bratra nejdříve vykastrovat a poté z vůle mladšího bratra oslepit. Nakonec jej podle Kosmovy kroniky ještě zavraždili zvlášť nechutným způsobem (byl proboden kopím zespoda při vykonávání potřeby), ale to už prý nebylo v rodině.
Měřeno dávnou i nedávnou historií, nejsou nynější čistky ve vládních úřadech a státem kontrolovaných firmách ničím abnormálním. Dokonce nejsme ani jedinou vyspělou zemí, kde je střídání stráží na nejvyšších postech spojeno se střídáním „kádrů“. Třeba ve Washingtonu bývá po zvolení nového prezidenta z „té druhé“ strany nově obsazeno několik tisíc federálních pozic, a vládnutí je po tuto dobu v podstatě ochromeno. Pravda, „President-elect“ má jasný mandát, na rozdíl od současné české vlády, ale to je detail.
Spěch je zarážející
Můžeme debatovat o tom, zda je takové střídání stráží v souladu se zvykovým právem pro efektivnost vládnutí užitečné, či nikoli. Autor těchto řádků je přesvědčen o tom, že minimálně v Česku je tato rotace škodlivá, mimo jiné kvůli nesrovnatelně nižšímu počtu lidí než v USA, kteří umějí, mohou a chtějí vládnout. Naše země by byla podstatně lépe spravována, kdyby její chod zajišťovala profesionální byrokracie, která sice musí prokázat svoji úroveň zkouškami (už před pár tisíci lety to tak dělali v Číně), ale následně s ní nelze „vorat“ podle momentální politické libosti.
Stejně tak by bylo lépe, kdyby ve firmách se státní účastí existoval systém výběru kompetentních lidí do exekutivy i dozorčích rad. Pak by nemohlo docházet k příkladům, kdy čerstvě zvolení nezávislí členové dozorčí rady tak dojemně nezávisle přistoupí k okamžitému odvolání představenstva například z důvodů miliardové ztráty, která byla z valné části způsobena účetními operacemi nepeněžního charakteru. Nezávislí odborníci ze sebe v očích odborné veřejnosti klidně udělají blbce, hlavně že poslouží. Proč to tak je, tomu dokáže porozumět nejen historik nebo evoluční antropolog. Trošku ale zaráží spěch, bylo by hezčí si počkat na důvěru.
Personální čistky v Česku nejsou nic nového pod sluncem, dělo se to vždycky. Existovaly a budou existovat rozdíly v intenzitě, míře vkusu a intelektuálním kalibru zdůvodnění. Že bychom se však dočkali gramotného zákona o státní službě omezujícímu politickou zvůli, to by tady muselo dojít k nějakému zásadnějšímu prohlédnutí mocenských elit, že postaru to už dál nejde. Vsaďte se, o co chcete.
Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:
Nosorožčí roh je k ničemu, akorát stojí více než zlato
Švejkujem, švejkujem, možná na to dojedem
